„A co tam budete studovat?“ ptá se ambasador s pohledem upřeným na žádost o studentské vízum do Spojených států. „Umělou inteligenci a právo,“ odpovídá Jaromír Šavelka, toho času asistent v ústavu práva a technologií. Ambasador zvedne oči od dokumentů: „Vůbec nechápu, jak jdou tyto dva obory dohromady.“ „Já taky ne,“ dodávám spíš pro sebe (pozn. redakce: autorka textu je Jaromírova manželka), ale smějeme se všichni. „Pasy vám přijdou do týdne. Hodně štěstí v USA,“ loučí se velvyslanec.
Namísto fáze „dizertační práce“ na právnické fakultě se tak Jaromír znovu ocitl v prváku, tentokrát na Department of Computer Science na University of Pittsburgh. S právem má jeho nový obor prozatím pramálo společného, namísto paragrafům se teď věnuje programování inteligentních systémů.
Ačkoliv se to může na první pohled zdát jako příliš radikální změna, s informatikou si začal pohrávat už před pěti lety, kdy si podal přihlášku na bakalářskou informatiku. „Říkal jsem si, že bude dobré mít vhled i do dalšího oboru,“ vysvětluje Jaromír. To bylo v době, kdy se rozhodoval, zda dá přednost advokátní praxi, nebo se vydá cestou akademika. Když si vybral práci na právnické fakultě, rozhodl se, že se zaměří právě na oblast práva spojenou s informačními technologiemi. „V advokátce by na to asi nebyl prostor,“ dodává.
Zatímco se usadil na fakultě a postupně dokončoval informatiku, začal toužit po dalším životním projektu. „Zdálo se mi v tomto věku smysluplné odejít na nějakou dobu do zahraničí,“ vypráví Jaromír s tím, že narazil třeba na roční stáž na Stanfordu. „Nabídka vypadala lákavě, nevěděl jsem ale, zda by splnila moje očekávání. Konzultoval jsem to s Kevinem Ashleym z University of Pittsburgh, o kterém jsem věděl, že patří ke špičkám v oboru. A ten přišel s nápadem, že bych se mohl přihlásit na doktorát k nim.“
Na vlastní pěst
Protože v Pittsburghu studuje na vlastní pěst, musel si projít běžným přijímacím řízením. „Univerzity namísto vlastních přijímaček využívají GRE testy, které by se daly přirovnat k testu studijních předpokladů, ale samozřejmě je to celé v angličtině a člověk u zkoušky soutěží s rodilými mluvčími. Jazyková část mi dala zabrat,“ podotýká Jaromír. Díky standardizované podobě testu ale nemusel na zkoušky letět do Spojených států, stačilo zajet do Prahy.
Vedle toho potřeboval k přihlášce jazykový certifikát, životopis, motivační dopis a Career Statement. „V něm jsem měl představit, proč chci studovat právě tento obor, co od něj očekávám a co můžu přinést univerzitě. A nakonec jsem si musel sehnat tři doporučující dopisy od co možná nejlépe postavených profesorů.“
Následovaly dva měsíce čekání završené e-mailem nazvaným „good news“. Necelý půlrok nato se stěhoval do bývalého ocelářského města na jihozápadě Pensylvánie a nyní tu pobývá již druhý semestr.
„První rok nám studium financuje univerzita. Během té doby si musíme najít školitele a postupně s ním začít pracovat na projektech. Z toho se pak financuje školné i plat v dalších letech, pokud se student rozhodne zůstat,“ doplňuje Jaromír s tím, že školné činí 32 tisíc dolarů za semestr. „Postupně mi bude ubývat výuka a přibývat výzkumná práce, z níž by pak měla vzejít dizertační práce. Bohužel nemůžu učit, protože můj program je čistě vědecký. Docela mi to chybí.“
Každá hodina = 100 stran četby
Zatímco na právech coby doktorand zažil minimum výuky (tedy té, kdy byl v roli studenta), tady chodí do školy téměř každý den. „Mám zapsané jen čtyři předměty, ale časově je to velmi náročné. Průměrná četba navázaná na jednu vyučovací hodinu je mezi padesáti až sto stranami, dostáváme domácí úkoly, jejichž příprava zabere většinou několik dní, a pak tu jsou ještě semestrální projekty. Musím tomu věnovat daleko víc než čtyřicet hodin týdně,“ popisuje.
Zatím přitom nezažil, že by úkol připomínal seminární práci, obvykle odevzdává stovky řádků kódu. „Dostali jsme třeba zčásti naprogramovanou variantu dámy a naším úkolem bylo namodelovat rozhodování hráče, jaký tah v rámci hry udělá. Na závěr probíhal turnaj mezi jednotlivými umělými hráči. Vypadl jsem kvůli remíze,“ usmívá se.
Klasické zkoušky tady ale chybějí. V některých předmětech sice studenti píšou průběžné či závěrečné testy, většinu známky ale tvoří práce na úkolech a projektech. Zajímavostí pak je třeba to, že známku studenti získávají nikoliv podle bodů, ale podle výkonu v porovnání s ostatními studenty.
Kulturní šok Jaromír téměř nepocítil, pohltilo ho však odhodlání, které zdejší doktorandi do studia vkládají. „Když tady někdo studuje v doktorském programu, naprosto ho to definuje a je to pro něj ta nejdůležitější věc na světě. Když studiu nedáváte všechno, víte, že mu automaticky věnujete mnohem míň než kdokoliv ze spolužáků,“ popisuje místní studijní kulturu student, který díky hokejistovi Jágrovi nemá problém s tím, že by spolužáci z Pittsburghu neuměli vyslovit jeho křestní jméno.
Umělá inteligence a práva?
Vraťme se ale na začátek. Otázka, co má společného umělá inteligence a právo, je stále nezodpovězena. Takže? „Doufám, že není třeba pochybovat o tom, že práce, kterou právníci vykonávají, vyžaduje inteligenci,“ směje se bývalý právník, pro něhož je dnes primárním oborem informatika. „Když pochopíme, jak právníci pracují, můžeme část jejich činnosti nahradit umělou inteligencí a uvolnit tak právníkům ruce, aby se zabývali kreativní činností.“
