Odcházíte ze svých prvních přednášek v životě a hlavou vám hučí všechny úkoly, které musíte během semestru splnit. Pokud nejste zrovna medik, pravděpodobně se nevyhnete psaní seminárních prací. Kde začít a co splnit, abyste odevzdali dílo hodné zeleného políčka v Informačním systému MU?
1. Ujasněte si téma
Jaký problém v práci řešíte? Kterými metodami a způsoby? K čemu chcete dojít a jak? Tohle jsou otázky, na které je potřeba si odpovědět, ještě než začnete psát. Při tvůrčím procesu pak snáz udržíte linku, protože víte, k jakým výsledkům v práci směřujete.
2. Nepodceňte závěr
I když se k němu dostanete notně vyčerpaní z předchozích stran, závěr v žádném případě nepodceňte. Dejte si chvíli pauzu. Pak si po sobě dílo pročtěte a sesumírujte rozumné závěry. Ano, zopakujte to důležité z předchozích částí – proč jste se problémem zabývali, na co jste přišli a co z toho plyne, pro koho by mohly být tyto informace užitečné.
3. Pracujte se zdroji
Kvality autora se často poznají nikoliv podle délky práce (delší rozhodně nemusí znamenat lepší, ba naopak!), ale podle pečlivě vybraných zdrojů. I když vám Wikipedie poslouží jako rozcestník, neberte ji jako ověřený zdroj vhodný k citování – dostaňte se přes ni či další vyhledávače k původním kvalitním materiálům a nebojte se cizojazyčných. Nejvíc se vám bude hodit Portál elektronických informačních zdrojů MU. Samozřejmostí je zdroje pečlivě citovat dle předepsané normy. Zjistěte si, jaká se používá na vašem oboru.
4. Dejte práci formu
Nejen obsah samotný, ale i vizuální stránka práce přidává na celkovém dojmu. Proto dodržujte rady předepsané pro daný předmět. Obvykle to bývají náležitosti jako řádkování 1,5, zarovnání do bloku a podobně. Vždy volte střízlivé formátování (žádné šílené fonty či barvy písma, ty si nechte na tvorbu plakátu pro svou kolejní party), které nebude rušit od čtení, ale usnadní orientaci v textu. Dodržujte i zásady formálního členění práce. Obvykle budou vypadat takto: titulní strana (katedra, předmět, název, jméno, datum), obsah, úvod, kapitoly a podkapitoly (popis problému, metodologie, řešení...), závěr, použité zdroje a přílohy (grafy, obrázky).
5. Pozor na jazykové chyby
Práce by neměla obsahovat gramatické chyby. To se bere jako samozřejmost, takže si po sobě text vždy přečtěte, případně poproste jazykovým citem nadaného kamaráda. Jazyk volte odborný, užívejte ale jen ta slova, kterým rozumíte. Není cílem se zamotat do složitých frází plných termínů, ale prokázat porozumění určitému tématu a vyvodit z něj rozumné závěry.
