Zvolení děkanky Markéty Selucké na Právnické fakultě MU vyvolalo velké pozdvižení. Emočně vypjatá atmosféra ale mnohdy vede k silným slovům, ukvapeným komentářům a reformátorským návrhům. Nejen, že dále jitří atmosféru, ale vedly by k rozhodnutím s dalekosáhlými, neblahými a nezamýšlenými důsledky.
Studentský portál LeMUr zveřejnil otevřený dopis docenta Filipa Křepelky, dlouholetého člena Akademického senátu MU a po 6 let také jeho předsedy. Po dobu působení v AS MU mi bylo ctí s doc. Křepelkou spolupracovat a vždy jsem si vážil jeho konstruktivního přístupu a pochopení, které měl pro Studentskou komoru. Poslední text z jeho pera ve mně ale vyvolává hluboký nesouhlas a také smutek.
Říká sice, že hlas studentů je nezbytný, ale jedním dechem dodává, že jediným východiskem z jím popsané krize je snížení počtu studentů v senátu na minimální počet. Jejich životní zkušenost je prý omezena mládím, ale v tom je právě přínos studentů. Nemají za sebou totiž ty zkušenosti, které je nutí dělat politické kompromisy, a nejsou zvyklí uhnout před autoritou tak, jako řada zaměstnanců, které přímo v článku také kritizuje. Nadšení a zaujetí studentů není pouze cenné, nýbrž nezbytné, protože v zaměstnanecké komoře se někdy hledá obtížněji, než pověstná jehla v kupce sena. A že chybí uvážlivost? Dovolím si tvrdit, že před posledními volbami rektora strávili studenti v přímých rozhovorech s kandidáty násobně více času, než jejich údajně uvážlivější kolegové.
Senát na PrF prý v současném složení není schopen kontrolovat děkana. Dá se to vyřešit snížením počtu studentů? Věčná právnická noční můra, tedy plzeňská fakulta, byla kontrolována právě pouze studenty v senátu. Pohříchu není příliš dobře známo, že dlouho před veřejným propuknutím tamějšího skandálu studenti několikrát upozorňovali na problémy fakulty, ale byli přehlasováni velmi uvážlivými akademickými pracovníky. V žádném případě nechci srovnávat zaměstnance našich a plzeňských práv, ale tento příklad názorně ukazuje, proč může být nízký počet studentů v senátech naopak na škodu.
Konstrukce ideálního senátu, kterým se u nás údajně pyšní Lékařská fakulta MU, v žádném případě není jediná možná. Naopak i z LF slýchám hlasy bývalých či současných členů senátu, které vznášejí pochyby o jeho kvalitách. Mohl bych dále uvádět příklady nefunkčních senátů s třetinou studentů, či velmi kvalitních těles, kde se zastoupení studentů blíží polovině jako na PrF. Jistě, jsou i opačné příklady. Těžko ale hledat důvody pro tvrzení, že odstranění 5 studentů výrazně napomůže kvalitě senátu a volených děkanů.
Ačkoliv volba byla tajná, část fakulty pracuje s předpokladem, že z 11 hlasů pro doc. Seluckou bylo 10 právě od studentů. Ten může být správný, ale pravděpodobně též chybný. Pokud by ale celá Studentská komora AS PrF volila doc. Seluckou namísto dosavadního proděkana, zdá se mi více na místě pátrat po vnitřních příčinách stavu, kdy si nikdo ze studentů nepřeje pokračování současného vedení. Návrh na odstranění poloviny studentů ze senátu nutné komunikaci a dobrým konstruktivním vztahům nepomůže. Navenek spíše vyznívá jako snaha studenty za (nepotvrzený) názor potrestat, čehož bych se na Masarykově univerzitě dočkal jen velmi nerad.
Autor se je dosluhujícím předsedou Studentské komory Akademického senátu MU.
