Den boje za svobodu a demokracii je každoročně spojen především se studenty vysokých škol, kteří si připomínají statečnost svých předchůdců, kteří 17. listopadu v letech 1939 a 1989 vystoupili proti nacistické a posléze komunistické totalitě. Na náměstí Svobody se konal už druhý ročník shromáždění nazvaného Brněnský sedmnáctý, který pořádali studenti všech zdejších veřejných a státních vysokých škol.
Náměstí Svobody se plnilo postupně. Z počátku to vypadalo, že kvůli chladnému počasí zůstanou lidé doma, ale během první hodiny se hlavní brněnské náměstí zaplnilo několika stovkami lidí, mezi kterými zdaleka nebyli jen vysokoškoláci.
Akce se letos nenesla jen v apolitickém a pietním duchu. Jednotliví řečníci se už od počátku nevyjadřovali jen k letem 1939 a 1989, ale prokládali své vzpomínky nepřímými i velmi otevřenými poznámkami k současnosti, zejména nešetřili kritikou premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Celým setkáním pak provázel písněmi od Karla Kryla či Vladimira Vysockého písničkář Ondřej Herzán.
Složení řečníků bylo různorodé. Zpěvák David Koller se ani nesnažil mluvit nijak metaforicky a Babiše se Zemanem razantně odsoudil za pošlapávání demokratických hodnot státu. Přemysl Janíček z VUT připomněl, že v roce 1989 nebyla baštou brněnské sametové revoluce jen Filozofická fakulta MU, ale rovněž strojní fakulta VUT, kde on sám pomáhal studentům sestavovat revoluční výbor. Socioložka Jiřina Šiklová zase zašla až do roku 1939 a vzpomněla na smrt Jana Opletala jako začátek vzpoury tehdejšího studentstva proti nacistickému režimu.
Každá z osobností, ať už to byl kavárník Roman Švanda (někdejší člen stávkového výboru na Filozofické fakultě MU) nebo režisér Břetislav Rychlík, přednesla svůj pohled na věc. Promluvili zástupci studentských skupin Společně Brno nebo Studentského Brna, za nějž mluvil student Fakulty sociálních studií MU Jiří Němec.
Snad nejvíce strhující vystoupení obstaral režisér Igor Chaun, jeden ze studentských vůdců roku 1989. Účastníkům piety připomněl, že nejsme jen materiální společnost, ale i společnost duchovní, která si nesmí nechat vzít svoje ideály a hodnoty, jež si v listopadu 1989 vybojovala. Nakonec všechny vyzval, ať rozsvítí svoje telefony, protože světlo je opozicí temnoty, a náměstí Svobody tak na několik okamžiků zalilo bílé světlo symbolizující naději, že se současný politický stav v Česku nakonec obrátí k lepšímu.
Tradiční lampiónový průvod v režii Nadačního fondu studentů FF a Masarykových historiků, který po akci následoval, zahájil posledním projevem proděkan Filozofické fakulty MU Tomáš Pospíšil, který apeloval na informovanou diskuzi ve veřejném prostoru. „Říká se, že národ, který nezná svoji historii, je nucen ji opakovat. Dnešní akce je příspěvkem k tomu, aby se tak nestalo.“
