Sedím ve vlaku, minula jsem Prahu, Drážďany, pohodlně přestoupila v Berlíně… Během cesty se krajina pomaličku mění, jak se přibližuji k Baltu. Pastviny s líně se pasoucím dobytkem se střídají s malými nádražími s nekonečně dlouhými nástupišti. Mám pocit, že na vědeckou stáž jedu až na konec světa. Je to však omyl – mířím přímo do jeho středu.
Minimalistické greifswaldské nádraží neprozradí, že jsem dorazila do více než 750 let starého hanzovního města s 55 tisíci obyvateli. Čeká tam na mě studentská „tutorka“. Pomůže mi s orientací ve městě, ubytováním na kolejích a vyřízením administrativních záležitostí. Setkávám se s ní pak i na večerních party a během víkendových výletů třeba do nedalekého Stralsundu, podzimního Berlína a vánočního Lübecku.
Většinu akcí pořádá studenty skvěle organizovaná Místní iniciativa Erasmus (LEI Greifswald). Ubytování na kolejích je spíš skromné, ale za 160 eur měsíčně zcela vyhovující. Mám pokoj s internetovým připojením. O koupelnu a kuchyň se dělím se svými spolubydlícími, převážně zahraničními studenty, kteří přijeli v rámci programu Erasmus.
Na první pohled Greifswald působí útulně jako malé městečko. Přesto zde časem najdu téměř cokoliv od zříceniny starého kláštera v Eldeně, přes gotické domy na náměstí, paneláky, až po moderní architekturu. Chodím všude pěšky, ale brzy pochopím, že kolo je tu takřka nejlepší přítel člověka. Objevím řeku Ryck ozdobenou bárkami a veslicemi a pobřežní část města zvanou Wieck s proslulým zvedacím mostem, plážemi a stánky nabízejícími čerstvé ryby v housce – „Fischbrötchen“. V historickém centru připomínají moře nedávno nainstalované sochy rybářů. Nejsou to však rybáři, kdo nyní vládne městu, ale studenti, díky kterým město působí velmi mladě. Duše města je totiž unikátně protkaná s duší greifswaldské univerzity.
Skvělá atmosféra v laboratoři
Greifswaldská Univerzita Ernsta Moritze Arndta, pátá nejstarší univerzita v Německu, se pyšní bohatou historií. Má pět fakult, spoustu historických i nových budov a moderní knihovnu, kde může najít zázemí kdokoliv z přibližně 12 tisíc studentů. Jelikož se jedná o jednu z partnerských univerzit Masarykovy univerzity, mohu zde pracovat v biochemické laboratoři na základě bilaterální smlouvy.
V laboratoři profesora Bornscheuera vládne přátelská atmosféra. Téměř každý do Greifswaldu přicestoval, ať už z jiné části Německa nebo z ještě větší dálky. Němečtí studenti jsou hodně zcestovalí, takže všichni dobře vědí, jaké to je být cizincem. Výborná angličtina mých kolegů je pro mě velká úleva. Laboratoř se nachází v nové budově ústavu biochemie a je velmi dobře vybavena. Po diskuzi o svých plánech začínám samostatně pracovat na svém projektu. Nemohu-li něco najít, neznám-li některou techniku nebo nevím-li, jak vyřešit nějaký problém, najde se vždy dobrá duše, která mi poradí. Velmi cenné je, že všichni o své práci rádi diskutují, a tak se diskuzí s nimi učím, jak se na známé problémy dívat z jiného úhlu pohledu.
Kus světa v pětníku
Jak už to na vědecké stáži chodí, téměř veškerý čas setrvávám v laboratoři. A protože pracuji na řízené evoluci svého enzymu, tak hodiny trávím přepichováním, kultivací a testováním tisíců bakteriálních kolonií a dny plynou velmi rychle. Když je ale příležitost, ráda večer někam vyrazím s novými známými. Pokaždé mám pocit, že nasávám něco ze svěží greifswaldské atmosféry. V bývalém východním Německu tak potkávám téměř celý svět – sleduji staré zahraniční filmy, objevuji Kubricka a Pynchona, slyším polský „bigbeat“, poznávám sangrii, pozoruji kubánskou tanečnici, jak vyučuje salsu, ochutnám ghanskou specialitu z rybích hlav a dozvídám se nové věci o Německu, Rusku, Vietnamu, Bulharsku, Mexiku, Sýrii a Řecku.
Když se po 3 měsících loučím s Greifswaldem, vím, že budu mít ještě dlouho hlavu popletenou vůní moře, šustěním větru a bezstarostným mládím, které v Greifswaldu prostě cítíte na každém kroku. Chcete-li i vy poznat kus světa na pětníku, tak nasedněte do vlaku směrem Stralsund a nezapomeňte vystoupit v Greifswaldu. Poradím vám ale s výběrem kola. Vezměte si s sebou, případně si na místě kupte nějaký starší vrak.
postgraduální studentka přírodovědecké fakulty
