Je teplý srpnový večer, ale i přes prázdninové volno to v aule filozofické fakulty vzrušeně šumí. Začíná totiž představení Járy Cimrmana Akt. Pozoruhodné na něm je hlavně jeho herecké obsazení – na pódiu se představují účastníci Letní školy slovanských studií z nejrůznějších koutů světa. Jedním z nich je také Dave Mac Gillavry, student religionistiky z Nizozemska.
„Herce pro představení si režisér vybírá z nejpokročilejších studentů. Já měl štěstí, že hraju v kapele, a tak jsem se do ansámblu dostal jako hudebník,“ vysvětluje své angažmá v divadle Dave, který češtinou vládne zatím na středně pokročilé úrovni. Jeho jediné repliky ve hře byly nakonec Ano, to je možné a Ne. Víc mu dal zabrat přepis not pro klavír do not pro kontrabas. Právě na něm většinu písní odehrál.
Představení některé z inscenací Divadla Járy Cimrmana je každoroční součást vyvrcholení Letní školy slovanských studií, která se letos na půdě filozofické fakulty konala od 21. července do 18. srpna. Ze všech 145 účastníků se na hře podílelo jedenáct studentů. Hlavní role manželů Žílových ztvárnili pravidelní účastníci, Španělé Enrique López Gil a Miguel Valentín-Gamazo Pontias, a představení zrežíroval zakladatel Severoamerické cimrmanovské společnosti, Craig Cravens, který češtinu vyučoval dříve na Texaské univerzitě v Austinu a nyní na Indiana University.
Celý měsíc Letní školy je nabitý: každodenní lekce se neobejdou bez domácích prací a závěrečných zkoušek, součástí programu jsou nepovinné přednášky, exkurze nebo filmový klub. Do toho všeho se herci učili text a scházeli na zkouškách. Za představení plné narážek na kolorit své letní školy zaslouženě sklidili ovace ve stoje.
A jak úspěšný je český humor i za hranicemi? „Osobně mám Cimrmana moc rád, ale v Nizozemsku ho nikdo nezná. Zato jsou u nás populární Pat a Mat. Hlášku: A je to! jsme s kamarády říkali pořád,“ vzpomíná Dave a Cimrmanův humor připodobňuje k Haškově Dobrému vojáku Švejkovi. „Ten byl u nás v osmdesátých letech velmi populární. Já jsem se k němu dostal v době, kdy jsem do školy připravoval práci o první světové válce. Kamarád mi Švejka doporučil jako studijní materiál.“
Dave o svých zkušenostech s českou kulturou vypráví nad tonikem, bujaré oslavy konce letní školy udělaly své. Když okolo prochází číšník s kofolami, zavrtí jen hlavou: „Nechápu, jak to můžete pít.“ Zato tvarůžky, kterými zahání hlad, mu chutnají.
Letní školou pro něj pobyt v Brně nekončí. V září nastupuje na Masarykovu univerzitu na doktorské studium religionistiky. Jedině tady mu umožní pracovat na disertaci, která má dle jeho slov kontroverzní téma. „To se mi na Češích líbí. Nebojíte se dělat provokativní věci, protože se neberete příliš vážně.“
Nejuniverzálnější české slovo
S češtinou začal už před třemi lety, kdy ještě studium v Brně neplánoval. Proč? „Líbilo se mi tady. Českou republiku jsem poprvé navštívil před jedenácti lety s bluegrassovou kapelou kamaráda. Od té doby jsem tady byl několikrát s vlastním rock’n’rollovým triem Holy Water a zamiloval si to tu.“
Brno mu vyhovuje menší mírou stresu, než jaká panuje v Praze. Líbí se mu zdejší kostely a taky rušný Cejl: „V hospodách je tam strhující atmosféra, autentická a plná života.“
A jaké je jeho nejoblíbenější české slovo? „Někteří přátelé používají čauky mňauky, to je super,“ směje se Dave a dodává, že ho ohromuje také univerzální použití slova prosím. „V hospodě si člověk vystačí skoro jenom s tímhle slovem. Ano, prosím? – Jedno pivo, prosím. – Tady máte. – Děkuji – Prosím!“
