Když stojí ve dvoře fakulty informatiky a usmívají se do foťáku při hromadném focení, je to prostě jen parta mladých lidí. Tihle lidé jsou ale výjimeční. Jsou to budoucí programátorská esa, která skončí na těch nejlepších vysokých školách a jednou budou pohánět IT firmy i kybernetický výzkum. FI je hostila minulý týden na Středoevropské olympiádě v informatice a jednou z jejích účastnic byla i Ivana Krumlová z brněnského gymnázia na třídě Kapitána Jaroše.
Při onom focení stála Ivana ve skupině asi 50 účastníků, tolik se jich do Brna na olympiádu sjelo z deseti zemí Evropy. S počtem žen už je to zajímavější, ty byly v celé početné skupině jen tři.
Zatímco o skutečnou olympiádu sportovci usilují někdy i dlouhá léta a jsou tací, kteří se na ni ani přes veškerou energii nikdy nenominují, Ivana to měla s účastí trochu jinak. „Já jsem ani moc neplánovala na ni jít. Vím jenom, že chci v životě programovat, a když jsem zjistila, že máme ve škole jeden super seminář, přihlásila jsem se do něj. Z toho pak vyplynulo, že se přihlásím i na olympiádu,“ popsala absolventka druhého ročníku gymnázia, jejíž matka je informatička a otec matematik, což spoustu věcí vysvětluje.
Zmíněný seminář vede na Ivanině gymnáziu David Klaška z fakulty informatiky, který tak dělá spojku mezi střední a vysokou školou. Stará se o to, že se mají talentovaní studenti kam posunovat ještě před příchodem na univerzitu. „Dodnes si pamatuju, že s Davidem jsme se na sebe nejdřív dívali tak všelijak. Chvilku byl asi překvapený, že do semináře opravdu chci chodit,“ usmála se Ivana.
Ona a její spolužáci řeší v hodinách podle obtížnosti jeden nebo víc úkolů, což je dobrá příprava třeba na krajské kolo matematické olympiády. Dál je to složitější. „V celostátním kole už se kombinuje programování na papíře a v počítači a na středoevropské olympiádě už se pracuje jenom s počítači,“ popsala Ivana, která je sice zvyklá „programovat v céčku“, z nových podmínek měla ale respekt.
Nakonec skončila 39. „Bylo to těžké, ale s tím jsem počítala. Získala jsem sto bodů, ale kdybych připsala dva řádky, mohla jsem mít o čtyřicet víc. To je prostě tím počítačem, žádnou chybu vám neodpustí,“ líčila s úsměvem už po soutěži. Mimochodem nejde v ní jen o to něco rychle naprogramovat. Účastníci musí porotě dokázat, že řešení, které navrhli, také efektivně funguje.
Když Ivana o programování mluví, přirovnává ho k luštění křížovky. „Baví mě to, mám pocit, že se tím něco učím a do budoucna se mi to bude hodit,“ říká a podobně se vyjadřuje také o své účasti na olympiádě. „Naučila jsem se zase nové věci a bavilo mě taky poznávání lidí odjinud. Jednou jsme třeba slyšeli u večeře Rumuny, jak se smějí českému slovu slanina, a nakonec jsme zašli i na pivo.“
Učebny na fakultě informatiky už Ivana za olympijský týden částečně poznala a zatím to vypadá, že se do nich časem vrátí. O své vysokoškolské budoucnosti má jasno, ráda by na informatiku. Teď jenom řeší, kam přesně. Ve volbě mezi FI a pražským matfyzem pro ni zatím vítězí Brno. „Je tady všechno, co mě zajímá, a navíc bych mohla zůstat doma,“ doplňuje.
