V prosinci vyšel na zpravodajském serveru idnes.cz článek s názvem Evropa chce společně bojovat proti smrtící bakterii, Česko se nepřidá. Text vyvolal mezi infektology, mikrobiology a epidemiology velké rozhořčení.
Věty, které vkládá redaktorka Lenka Petrášová do úst významným odborníkům v oblasti diagnostiky a léčby infekcí způsobených bakterií Clostridium difficile, jsou natolik neodborné a neodpovídající skutečné situaci ve zdravotnictví v České republice, že vyvolávají na první pohled pochybnosti, že by je mohl primář mikrobiologie Fakultní nemocnice Motol Nyč, profesor Beneš z Kliniky infekčních nemocí 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy nebo imunolog profesor Jarčuška skutečně v této podobě vyřknout.
Dotazem u prvních dvou jmenovaných odborníků jsem si ověřil, že článek jimi nebyl autorizován a paní redaktorka jejich názory šokujícím způsobem překroutila. Státní zdravotní ústav se na svých webových stránkách důrazně ohradil proti tvrzení paní redaktorky, že se výskyt infekce Clostridium difficile (CDI) v České republice systematicky nesleduje (ročně jsou u nás hlášeny 3 až 4 tisíce případů), odmítl nízké procento jednolůžkových pokojů vyhovujících izolaci pacientů s CDI (podíl je ve skutečnosti shodný s Rakouskem či Německem) i 40procentní mortalitu na CDI (ve skutečnosti je to 5 až 15 procent).
Z osobní zkušenosti přednosty pracoviště, které hospitalizuje a léčí nejvyšší počet pacientů s CDI v České republice (více než 200 nemocných ročně), chci zdůraznit, že naše diagnostické, terapeutické a protiepidemické postupy jsou naprosto stejné jako ve všech vyspělých státech světa. Nikdy jsem se v praxi nesetkal se snahou zamést nákazu pod koberec, jak je v článku uvedeno.
Základ předcházení nozokomiálním infekcím, jejichž typickým a v současnosti nejzávažnějším představitelem je CDI, je v jejich diagnostikování, hlášení a uplatňování účinných protiepidemických opatření. A to je v České republice dlouhodobě uplatňovanou a běžnou praxí.
Autor působí na Klinice infekčních chorob FN Brno.
