Až se budou za pár dnů konat v Praze České akademické hry, bude mít basketbalový tým Masarykovy univerzity minimálně jednu zvučnou posilu. Dávid Kouřil studuje medicínu na lékařské fakultě, ještě před pár lety mu ale odborníci prorokovali velkou basketbalovou budoucnost.
Aby ne, když třeba reprezentaci do 16 let pomohl k titulu vicemistrů Evropy. „V sedmnácti jsem se jako dorostenec dostal v Ostravě do týmu, který hraje nejvyšší mužskou soutěž. Nabídli mi čtyřletý profesionální kontrakt a došlo na rozhodování,“ vzpomíná 21letý Kouřil.
Navzdory všem očekáváním smlouvu a vidinu života profesionálního sportovce a časem snad i člena mužské reprezentace odmítl. „Situace v českém sportu po krizi všeobecně není moc dobrá a já si uvědomil, že to možná není to, co chci. Na NBA to se mnou nevypadalo a takový génius, abych hrál a zároveň chodil na vysokou, zase nejsem,“ směje se.
Neznamená to však, že své okolí nepřekvapil. Spíš naopak. Kouřil vyrůstal ve sportovním prostředí, otec se basketbalu věnoval a spolu s matkou k němu vedli také svoje dva syny.
Starší Dávid i mladší Radovan se chytli velice dobře, třeba stříbro z mistrovství Evropy mají oba a Dávid se navíc dostal také na evropskou verzi Jordan Brand Classic, tréninkového campu pro nejtalentovanější hráče Evropy. „Vedou ho trenéři ze zámoří, ti, kteří připravovali Michaela Jordana nebo Kobeho Bryanta. Měl jsem tu čest s nimi mluvit a byla to zkušenost k nezaplacení,“ popisuje nadšeně i po letech Kouřil, dnes už medik ve čtvrtém semestru.
Přechod z života sportovce na nejvyšší úrovni do modu studenta medicíny pro něj byl ale hodně komplikovaný. Léta byl zvyklý trávit ve škole méně času než spolužáci, protože část strávil na soustředěních, trénincích a zápasech.
„Ze začátku jsem nestíhal a musel jsem hodně dohánět. Do toho mi basket a pocit ze hry hrozně chyběl,“ líčí své univerzitní začátky. Časem se ale všechno srovnalo. „Před každou zkouškou si říkám, co mě to napadlo. Když ale nějakou těžkou zvládnu, tak toho rozhodně nelituju. Myslím, že jsem si vybral dobře,“ povídá s úsměvem Kouřil, který uvažuje, že by se jednou mohl věnovat třeba soudnímu lékařství. Chtěl by se ale vrátit i k basketbalu, přemýšlí o tom, že začne trénovat.
