V úterý 17. listopadu jsem se s kolegou senátorem vydal do Prahy na vzpomínkovou akci organizovanou Studentskou komorou RVŠ. Jednalo se samozřejmě o nahlášenou akci, která začínala v 9 hodin u Hlávkových kolejí, kde žil Jan Opletal. Odtud jsme se přesunuli do Žitné ulice k pomníku Jana Opletala a Václava Sedláčka, kteří byli v roce 1939 zastřeleni. Z Žitné ulice jsme podle programu pokračovali na Albertov.
Naše skupina asi 40 lidí, složená z rektorů, představitelů vysokých škol, akademických senátorů, zástupců studentů a sboristů dorazila k Albertovu. Celý prostor mezi univerzitními budovami byl zatarasen a prezidentova ochranka nechtěla k pamětní desce nikoho pustit. Po diskusi s rektory ochranka svolila, že je za zátaras po prohledání pustí, ale jen v omezeném počtu.
Studenti z akademických senátů a někteří další vpuštěni nebyli. Byli jsme situací zaskočeni a nechápali, co se děje. Zkusili jsme přijít k zátarasům z jiné ulice, ale ani tudy nás nepustili. Argumentovali jsme, že prezident bude na místě vystupovat až za tři hodiny, ale bylo to marné.
Studentům tedy opravdu nebyl přístup k pamětní desce na Albertově dovolen většinu dne. Já s kolegou jsme bohužel k desce nemohli ani ráno, kdy jsme se spolu s ostatními představiteli vysokých škol účastnili výše zmíněných pietních akcí, ani odpoledne či večer, kdy probíhalo slavnostní předávání Ceny Jana Opletala, na kterém jsme reprezentovali naši univerzitu.
Jsem zděšen tím, že studenti ve svůj vlastní svátek nemohli uctít památku studentů dob minulých. Přeci toto významné místo naší minulosti by mělo být na Mezinárodní den studenstva veřejnosti přístupné a studentům zejména. Události tohoto dne připomněly studentům i všem občanům, že demokracii je stále třeba chránit a hájit.
Prezident sliboval, že bude českou společnost spojovat. Řekl bych, že zatím se mu to moc nedaří. Minimálně ale během pár dnů nechtěně sjednotil studenty z celé republiky. Ti se rozhodli ukázat, že památka jejich předchůdců jim není lhostejná, že si 17. listopad nenechají od nikoho vzít. Proto se vydali na „náhradní“ pietní akt v neděli 22. listopadu.
Tisíce studentů na Albertově určitě nejen mně připomínaly Albertov před 26 a 76 lety. Situace dnes zřejmě není tak zlá, jako byla v minulosti. Ale o to více nesmíme být lhostejní k nedemokratickým a extremistickým činům skupin či jednotlivců, které mohou pozvolna podkopat a ohrozit demokracii našeho státu. Ať žije svoboda!
Autor je předseda Studentské komory Akademického senátu MU.
