Katarína Čellárová je čerstvou doktorandkou hospodářské politiky na Ekonomicko-správní fakultě MU. Nejvíc času tráví výukou mladších spolužáků a přípravou pokusů v Laboratoři experimentální ekonomie.
Běžný týden Kataríny vypadá od září úplně jinak, než byla v posledních letech zvyklá. Po dokončení magisterského studia nastoupila na doktorát. Sama už předměty absolvuje minimálně, zato se podílí na experimentálním výzkumu a také učí.
Ze studentky učitelkou
Výuka mladších spolužáků je pro Katarínu úplná novinka a přichází na řadu hned v pondělí. „Dříve jsem mikroekonomii doučovala, teď vedu cvičení tohoto předmětu se dvěma seminárními skupinami. Předmět je povinný pro všechny obory na fakultě, cvičení sice povinné není, ale zvládnutí látky hodně pomáhá,“ vysvětluje studentka.
Samotná výuka probíhá ve dvou blocích v pondělí odpoledne, od rána se ale Katarína věnuje její přípravě, takže s mikroekonomií ve výsledku stráví celý den. Učí studenty o zákonitostech ekonomického rozhodování jednotlivců či tržních mechanismech ve firemní sféře.
Večer si pak jde odpočinout na jógu, kam začala chodit s kolegy z fakulty. „Začali jsme ve dvou a postupně se k nám přidávají další kamarádi a kolegové, je to zábava. Navíc pak jdeme ještě na pivo, takže pondělí nekončí vůbec špatně,“ směje se Katarína.
Hodiny v laboratoři
Od úterý do čtvrtka se věnuje svým doktorandským povinnostem a práci v Laboratoři experimentální ekonomie. Ta na fakultě vznikla v roce 2015 a výzkumníci v ní provádí pokusy zkoumající ekonomické chování lidí. Od laboratoří na jiných fakultách se ale dost liší.
„Ty naše jsou vlastně jen speciálně upravené počítačové učebny, kde můžeme díky speciálním pohyblivým zástěnám oddělit jednotlivá pracovní místa, a mít tak jistotu, že k sobě účastníci experimentu nebudou nakukovat. Počítače obsahují také speciální software, ve kterém se pokus odehrává,“ popisuje mladá výzkumnice.
Právě speciální software umožňuje podat experiment jako hru, ve které se každý účastník snaží vydělat co nejvíc peněz, zpravidla ale zároveň nějakým způsobem digitálně interaguje s ostatními. „Ještě než účastníky, většinou studenty, do laboratoře pozveme, je potřeba celý experiment promyslet a připravit. Musíme vymyslet do nejmenších detailů výzkumný design, spočítat odměnu pro účastníky tak, aby měli dostatečnou motivaci, a samozřejmě experiment naprogramovat,“ vyjmenovává studentka.
Ani po úspěšném experimentálním sezení ale práce nekončí. Získaná data je potřeba vyhodnotit a v případě zajímavých výsledků začít pracovat na odborném článku. Nejčastěji Katarína se svými kolegy v laboratoři zkoumá, jestli se změní chování lidí poté, co dojde ke změně nějaké dílčí proměnné. Někdy je ale také cílem odhalit strategie lidí v nejrůznějších situacích či získat jejich názor na některé praktiky. Experimentální sezení většinou trvá půl hodiny až hodinu a půl.
„V laboratoři jsem začala pomáhat už ve čtvrťáku, experimentálně jsem pak zaměřila svou diplomku a ani téma dizertace nebude jiné. Chci zkoumat motivy lidí, kteří se spojí a vykořisťují někoho dalšího. Myslím si totiž, že některé nekalé praktiky, jako je korupce nebo vykořisťování menšin, nejsou jen jednorázové akce, ti lidé se musejí znát, důvěřovat si. A právě mechanismy vytváření takovéto důvěry mě zajímají. Jakým způsobem to budu zkoumat ale nemůžu prozradit,“ omlouvá se Katarína s tím, že účastníci experimentu by mohli být ovlivněni, pokud by předem znali jeho mechanismus.
Páteční výuka a tělocvik
Kromě přípravy vlastní disertace a práce v laboratoři se Katarína jako doktorandka musí věnovat také četbě odborných článků a v pátek se sama vrací do lavic jako posluchačka.
V prvním ročníku studia musí absolvovat několik povinných předmětů, které jsou zpravidla vyučované blokově. V tomto semestru jsou to mimo jiné metodologie výzkumu a ekonometrie. V ní bude postupně probírat různé přístupy k modelování dat a metody, jak určovat ekonomické vztahy.
Aby netrávila všechen čas jen v laboratoři nebo výukou, zapsala si Katarína v tomto semestru i tělocvik. Ve středu ráno tak jezdí do tělocvičny v Údolní ulici na lekce bodystylingu. „Hledala jsem něco, kam bude možné chodit ráno a není to příliš daleko od fakulty, takže toho na výběr nebylo zase tak moc. Bodystyling už jsem ale jednou absolvovala a ráda si to teď zopakuju. Jde o protahování a posilování do rytmu hudby, což mě po ránu příjemně nabudí,“ říká studentka.
Zároveň přiznává, že středeční ráno pro ni není úplně ideálním časem pro brzké vstávání, v úterý večer se totiž většinou konají buď večírky, nebo pub kvízy, na které začala Katarína se svými přáteli chodit. Takové posezení se může někdy protáhnout do pozdních večerních hodin.
Kromě toho si Katarína ve volném čase ráda čte, i když v šalinách či autobusech toho moc nestihne, bydlí totiž deset minut od fakulty.
„Občas si dělám legraci, že to byl ten hlavní důvod, proč jsem šla na doktorát. Ve skutečnosti jsem se ale rozhodla na základě jednoho zážitku. Při pracovním pohovoru do firmy jsem viděla manažera, jak je po dvaceti letech svou prací znuděn. Zároveň jsem si vybavila své nynější kolegy z fakulty, kteří jsou schopní se s nadšením bavit o výzkumu i po práci na pivu. Uvědomila jsem si, že takový vztah k práci bych po dvaceti letech chtěla mít taky,“ usmívá se doktorandka.
