Ostrý slovní souboj mezi žalující a žalovanou stranou, který se o přestávce promění v přátelské povídání protistran. Soudní senát, jehož členové se chvílemi chovají spíš jako přísní učitelé u zkoušky. A divák, který může sledovat zajímavé představení toho, z kolika úhlů pohledu se dá dívat na zdánlivě jednoduchý případ. Tak vypadalo finále prvního simulovaného soudního jednání v oblasti spotřebitelského práva, které se konalo na konci listopadu na Právnické fakultě MU.
Do takzvaného moot courtu se přihlásilo 35 týmu a na základě písemného podání jich porotci vybrali šestnáct pro účast v brněnském finále. Na něm už museli předstoupit před „soudce“ a hájit svůj postoj ústně.
Fiktivní spor se věnoval problematice smluv v oblasti dodávek energií. Netradičně byla žalující stranou spotřebitelka, která uzavřela smlouvu se společností, jež jí měla najít nového dodavatele energií. To se stalo, ale po čase paní od smlouvy s dodavatelem energie odstoupila a v tu chvíli ji původní společnost vyzvala k zaplacení smluvní pokuty. Soud měl řešit existenci dluhu a neplatnost původní smluvní pokuty.
Dvou až čtyřčlenné týmy musely nejdříve na základě zadání vypracovat stanoviska obou stran – tedy žalobu i vyjádření k žalobě. Při ústním jednání zastupovali jen jednu stranu, která měla soudu co nejlépe odprezentovat argumenty podporující jejich stanovisko.
„Všechny týmy byly velmi dobře připravené,“ uvedla členka poroty Markéta Selucká. Mezi porotci byli kromě vysokoškolských učitelů z několika fakult také soudci, advokáti či zástupkyně ministerstva průmyslu a obchodu, a mohli tak posoudit vystupování studentů z různých hledisek.
Finálové klání se odehrálo během třiceti minut, kdy nejdříve strana žalující přednesla své argumenty a na ně pak reagovala strana žalovaná. Jako při běžném soudu seděla porota v čele a čtveřice studentů po stranách se obklopili zákoníky a svými poznámkami a při projevu se střídali. Chvílemi to vypadalo jako u zkoušky, když se porotci doptávali na různé argumenty a někdy se i opakovaně dožadovali jiných zdůvodnění, proč rozhodnout ve prospěch té či oné strany.
Zájem o spotřebitelské právo mezi budoucími právníky byl vidět mimo jiné na tom, že finále přihlíželi členové dalších týmů, a také na živé diskuzi po jeho skončení, kdy si studenti mezi sebou říkali, co opomněli, nestihli nebo jak se jim vystupování finalistů líbilo. To pak hodnotili i porotci.
„Taková úroveň prezentačních a argumentačních dovedností se málo vidí u skutečných soudů,“ shrnul soutěž předseda poroty Petr Jedlička. Při hodnocení finálových týmů porotci hodně chválili, ale také upozorňovali především na nezvládnutou práci s časem a soustředění se jen na jeden z mnoha argumentů nebo na příliš neoblomná stanoviska a neochotu jasně odpovědět na dotazy soudu.
V rámci soutěže nakonec pořadatelé ocenili jako nejlepšího řečníka Terezu Tinu Rašťákovou z Univerzity Palackého, ze stejné školy pak byl i tým ve složení Karolína Foukalová, Juraj Kuzmík, Lucie Semelová a Diana Urbášková, který dodal nejlepší písemné podání a byl také účastníkem finále.
Vyhráli brněnští
Vítězem moot courtu se pak stal tým z Masarykovy univerzity, za který soutěžili Roman Tocháček, Marie Soukupová, Daniel Sedlák a Martin Votroubek. Měl sice za finálové klání o něco méně bodů než jeho soupeř, ale byl lepší v dopoledním vystoupení a v součtu tedy zvítězil.
Tým z MUNI měl ve finále možná i malou nevýhodu, ocitl se totiž na opačné straně a musel oproti dopoledni zastávat pozici žalobce a více méně obrátit svou argumentaci. „Ponoříte do argumentů jedné strany, vžijete se do osoby, kterou zastupujete a pak to musíte změnit,“ popsal obtížnou situaci jeden z členů vítězné skupiny Martin Votroubek. Náročné je také zvládnout vše v poměrně krátkém časovém limitu, protože většinou argumentace zahrnuje odkazy na celou řadu norem a soudních rozhodnutí - jak českých tak evropských soudů.
Vítězná čtveřice ale není na simulovaných soudních jednáních žádný nováček. V podobném složení se už účastnili lidskoprávního i římskoprávního moot courtu. „Z nich jsme třeba věděli, že je dobré se při prezentaci před porotou střídat, aby byla lépe vidět týmová práce,“ podotkla Marie Soukupová s tím, že je moot courty hodně baví i proto, že jsou soutěživí. „Navíc je to dobrá cesta, jak studium rozvinout. V rámci studia pracujeme na nějakých plněných, občas něco řekneme v hodině, ale při moot courtu se člověk do práva ponoří úplně jiným způsobem,“ dodala.
Proč dTest?
Možná tím shrnula i důvody, proč se dTest pustil do organizace moot courtu. „Přemýšleli jsme, jak udělat osvětu o spotřebitelském právu trochu jinak. Píšeme různé články, pořádáme kurzy a také jsme školili studenty, aby učili právo na středních školách. Řekli jsme si ale, že když si budou moct vyzkoušet znalosti spotřebitelského práva trochu víc prakticky už při studiu, získají k němu bližší vztah a budou i později ve své praxi posuzovat tyto otázky jinak, z více úhlů pohledu. A taky jsme doufali, že při přípravě budou o problému mluvit s kamarády, rodinou a i touto cestou budou šířit osvětu o nebezpečí energetických aukcí,“ shrnula záměr pořadatelů vedoucí právní poradny dTestu a také doktorandka na Právnické fakultě MU Svatava Veverková.
