„Můj den nezačíná v Brně, ale ve vesnici nedaleko Olomouce, kde bydlím. I proto je pro mě skvělé, že na Masaryčce si jako student můžu svůj rozvrh dost přizpůsobit. První hodiny jsem si letos dal vždy až na 10. hodinu, takže i když dojíždím, nemusím vstávat příliš brzo. Budík mám nastavený na sedmou a o hodinu později už sedím v autobuse do Brna.
Do něj přijíždím pár minut po deváté a z nádraží vyrážím pěšky na fakultu. Na Brně se mi libí, že se téměř kamkoliv dostanu pěšky, a i proto MHD skoro vůbec nejezdím. Výuka pro mě začíná předmětem Informační bezpečnost a kryptografie. Jde o anglicky vedené konzultace k přednáškám, které nám vyučující zveřejnil ve formě videí. Kdybych nechtěl, mohl bych se jen na přednášku podívat z domu a nemusel bych tu ani být. Ale tento předmět mám rád a konzultace k přednáškám si nechci nechat ujít. Zajímá mě hlavně proto, že počítačová bezpečnost a kryptografie obecně jsou oblastmi, v nichž bych se chtěl specializovat. Na další semestry mám už vyhlédnuto v katalogu několik volitelných navazujících předmětů, na které se těším.
Přednáška skončila a já přecházím na cviko, kde mě čekají dvě hodiny programování v Javě. Jde o úvodní kurz a jelikož už mám s Javou zkušenost, nedělá mi to velký problém. Dnes pracujeme s třídami a jejich dědičností. To znamená, že tvoříme nové datové struktury na základě starých.
Po cviku už je čas na oběd, na který jsem se domluvil s kamarádem Matym z právnické fakulty. Budovy obou fakult jsou od sebe celkem kousek, což se nám opravdu hodí, protože většinou na sebe nemáme moc času a příležitostí setkat se je málo. Dnes společně vyrážíme do naší oblíbené nepálské restaurace nedaleko Konečného náměstí.
S plným žaludkem se vracím zpět na fakultu. Mám ještě volnou chvíli před další hodinou, tak si jdu sednout do počítačové haly. Je to skvělé zázemí a místo, kde se na fakultě studenti potkávají, pracují na společných projektech a tráví spolu čas. Hodí se mi, že si můžu kabelem připojit vlastní notebook do sítě a taky k některému z volných monitorů (nerad totiž pracuji jen s jednou obrazovkou). Chvíli zpracovávám úkol do statistiky a pak vyrážím na další cviko.
To mě čeká ale v jiné úloze. Vedu jej jako pomocný cvičící spolu s dalším studentem Přemkem. Ten už tohle dělá několikátým rokem a hodně mi v úloze cvičícího pomáhá. Předmět se jmenuje Nízkoúrovňové programování pro prváky. Jde o úplný úvod do programování v jazyku C, velmi známý, klasický, starý a doposud hodně rozšířený programovací jazyk. Na vedení cvika se mi líbí, že se utvrzuji ve znalostech, které jsem nabral a zároveň můžu pomoct mladším spolužákům. Sám jsem v jejich situaci byl a vím, co je důležité předat a na klást důraz. Po cvičení se nám s kolegou automaticky přiřazují úkoly studentů, které pak přes týden každý opravujeme.
Letos se podílím také na přípravě dne otevřených dveří Open Day. V něm budu na fakultě hovořit k uchazečům o možnostech studia na fakultě. Setkávám se proto s fakultní manažerkou propagace Martou, se kterou konzultuji program a domlouvám se i na ostatních záležitostech.
Před sedmou hodinou naše schůzka končí a já vyrážím pěšky zpět na autobusové nádraží. Po příjezdu domů do Olomouce ale pro mě ještě den nekončí. Na chvíli si sedám k počítači, abych opravil pár studentům kódy z dnešního cvičení. Do poznámek jim píšu, co by mohli udělat líp a na co se zaměřit.
A i když se můj den zdá být nabitý, jsem za to rád. Rozvrh a program jsem si nastavil tak, abych do Brna nemusel dojíždět každý den. A mám tak tedy za sebou vlastně velmi příjemně náročný den.
