Studenti dnes mají obrovské množství prostředků, díky kterým si elektronicky vyměňují informace a poznávají se. Není to ale zdaleka tak dávno, co nic z toho neměli.
Nepodařilo se vám najít povinný text na příští seminář? Pokud není ve studijních materiálech Informačního systému MU, jistí vás ještě poskytovna. Sháníte poznámky z poslední přednášky? Není problém, napíšete do příslušné skupiny na Facebook a brzy se někdo ozve i s odkazem na výpisky.
Tak dnes nejčastěji vypadá komunikace mezi spolužáky na Masarykově univerzitě. Není to však samozřejmost. Ještě v roce 2007 o Facebooku v Česku nevěděl téměř nikdo. A co teprve v devadesátých letech před příchodem informačního systému.
Absolvent právnické fakulty Jan Souček studoval v letech 1992 až 1997. „V té době tu neexistovaly ani mobilní telefony a internet byl v plenkách,” popisuje Souček a dodává, že hlavním zdrojem informací o studiu pro něj byly nástěnky ve vestibulu fakulty. Komunikovalo se přes pevnou telefonní linku. „Nutností bylo vytvářet si databáze telefonních kontaktů na spolužáky. Touto cestou jsme si předávali informace o tom, co který vyučující avizoval na seminářích a přednáškách, když jsme tam náhodou chyběli, a kdo má k dispozici jaké knížky a skripta. Domlouvali jsme tak i schůzky, rande, kafe, piva.“
Ti, kteří bydleli na kolejích a domácí pevnou linku neměli, používali kolejní telefony. „Když někdo chtěl volat vám, museli jste být ve smluvenou dobu u automatu, nebo se dalo volat na vrátnici a vrátná potom přes interní rozhlas dotyčného vyvolávala, že má dole hovor.”
Na počítač se stály fronty
Absolvent fakulty informatiky Robert Král studoval o pár let později – svůj bakalářský titul dostal v roce 1999, kdy vznikl informační systém. Jeho zkušenosti jsou ještě podobné.
„Prostě se vědělo, že se jde v pátek večer na pivo, a lokál se dal změnit, až dorazili všichni, mobily nebyly. Později jsme používali e-mail, ale nikdo neočekával, že si ho dotyčný přečte týž den. Dostat se k počítači s internetem nebylo samozřejmé, u učeben stávaly fronty,” vzpomíná Král a s nadsázkou dodává: „Úkoly jsme odevzdávali na děrných štítcích a učitel se pak podíval proti světlu a hned viděl, jestli máme vyděrováno správně. Není ale pravda, že bychom si onikali.“
Ani s rozšířením internetu se situace nezačala rychle blížit té dnešní. Na začátku nového milénia se studenti sdružovali nejčastěji na serveru Spolužáci.cz nebo vlastních internetových fórech.
Jednoho takového byl členem také nynější student ekonomicko-správní fakulty Filip Ščotka. „Žurnalistické fórum založil v prvních dnech studia spolužák. Nejen pro sdílení školních záležitostí, ale spíš jako prostředek socializace a diskusí o politice, reklamě, médiích, společnosti a dalších tématech.“ Ščotka popisuje, jak se na fóru zformovalo jádro ročníku, které poté pod záštitou žurnalistického spolku nakoupilo pohovky na fakultu, pořádalo filmový klub a další akce.
S příchodem Facebooku a s přesunutím velké části komunikace na něj postupně všechny jiné platformy, včetně zmíněného fóra, utichly. Téměř každý obor, ročník nebo fakulta má dnes svou facebookovou skupinu nebo stránku, přes kterou lze pár kliky oslovit všechny zúčastněné spolužáky. Skupiny se často dokonce stávají populárnějšími než příslušná diskusní fóra nebo poskytovny v informačního systému. Ani Facebook ale nebude zřejmě na vrcholu oblíbenosti věčně. Co nového přijde, se ale těžko odhaduje.
