Karolína Kachlíková je ve třetím ročníku bakalářského studia na ekonomicko-správní fakultě, zároveň končí práva a navíc dočasně pracuje v Nizozemsku. Aby toho nebylo málo, ve volném čase se věnuje úspěšnému blogu a e-shopu s kosmetikou. Jak se to dá všechno zvládat?
Karolína tvrdí, že díky pobytu v Nizozemsku je její běžný pracovní den o dost volnější než v Česku. „Chodím tady v uvozovkách jen do zaměstnání. Ráno jedu do práce půl hodiny na kole, tam strávím dalších osm hodin. Večer řeším primárně e-shop, obden se snažím sepsat článek na blog, a pomalu dávám do kupy magisterskou a bakalářskou práci,“ vypočítává.
Podotýká, že aby si člověk našel čas i sám na sebe, je důležité umět říkat ne a netrápit se s věcmi, na kterých nezáleží. „Dřív jsem měla z každého odmítnutí pocit viny, ale to jsem se naučila postupem času odbourat,“ vysvětluje.
Přesto uznává, že má tendence dělat toho víc, než by bylo optimální. „Na světě je tolik fajn věcí, které bych chtěla dělat, ale je tak málo času!“ Proto se také rozhodla pustit se do toho, co ji nejvíce naplňuje – do práce s vysněným zaměřením na mezinárodní obchod a logistiku, tedy propojení studia práv a ekonomky.
„Jsem velký praktik, takže mě ohromně baví učení se věcí z reálného života,“ popisuje Karolína a doporučuje: „Nejlepší je, když může člověk použít teoretické poznatky ze školy v práci ve firmě.“ Do nizozemského Eindhovenu se studentka dostala náhodou. „Přijali mě do nové práce a bylo potřeba odjet na tři měsíce na zaškolení,“ vysvětluje Karolína.
A její dojmy ze země tulipánů a sýra? „Zatím se mi tu líbí moc! Zejména atmosféra města a vesnice v jednom. Stačí šlápnout do pedálů a za pět minut je člověk v lesíku, v parku či ovocném sadu. A pár set metrů za cedulí konce města najdete zelené louky, pasoucí se krávy a ovce. Idylka.“ Kromě cyklistiky si užívá také proslulého sýra a oceňuje jeho pestrou nabídku na farmářských trzích.
Karolínu mnozí znají i jinak, než jako aktivní pracující studentku. Její blog Plum Foolery navštěvuje přibližně dva a půl tisíce lidí denně a komunita se stále rozrůstá. „S blogem jsem začala z dlouhé chvíle, když manžel odjel na misi do Afghánistánu a já se snažila vyplnit volný čas,“ dodává. Po pár letech provozu už se může řadit mezi finalistky soutěže Blogerka roku.
