Ve 23 letech, kdy jí zbýval jen poslední semestr k bakalářskému titulu, se Tereze Musilové změnil svět. Všechno odstartoval jeden těhotenský test. Pozitivní. Studentské problémy byly ty tam, začalo shánění dupaček a kolébky. Po dvouleté pauze se ale Tereza vrátila zpátky na fakultu sociálních studií, aby dotáhla do konce to, co začala. A povedlo se jí to na jedničku – tedy na áčko. Právě to je známka, kterou byla ohodnocena její bakalářská práce.
Odevzdání práce Tereza přirovnává k porodu. „K obojímu se člověk dopracovává dlouhou dobu, ale když jde vše dobře, výsledek pak stojí za to,“ vypráví Tereza. U obou věcí navíc sehrály klíčovou roli mužské elementy – na jedné straně Terezin manžel František, na straně druhé pak vedoucí její práce. Studentka ho doslova označuje za otce své bakalářky.
„Moje srovnání mu přišlo vtipné, ale skutečně se mnou strávil hodně času a práce. Konzultovala jsem u něho s přestávkami rok a půl a nedal mi vůbec nic zadarmo. Byla to ale dobrá spolupráce,“ říká Tereza.
Skloubení mateřství se studiem se stalo velkou výzvou. „Všechny instituce typu dětský koutek fungují až od tří let, malé dítě vám kromě rodiny nikdo nepohlídá,“ vysvětluje Tereza. Zároveň ale přiznává, že by ani tak malé dítě cizím lidem nesvěřila.
Do hlídání její Amélie se proto zapojila především babička. „Měsíc dva před finišem měla malou skoro pořád,“ vzpomíná Tereza a dodává, že klíčový byl v celém procesu také tolerantní partner. „Dva měsíce jsme měli doma nepořádek a nebylo zrovna perfektně navařeno,“ směje se.
Všechno se to samozřejmě neobešlo bez různých krizí. Přestože si Amélie hlídání u babičky užívala, její maminku tu a tam přepady výčitky svědomí. „Bylo těžké se od dcery odloučit. Nesla jsem to docela špatně,“ popisuje šestadvacetiletá studentka.
Mateřství také změnilo Terezin pohled na svět i na studium – a to včetně studijních návyků. „Po narození dítěte člověk začne být zodpovědnější, a to pak platí i ve vztahu k učení. Začnete se víc snažit, když víte, že na vás závisí i další bytost,“ říká.
Po získání titulu je potřeba praxe
I přes dobře zvládnutou cestu za vysokoškolským diplomem Tereza ví, že jen získat titul nestačí. Zvláště v jejím hlavním oboru, kterým je žurnalistika.
Ze všech typů médií Tereza přilnula nejvíce k televizi, a tak se dnes snaží pracovat aspoň na částečný úvazek v regionální televizní stanici. Každý měsíc má na starosti několik reportáží. Bere to jednak jako příležitost jak zůstat v kontaktu s oborem, ale také jak se dostat mezi lidi a odreagovat od opakujícího se cyklu spojeného s péčí o dítě.
„Vím, že na rodičovské dovolené člověk snadno zblbne, pokud je jen v kontaktu s dítětem. Proto pořád něco vymýšlím, abych to trochu ozvláštnila,“ říká Tezera.
Fakt, že některé významné životní momenty v jejím případě přišly v nečekávaném časovém sledu, bere s humorem. „Někdo má školu, práci, svatbu, dítě. My s Františkem to vzali přesně naopak. Ale to je jedno, hlavně, že jsme šťastní.“
