V rámci filmových projekcí, které pravidelně pořádá katedra divadelních studií, mají diváci možnost vidět jednoho z nepříliš známých zástupců České nové vlny – film Den sedmý, osmá noc z roku 1969. Jeho projekce se uskuteční v pondělí 16. dubna v 17 hodin v učebně G03 v suterénu budovy filozofické fakulty na Gorkého 7.
Režisér snímku Evald Schorm patří k výrazným postavám české kinematografie. Podílel se společně s Jiřím Menzelem, Věrou Chytilovou, Janem Němcem a Jaromilem Jirešem na povídkovém filmu Perličky na dně (část Dům radosti), který bývá považován za zakládající dílo České nové vlny. K jeho neznámějším filmům této doby náleží Pět holek na krku a Farářův konec.
Oproti jiným režisérům Nové vlny nenesou Schormovy filmy stopy humoru, spíše se vyznačují depresivní, temnou atmosférou. Stejně tomu tak je i v případě snímku Den sedmý, osmá noc, ke kterému napsal scénář Zdeněk Mahler. Děj tohoto podobenství se zaměřuje na osud obyvatel jedné vesnice. Divák je v průběhu seznamován s jednotlivými charaktery, které jsou popsány pouze v rámci jejich společenské funkce (učitel nebo předseda apod.). Postupně se mezi obyvateli začíná šířit panika z něčeho neznámého. Strach je ve filmu umocňován prostřihy, které snímají vesnici seshora a jsou doprovázeny konstantním zneklidňujícím zvukem.
Ačkoliv není nepřítel nikdy zobrazen ani pojmenován, postavy jsou sužovány čím dál tím větší úzkostí a děsem. Zoufale se snaží pojmenovat viníka a jejich reakce začínají nést stopy šílenství a pomatenosti. Snímek staví především na celkové atmosféře hrůzy z něčeho neznámého, která v člověku probouzí záporné stránky a pobízí jej ke krutosti a nelidskému chování.
Den sedmý, osmá noc jasně odráží situaci, která v Československu nastala po okupaci v roce 1968 - bezvýchodnost, strach a smutek. Dílo muselo po dokončení putovat do trezoru (stejně jako třeba Skřivánci na niti od Jiřího Menzela), premiéry se dočkalo až v roce 1990. Evald Schorm zemřel dva roky před tím.
