Sportuju celý život. Dokonce bych řekl, že sport je to, pro co žiju a jsem na něm závislý. Dovedli mě k němu rodiče, ale nikdy mě do něj netlačili. Proto jsem mohl vyzkoušet spoustu sportů jako gymnastiku, házenou, triatlon, plavání, běh, ale nejvíce mě jako malého chytl tenis. Pocházím z dvojčat a se ségrou jsme vždycky ve všem soutěžili. Tenis jsem si vybral asi proto, že mě v něm ségra neporážela jako v ostatních sportech. Kombinoval jsem jej s atletikou, u které jsem poté nějakou dobu zůstal. Pořád jsem ale cítil, že to vlastně není ono a nějak mě to nenaplňuje.
No a pak jsem si na soustředění jednou vyzkoušel střílení ze vzduchovky, a tak jsem se dostal k biatlonu. Nejprve jsem začal s letním biatlonem, kde místo lyžování běháte v terénu. Hned svůj první závod jsem vyhrál a vyběhl si nominaci na MČR, a to vás jako dítě opravdu povzbudí. O rok později už jsem reprezentoval Zlínský kraj na Olympiádě dětí a mládeže. To byl asi zlomový moment, kdy jsem si řekl: „Jo tak tohle mě fakt konečně baví.“ V biatlonu jsem také zažil své životní úspěchy, jako jsou medaile z Českého poháru a reprezentace v letním biatlonu. U biatlonu jsem proto zůstal a věnuji se mu dodnes.
Volba vysoké školy srdcem
Ke sportu mě to vedlo i ve škole. Na střední škole jsem sice studoval programování a grafiku, ale to nebylo nic pro mě. Představa, že budu celý život sedět u počítače, mě ničila. Potřeboval jsem se hýbat a komunikovat s lidmi, proto jsem se rozhodl podat si přihlášku na sportovku a práva. Poté přišlo těžké rozhodování, ale nakonec jsem nechal rozhodnout srdce a vybral si sport, který je mi tak blízký. Zcela upřímně můžu říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí.
Studijní program Tělesná výchova a sport v kombinaci se zeměpisem na pedagogické fakultě jsem si zvolil hned z několika důvodů. Po škole bych chtěl být učitelem, protože rád pracuju s lidmi a mám radost, když někoho můžu naučit něco nového a sledovat jeho pokrok. Hlavní důvod ale asi byl ten, že nejsem spokojený se školským systémem u nás, zejména teda s tělocvikem. Spousta lidí na něj nahlíží jako na bezvýznamný předmět, kde se studenti jen vyblbnou a hrají nejčastěji vybíjenou, volejbal nebo fotbal. A to bych právě chtěl změnit.
Kombinace praktické a teoretické výuky
Mohlo by se zdát, že my tělocvikáři máme většinu předmětů praktických, ale není tomu tak. Řekl bych, že sportovní předměty tvoří zhruba 30 až 40 %, zbytek jsou teoretické. Velmi přínosné byly předměty o lidském těle (anatomie, fyziologie a antropomotorika). Bylo to pro mě těžké a nové, protože jsem nešel z gymnázia, díky nim jsem ale poznal své vlastní tělo, mohl si vyzkoušet spoustu pokusů a testů a pochopil, jak to vlastně celé funguje. Super jsou také různé sportovní kurzy. Je to jedinečná možnost, kdy se propojuje výuka se zážitky a budují se tam nová přátelství a vazby. Tím nejlepším byl asi kurz v přírodě, kde jsme absolvovali několik sportů jako lezení po skalách, jízdu na kole, triatlon, orientační závod v běhu a na kolech. Spousta z nás si poprvé vyzkoušela a naučila se lézt v přírodě, orientovat se v terénu a pracovat s mapou a buzolou nebo zdolat náročný terén na kolech.
Zastupování studentů v akademickém senátu
Na vysokou školu jsem nešel jenom proto, abych měl titul, ale abych se naučil něco nového a někam se posunul. Proto jsem využil možnosti kandidovat do fakultního akademického senátu. V něm většinu času schvalujeme změny, které nám předloží děkan nebo vedení fakulty, jako například novou formu přijímacího řízení, rozpočet fakulty a podobně. V blízké době nás čeká schválení nového pětiletého záměru fakulty, kdy vzniknou tři úplně nové bakalářské programy.
Posláním studentských senátorů je ale zejména starat se o studentský život. Například hned prvním úkolem v naší funkci bylo vymyslet využití a způsob rozdělování skříněk na fakultě, které se nevyužívaly. Já se navíc jako místopředseda senátu účastním pietních, slavnostních a jiných akcí, kde zastupuji studenty naší fakulty. Zároveň se párkrát za semestr účastním zasedání platformy SKAS, kde se scházejí předsedové studentských komor ze všech fakult.
Erasmus jako z pohádky
Když jsem zjistil, že univerzita nabízí možnost jet studovat do ciziny na celý semestr, tak jsem si řekl, že toho musím určitě využít. Letošní jarní semestr tak trávím v Norsku na Western Norway University of Applied Sciences. Semestr tam začíná o dost dříve než u nás v Česku. My jsme začínali 8. ledna a končit bychom měli někdy v první polovině června.
A proč právě Norsko? Zavedla mě tam nejen má vášeň k zimním sportům a nádherné krajině, ale také vzdělávací systém. Věděl jsem, že ve skandinávských zemích patří k nejlepším na světě, a proto bylo Norsko jasná volba. Fakulta leží v malém městečku Sogndal na západní straně Norska. Vybral jsem si obor zvaný Outdoor Education and Nordic Friluftsliv. Jedná se o dva předměty, které se propojují. Outdoor education se zabývá převážně edukačním přesahem, nejčastěji formou zážitkové pedagogiky, kdy se snažíme naučit rozdíl mezi implicitní a explicitní formou výuky.
Jako mezinárodní studenti jsme trávili například celý den hrami na lyžích s dětmi z norské základní školy nebo pracovali na velkém festivalu zimních sportů, pro který jsme si museli připravit závody. Po každé takové aktivitě věnujeme spoustu času reflexi, kde píšeme eseje nebo diskutujeme o tom, co nám to přineslo a co jsme se naučili.
Mimo praktickou výuku se také věnujeme teorii a tématům jako lavinové nebezpečí nebo první pomoc v zimě. Moje dojmy jsou naprosto skvělé, každý den je pro mě jako v pohádce a těším se, co všechno tady ještě zažiju a co nového se naučím. Je to nová zkušenost, která mě už teď neskutečně moc posunula, a každému, kdo o tom alespoň trochu uvažuje, bych vycestovat doporučil.
