Zatímco zimní specialisté se teď rvou o medaile na olympiádě v ruském Soči, plavkyně Silvie Rybářová před pár dny podala ohromný sportovní výkon v Argentině. V rozmezí osmi dní plavala studentka fakulty sportovních studií dva maratonské závody – jeden na 57 a druhý 88 kilometrů. Ten první vyhrála, ve druhém, kde nejdřív na slušný výsledek ani nepomýšlela, skončila druhá.
„Jsem celá rozlámaná a ze všeho hrozně unavená,“ popsala svoje pocity po návratu do Česka Rybářová. Slova, kterým se asi nikdo nemůže divit, prý ale spíš než ze sportovní únavy plynou z té cestovní. „Domů jsem se dostávala skoro tři dny,“ vysvětlila.
Na tratě, které se normálnímu smrtelníkovi zdají nezdolatelné, už je Rybářová zvyklá. Extrémní závod na 57 kilometrů v argentinském Santa Fé loni plavala poprvé v životě, dokázala se popasovat s tamějšími silnými proudy, špinavou vodou i živočichy v ní a skončila na druhém místě. Letos už tím pádem věděla, do čeho jde, což byl základ k vítězství, kterého dosáhla za 8 hodin a 33 minut.
„Plaveme dohromady s muži a mně se povedlo dostat do balíku těch nejlepších deseti, což mi v závodě hodně pomohlo. Na konci mě ale dostihly dvě holky a v cíli jsem byla první jen tak tak,“ zavzpomínala na náročné momenty Rybářová, která sice nechala ve vodě všechny síly, ale na dobrý výsledek si podle vlastních slov věřila. „Věděla jsem, že jsem v přípravě udělala maximum.“
„57 nebo 88 kilometrů? Zase takový rozdíl už to není,“ říká doktorandka z fakulty sportovních studií, která si v Argentině trochu odpočinula a za týden po první akci už nastupovala na start vůbec nejdelšího plaveckého maratonu na světě. Jako by to nebylo málo, závodníkům tentokrát nepřálo ani počasí. Pršelo, foukal silný protivítr a málem se schylovalo k bouřce. „Po dvou a půl hodinách ve vodě nám dokonce signalizovali, že závod přeruší. Říkala jsem si, dobře, já mám stejně splněno, nevadí. Ale pak přerušení odvolali, což byl pro mě nejhorší moment. V tu chvíli jsem si nedokázala představit, že mám ve vodě vydržet ještě šest sedm hodin,“ líčila Rybářová, která při předlouhé cestě do cíle zažívá zvláštní chvíle. Když startuje, slunce většinou vychází, a zatímco polyká kilometr za kilometrem, přejde jí přes hlavu a zapadá, když dorazí do finiše.
Uplavat takové desítky kilometrů se zdá být nepředstavitelné. Závodníci to dokážou mimo jiné díky průvodcům na doprovodné lodi, kteří se je snaží navigovat tak, aby se vyhnuli nejhorším proudům. „Mě třeba pomohl i doprovod kamarádky Jany Sklenaříkové. A musím poděkovat taky lidem na fakultě, že mi vyšli vstříc,“ pochvaluje si Rybářová.
Kdyby přijela domů a rozhodla se několik týdnů odpočívat, nikdo by se jí nemohl divit. Něco takového ale česká reprezentantka úmyslně neplánuje. „Teď jsem bohužel nucená si odpočinout, protože jsem se vrátila nemocná, ale hned jak to půjde, začnu se zase naplno připravovat,“ říká Rybářová. Vysvětluje to tím, že by ráda dosáhla co nejlepšího výsledku v celkovém hodnocení seriálu maratonských závodů. Ještě letos se proto chystá třeba do Mexika, Itálie nebo Kanady.
