Akademickému senátu Masarykovy univerzity končí s koncem roku jeho mandát a na období mezi 24. až 28. listopadem jsou vyhlášeny volby do nového. Proč by taková informace měla studenty a akademiky zajímat? Protože právě v senátu se rozhoduje o řadě kroků, které formují jejich každodenní život na univerzitě.
Jako bývalý proděkan přišel Michal Bulant do velkého senátu před třemi lety s tím, že chce především hájit zájmy své domovské přírodovědecké fakulty. „Měl jsem představu, že budu sedět někde vzadu a sledovat modelování rozpočtu, jestli nás někdo nebere na hůl, odbudu si svých několik hodin a tím to končí,“ ohlíží se dozadu Bulant, jenž svůj postoj v měsících, které následovaly, přehodnotil.
Po volbách se totiž stal předsedou senátu, což znamená, že se z něj stal i člen vedení univerzity a nahlédnul do jejího každodenního řízení. „Stojí to ohromné množství času, ale zároveň jde o velkou zkušenost. Člověk zjistí, že opravdu může něco ovlivnit,“ říká Bulant, jemuž sice končí mandát, ale neloučí se zatím úplně. Kandidovat hodlá i v nadcházejících volbách a nevylučuje ani to, že se bude znovu ucházet také o nejvyšší pozici.
To už však bude v nové éře senátu, protože ten se na základě nového volebního a jednacího řádu trochu mění. Místo 46 členů bude mít rovných 50, o dva zástupce více získají celouniverzitní pracoviště a také studenti. A k tomu je třeba připočítat třeba to, že se mění systém hlasování v některých pro vysokoškoláky důležitých bodech.
Základní úloha celé instituce ale zůstává stejná. Volí rektora školy, schvaluje její rozpočet a dohlíží na směřování celé univerzity. Slouží zkrátka jako protiváha vedení.
Senát hlasuje o podmínkách pro studium
Studentům znějí takové úkoly někdy jako odtažité od jejich každodenní reality, senát má ale rozhodující slovo i v záležitostech, které je zajímají především. Poplatky za studium, stipendia, studijní řád. Tato témata si bere za svá studentská komora, kterou v posledních třech letech vedl doktorand fakulty informatiky Pavel Troubil. Ve velkém senátu působil už druhé období, takže moc dobře věděl, do čeho jde. Tím spíš, že měl za sebou i jednu etapu v senátu fakultním.
V tom celouniverzitním se chtěl věnovat hlavně právním otázkám studia a jeho legislativě, nakonec ale strávil hodně času i managementem studentské komory.
„Pochopil jsem spoustu věcí ohledně fungování univerzity, naučil se jednat s lidmi. A z čeho mám velkou radost, to je změna, kterou se nám povedlo prosadit v předmětové anketě, takže od podzimního hodnocení by měla lépe odrážet názory jejích účastníků,“ sděluje Troubil, který už však do dalšího vývoje univerzity nezasáhne. Začátkem nového roku by měl dokončit svoje doktorské studium a chystá se do vycestovat zahraničí.
Mezi lety 2007 a 2014 zastával senátorský mandát po tři funkční období také Jiří Žoudlík. Co ho k tomu vedlo? „Někdo chce mít zajímavou položku do životopisu, někdo tam chce jít ze své vlastní vůle, jiný se zase vsadí s kamarády. Mě na počátku popostrčila vyučující. Měl jsem pocit, že můžu něco změnit. Přispět k tomu, aby vzdělávání bylo lepší,“ vzpomíná na své začátky dnes už studijní referent na filozofické fakultě.
Pro úspěšné vykonávání funkce musí být prý člověk schopný konsensu a kompromisu. Senát považuje Žoudlík za celek, kde jsou úspěchy zásluhou všech. „Ten, kdo si jde slepě za svými názory a nevyslechne argumenty, to bude mít těžké,“ říká.
Velké úkoly: Volba rektora a reakce na nový zákon
Nově zvolené senátory čeká v následujích měsících a letech důležitá práce. Jen v příštím roce budou volit rektora Masarykovy univerzity a budou se také podílet na reakcích školy na nový vysokoškolský zákon, který by měl po letech diskusí konečně vstoupit v platnost.
„Návrhy zákona existují již dnes a už teď je jasné, že ovlivní hodně věcí, které bude nutné nově nastavit,“ zdůrazňuje Bulant a jako příklad dává rozdělení pravomocí mezi vedením univerzity a fakultami nebo proces schvalování studijních programů.
Být členem senátu zdaleka neobnáší jen nutnost účastnit se pravidelných zasedání, vyžaduje to studium řady podkladových dokumentů, účast na kuloárních jednáních nebo třeba reagování na průběžnou elektronickou diskusi.
„Například studentská komora komunikuje prakticky neustále prostřednictvím své facebookové skupiny a máme také před každým zasedáním vlastní schůzku, kde si celý program společně procházíme. Záleží nám na tom, abychom v důležitých otázkách vystupovali jednotně,“ vtahuje Pavel Troubil do života studentské sekce.
Stát se součástí senátu nebo vyjádřit svůj názor ve volbách podle něj má široký smysl. „Každý člověk by se měl zajímat o to, co se kolem něj děje, a to platí také pro život na univerzitě. Zájem nemusí plynout jen z toho, že studenti vidí na univerzitě chyby, ale mohou mít chuť prosadit něco užitečného, co třeba zažili jinde.“
K obojímu je ale třeba dvou věcí. Jednak lidí, kteří s nápady přijdou a budou mít chuť je uskutečnit, a pak těch, kteří je do senátu zvolí. Obě skupiny budou mít šanci v listopadových volbách.
