Maturita a přijímačky za dveřmi, učení nad hlavu… A není kam jít, kam si zalézt s knížkami. Knihovny máme zavřené, školy i kavárny zrovna tak. Jak tohle období zvládají naši studenti? Kde se jim nejlépe učí?
Zeptali jsme se deseti našich „tváří“, které potkáváte na Facebooku i webu pro uchazeče o studium na MUNI.
Ben - teď už absolvent bakalářského studia Anglického jazyka a literatury a Latinského jazyka a literatury na Filozofické fakultě MU:
Asi budu znít jako z filmu "Marečku, podejte mi pero", ale já se učím za chůze. Na křesle si přečtu stránku nebo dvě a pak chodím dokola po pokoji a přednáším to neviditelnému publiku. Už to mám tak zažité, že vždycky, když potřebuju o něčem opravdu hluboce přemýšlet, musím pendlovat až do předsíně a zpátky k sobě.
David - student navazujícího magisterského programu Biochemie na Přírodovědecké fakultě MU
Já mám několik způsobů učení, které se odvíjí od toho, jestli se učím něco logického - matika, chemie, nebo memorovacího - biologie. U prvního způsobu se nejradši učím za stolem se sluchátky a poslouchám instrumentální hudbu – po čase díky tomu člověk dostane takový flow a vytěsní úplně všechno kromě učiva. U druhého způsobu se shodnu s Benem ohledně neviditelného publika. Nicméně pokud to jde, chodím na dlouhé procházky s textem v ruce. Řekl bych že při učení na maturitu jsem ušel desítky kilometrů. K tomu zase potřebuju klid – s hudbou by to nešlo.
Renáta - studentka dlouhého magisterského programu Farmacie na Farmaceutické fakultě MU
Pro mě je u učení nejdůležitější si vše rozplánovat. Spočítám si, kolik dní mám na učení, kolik mě čeká stran, otázek, kolikrát to chci zopakovat. Vytvořím ve Wordu nebo v Excelu tabulku, kde si pak všechno zaznamenávám. Často se ale přistihnu, že u toho prokrastinuju, když si myslím, že dělám něco pro sebe a jen tak si prostě propočítávám, jestli stíhám. Ale aspoň mě to udržuje v takové pohodě. Jinak používám aplikaci Forest, protože mě baví "pěstovat" stromečky a opravdu pak vydržím na ten telefon nesahat a soustředit se. Moje bloky učení mají u těžších předmětů většinou 1,5 až 2 hodiny, pak 30 minut pauza a tak pořád dokola. Po osmé hodině večer už se neučím. V posteli by se mi chtělo spát, takže se učím u stolu, a hlavně si to teda vykládám sama pro sebe nahlas. Používám taky mazací tabulku, na kterou různě kreslím, píšu, líp se mi to pak pamatuje. A večer třeba vykládám mamce, co zajímavého jsem se ten den učila a tím to do té hlavy nacpu ještě víc.
Vojta - bakalářské studium v programu Osobní a kondiční trenér na Fakultě sportovních studií MU
Já jsem mistr v učení se nazpaměť, k tomu však potřebuji maximální focus, takže nejlíp sám doma, hudba jen na povzbuzení o pauze. Využívám taky, jak já říkám, „běžeckou paměť“. Běhání mi pomůže uložit naučené informace a často se mi pak stává, že mi při běhu naskakují pojmy. To už je znamení, že začínám mít v naučených věcech pořádek. Snažím se taky udržovat běžný spánkový režim, abych měl dost energie a mohl se naplno soustředit.
Pavlína - studentka dlouhého magisterského programu Učitelství pro 1. stupeň základní školy na Pedagogické fakultě MU
U mě učení probíhá tak, že potřebuju mít vše napsané ručně a nejlépe černým Centropenem. Nezvládnu se naučit z počítače, vše musím mít na papíře. Brzy ráno se učím ráda v posteli, a to tak, že si to jen čtu. Během dne se učím u stolu a hodně podtrhávám. Večer pak přejdu do psaní a učím se tak, že si dělám výpisky. A samozřejmě během toho i hodně prokrastinuji, chodím na procházky, uklidím na bytě, vyperu, vyžehlím...
Kuba - student dlouhého magisterského studia Práva a právní vědy na Právnické fakultě MU
Mám obecně problém s tím, že strašně rychle ztrácím pozornost. Z toho důvodu jsem se naučil mít učení, hlavně ve zkouškovém hodně systematické. Každý den se vzbudím v osm ráno, do devíti musím být "na značkách" se sklenicí vody a nachystanými materiály. Učím se do půl desáté, pak jdu zlikvidovat nádobí z předchozího dne, uvařit a sníst oběd, vypít kafe, dát deset minut šlofíka a do půl čtvrté se učím. Mezi půl čtvrtou a čtvrtou jdu na balkón s kávou a jablkem, pak se vrátím k učení do šesti, kdy večeřím. Po večeři pokračuju do devíti s učením. S úderem deváté (při opravdu těžkých zkouškách desáté) se přestávám učit a do půlnoci je čas na odpočinek, tedy hry, filmy, deskové hry se spolubydlícími a podobně. Co se učení samotného týče, střídavě přecházím od počítače do postele – když se začnu soustředit na hudbu víc než na učení nebo moc odbíhat k sociálním sítím, je čas na postel; když začnu na učebnicích usínat, je čas se vrátit k počítači. Jinak mám zásadu dvou káv na den (abych si nevypěstoval moc velkou rezistenci na kofein), s povolenou jednou ráno navíc při těžkých zkouškách.
A mimochodem, psaním tohoto odstavce jsem si vysloužil přesun na postel...
Domča - studuje dlouhý magisterský program Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě MU
Učím se převážně sama, kdy si můžu věci přeříkávat nahlas. Někdy u toho chodím, jindy sedím u stolu. Snažím se střídat místa a polohy k sezení, jak to jen jde. Většinou si musím udělat nějaký dobrý čaj. Když se dostanu do učícího módu, jedu skoro celý den a mimo to jen spím a jím. V nižších ročnících jsem se učila hlavně v noci. Přišlo mi to nejlepší, protože nikdo nebyl online na sociálních sítích a já neměla tolik důvodů prokrastinovat. A obecně to šlo v noci lépe. Ale poslední rok už to nejde. Snažím se udržet si nějaký normální rytmus během dne.
Verča - absolventka bakalářského studia Politologie a Mediálních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních studií MU, nyní studentka navazujících magisterských Informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě MU
Speciální místo asi nemám, učím se prostě u počítače, musím u toho být u stolu, ale jinak je mi jedno, jestli v pokoji, v kuchyni... Ale v posteli bych se učit nemohla. Nejlépe se učím tím, že si upravuji zápisky ve Wordu, třeba je neustále zkracuji, zestručňuji (klidně i pětkrát) a pak to najednou "samo od sebe" umím. Podobně jako Renča jsem tabulkový typ, když jde o něco většího jako postupová zkouška nebo státnice, tak si dokonce vytvářím v Excelu podmíněné formátování. Pak jednoduše vidím, který den se mám co naučit, kolik procent už toho umím, jestli stíhám dle plánu či musím zrychlit... A tabulka u toho září všemi barvičkami.
Kristián - student navazujícího magisterského programu Finance na Ekonomicko-správní fakultě MU
Dřív jsem chodil do Moravské zemské knihovny a do CPS (Centrální počítačová studovna MU - pozn. redakce), protože to jsou dvě místa, kde mají nejdéle otevřeno. CPS funguje normálně 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Je to super pro všechny, kteří potřebují přes noc pracovat na počítači, jinak si ale musíte dát pozor, protože obsadit místo u PC a nepracovat na něm se nevyplácí. Zabíráte tak místo těm, kteří by na něm pracovat chtěli – takže vás mohou i vykázat. A to mluvím z vlastní zkušenosti. Nicméně v době epidemické krize je i CPS uzavřená, takže teď se učím doma. U stolu, nic zvláštního.
Tereza - studentka bakalářského programu Informatika na Fakultě informatiky MU
Na snadné učení asi neexistuje žádný zázračný návod. Mně se nejlépe učí klasicky u stolu, ale často končím na pohovce, což je pohodlnější, nicméně na úkor efektivity. Hlavně ale musím mít jasný režim a plánovat dopředu, ať všechno stihnu. Zjistila jsem, že se mi mnohem lépe učí večer, takže si dělám volnější rána a nejproduktivnější jsem odpoledne a v noci. Naprosto zásadní jsou pro mě taky přestávky – dám si kávu, pustím si oblíbené písničky nebo si něco dobrého upeču. A povinně chodím každý den na procházku, vyčistit si hlavu. Pro mě učení znamená hlavně počítání příkladů a programování, ale ani teorii se nevyhnu. Na zkoušky se často nemusím nic učit nazpaměť. Jde spíše o to ty věci pochopit, a to je mi mnohem sympatičtější.
