Sunou se po kolenou, plazí se do jeskyní, přeskakují vodní toky a šplhají na vysoké stromy a na skály. Dostávají se prostě tam, kam by se normálně nevydali, a odměnou je jim pak nalezení ukryté schránky. Řeč je o hráčích geocachingu. Snadno se jedním z nich můžete stát i vy.
Geocaching je originální hra sdružující nadšence po celém světě. Je kombinací stopované, orientačního běhu, sběratelství, turistiky a hledání pokladů. Při jeho hraní totiž podle zadaných GPS souřadnic a nápověd hledáte a při troše štěstí a zkušeností také vyzvedáváte schované schránky.
Oč v geocachingu běží
Hra začíná tím, že někdo na nějaké místo, často něčím zajímavé či obtížně dostupné, schová schránku (té se říká cache neboli keš). Ostatní hráči geocachingu (těm se zase říká geocacheři neboli kačeři) se ji pak snaží objevit. Slouží jim k tomu především GPS souřadnice, ale také nejrůznější další nápovědy a indicie, které se dají zjistit na internetu.
V každé keši se ukrývá tzv. logbook, do kterého se jako nálezce hráč zapíše, případně obtiskne razítko se svým symbolem. Za každou nalezenou keš si potom na svém internetovém účtu přičte body. Do schránek navíc hráči pro další nálezce dávají nejrůznější putovní předměty, pohyb některých z nich pak mohou jejich majitelé na internetu dokonce sledovat.
Schránky jsou schované na nejrůznějších místech od Václavského náměstí přes městskou kanalizaci až po horské hřebeny. Při vyzvedávání a ukládání keše přitom nesmí být kačer viděn mudly – tak se nazývají lidé, kteří o schované schránce nevědí.
Konkurz na kačera
Svou velmi mlhavou představu o hře jsem si zostřila až před psaním tohoto článku. Na webové stránce geocaching.cz jsem si zběžně pročetla základní informace a postupy a ze stránek mapy.cz pak získala GPS souřadnice místa svého pobytu. Ty jsem po registraci zadala na webu geocaching.com do sekce Play → Hide and Seek a Cache. Vyjelo mi několik nejbližších schovaných kešek, a tak jsem zvolila tu v brněnském Lužáneckém parku. Neměla jsem vlastní navigační zařízení, takže jsem GPS souřadnice keše jsem zkopírovala zpět na mapy.cz, a našla tak konkrétní místo výskytu.
Vydala jsem se na lov. Předpokládala jsem, že do pěti minut si zapíšu svůj první skalp, jenže nadzvedání kamenů a větví není tak lehké. Nejnapínavější bylo ale prohledávání rour v přilehlé zídce. Strčit do té temnoty ruku vyžadovalo jistou dávku odvahy.
Přes veškerou snahu a odvahu jsem keš ale nakonec nenašla. Hledání mě stálo odřenou kabelu, nešťastně aplikovaný repelent do očí a pokles sebevědomí. Absolutní propadák.
Kdybych se ale na web podívala pořádně, zjistila bych, že před naší návštěvou byla keš ukradena. No jo, začátečnice. Příště si listing (zadání keše) a hint (nápovědu) už projdu obezřetněji.
Další výprava za odlovem už byla úspěšnější. Podnikla jsem ji ve svém rodném městečku na Velkomeziříčsku. Keš ve tvaru ampule se skrývala ve větvích vzrostlého smrku, ale na dosah ruky. Na svůj účet jsem si tak konečně připsala první bod. A pak už to šlo ráz naráz. Keše v útrobách vrby na břehu vyschlého brněnského rybníku, na brněnském hlavním nádraží, v telefonní budce, u dálnice u Velké Bíteše a tak dále. Možná se stanu kečerkou i já. Začíná to tak vypadat.
Jak to vidí zkušení hráči
Ti, kteří berou geocaching opravdu vážně, jsou schopní kvůli novým úlovkům nachodit desítky kilometrů a keší mají na kontě stovky. Někteří to berou jako sport a sbírají body ve velkém, pro jiné je to jen záminka pro výlet a příležitost dostat se na zajímavá místa, která často v mapách nenajdete.
Jarek je 28letý policista, který vystudoval pedagogickou fakultu. Geocaching hraje 5 let. Dostal se k němu náhodou, když mu kamarád půjčil starou navigaci. První odlovené keše bylo obtížné najít, protože o hře mnoho nevěděl a nevšímal si drobných náznaků, které schránku prozrazují.
„Dnes geocachingem doplňuju výlety, při kterých se objeví časová proluka. Ale není výjimkou, že naplánujeme ve skupině i celý víkend a trávíme jej pouze lovením. Nejraději mám odlehlá místa, kde je spousta lesů a pěkný výhled. Na jednom takovém bych rád jednou zřídil svou vlastní keš,“ říká Jarek.
Na hře si pochvaluje také to, že satelitní navigace nedovede člověka na místo úplně přesně. „V okruhu přibližně pěti metrů musíte často projevit značné pátrací vlohy, abyste objevili důmyslně ukryté krabičky. Ty se maskují jako pařezy nebo dokonce ptačí budky a choroše,“ dodává.
Další nadšený kačer Marek je 33letý IT specialista a za tři roky hraní zaznamenal už přes 1300 odlovů. K přírodě měl vždy blízko, rád luštil různé hádanky, a tak pro něj byl geocaching jasným kandidátem na nový koníček.
První keš našel s kamarády na noční výpravě. Nyní na lov chodí většinou sám se psem. Geocaching bere jako zábavu, aktivní trávení volného času s přidanou hodnotou poznávání nových zajímavých míst a navíc spojenou s protažením těla a často i mozkových závitů.
„Nepovažuju geocaching za hru. Ve hře něco vyhrajete, hrajete proti někomu. Tady se snažíte překonat jen sám sebe. Nejde mi primárně o body za nálezy, ale o zážitky, které jsou neměřitelné,“ vypráví Marek.
