Když Andrei Kalavur v září objevil díky svým českým kamarádům z Erasmu informaci o tom, že Masarykova univerzita otevřela speciální stipendijní fond na podporu studentů z Běloruska, váhal jen chvilku, jestli se přihlásit. Taková nabídka se podle něj nedala odmítnout – už dlouho plánoval získat doktorský titul, ale protože se chtěl v disertační práci zaměřit na autoritářské režimy, bylo velmi nepravděpodobné, že by se mohl takovému tématu věnovat v Bělorusku. Od prezidentských voleb v minulém roce zmítají zemi protesty proti prezidentu Alexandru Lukašenkovi a zmanipulovaným výsledkům voleb.
Sedmadvacetiletý Andrei ve své rodné zemi absolvoval dva ročníky doktorského studia, třetí ale nedokončil. „Na katedru jmenovali vloni v únoru novou vedoucí, která si mě ihned po svém zvolení zavolala do kanceláře a řekla mi, že mám spoustu problémů. A že mám jeden týden na odevzdání celé své dizertační práce, což se požaduje po studentech až na konci třeťáku, ne deset měsíců před ukončením studia. Taky nechala zrecenzovat můj návrh článku celkem čtyřmi lidmi, mezi nimiž byla i ona, což je velmi neobvyklý proces. Pak mi taky jednou večer volala, že mám další problém se zkouškou, takže jsem pochopil její signál, že je na čase odejít z katedry. Myslím, že nátlak pravděpodobně zapříčinily moje politické aktivity, které se nemusely líbit režimu, běloruské univerzity jsou totiž pod kontrolou prezidenta,“ popisuje student.
Protože ale vždycky chtěl učit na vysoké škole, rozhodl se využít nabídky MU a dokončit doktorát v Brně. Česko pro něj nebyla neznámá země, byl semestr na Erasmu v Plzni a velmi si to tady oblíbil. Přesto to ale pro něj nebylo jednoduché opustit Bělorusko. „Když jsem v půlce prosince stěhoval z Pinsku do Brna, brečel jsem. Cítil jsem se jako zrádce, který opouští všechny ty, kteří stále bojují proti režimu. Bral jsem to ale tak, že jedu na Masarykovu univerzitu dělat výzkum, který může pomoci běloruské občanské společnosti a který bych jen stěží mohl doma provádět,“ vysvětluje doktorand.
Na Fakultě sociálních studií MU bude běloruský doktorand zkoumat komunikační strategie představitelů dvou autoritativních východoevropských režimů – ruského prezidenta Vladimíra Putina a běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. V následujících letech tak bude analyzovat stovky předvolebních mediálních výstupů obou politiků a zjišťovat, jaké komunikační modely využívají k legitimizaci autoritářských režimů a zda ve svých projevech používají také různé manipulační techniky, od stigmatizace oponentů až po vytváření iluze krize. Doktorand také bude pomocí kritické diskurzivní analýzy, dotazníků a dalších kvantitativních metod zkoumat míru vnímavosti lidí na obsah projevů obou politiků.
Svůj výzkum student chápe jako povinnost vůči běloruskému lidu a výsledky plánuje nejenom publikovat v odborných časopisech, ale informovat o nich i běžná média. „To, co se v Bělorusku děje, je nepopsatelné. Kvůli protestům už zemřelo sedm lidí a ve vězení skončilo více než 33 tisíc lidí, většina z nich už byla propuštěna, ale stále máme 251 politických vězňů. Je mezi nimi i můj dvaadvacetiletý kamarád Eugene Kalinouski, kterého jsem potkal před třemi na letní škole ve Vilniusu. Je to mladý a nadaný student urbanismu a odsoudili ho ke čtyřem letům ve vězení, přitom se ničím neprovinil. Za politického vězně ho před měsícem uznala i běloruská organizace pro lidská práva. Tohle musí skončit.“
O Lukašenkově prezidentské kampani a jeho komunikačních strategiích doktorand přednášel i na online konferenci Belarusian Studies in the 21st Century, kterou každoročně pořádá University College London s dalšími organizacemi. „Vystoupit na konferenci pro mě byla obrovská čest a zároveň skvělá zkušenost – jsem moc rád, že jsem si mohl poslechnout prezentace odborníků z celé Evropy, USA a Kanady a poznat nové lidi, kterým Bělorusko není lhostejné,“ pochvaluje si Andrei.
Solidarita Česka s Bělorusy mě dojímá
Výuku na MU student chválí a navzdory online výuce už poznal většinu českých i zahraničních doktorandů na katedře. Kromě účasti na odborných konferencích, pravidelných konzultací se svým vedoucím a práce na výzkumu se musí připravovat během semestru také na semináře a přednášky, na které učitelé vyžadují spoustu četby. Od jara navíc bude učit předmět Politika v Rusku a pomáhat s hodnocením prací v kurzu Democratization and De-Democratization.
Andrei studuje na Masarykově univerzitě díky online výuce už od konce října, do Brna se ale kvůli vízovým procesům dostal až v prosinci. „Po příjezdu mě nejvíc překvapilo, že jsem ve městě viděl fotovýstavu i vlajky na podporu Běloruska. Zájem a solidarita Čechů mě velice dojímá a těší. A velkou radost mám také z toho, že ve městě žije poměrně silná komunita Bělorusů, takže už teď se těším, až se po skončení protiepidemických opatření budeme pravidelně potkávat,“ popisuje student.
Toho, že MU finančně podpořila jeho doktorské studium, si nesmírně váží a je pyšný na to, že studuje právě na univerzitě, která nese jméno po prvním československém prezidentovi Tomáši Garrigovi Masarykovi, který se ve 20. a 30. letech zasloužil o to, že díky tehdy vytvořeným stipendiím pro běloruské studenty přijely do Brna, Prahy, Olomouce a na další československé vysoké školy studovat stovky běloruských studentů. Andreie proto těší, že česká vláda i české vysoké školy pokračují v této tradici a podporují Bělorusy tímto způsobem. Podle něj právě takováto gesta vytvářejí silná pouta mezi oběma zeměmi a národy a přispívají k demokratizaci režimu v Bělorusku.
