Na filozofické fakultě studuje překladatelství, víc než překlad ho ale baví samotné psaní. Richard Skolek začal psát už ve čtrnácti letech, v jednadvaceti mu vyšla první knížka a ve svých sedmadvaceti už má za sebou několik literárních úspěchů. Teď mu vyšla nová sbírka milostné poezie Vzdechy a povzdechy.
„Když mi bylo čtrnáct let, chtěl jsem napsat fantasy román. Asi jako všichni,“ žertuje na vlastní účet Skolek. Poté ale přišly fejetony a povídky. „Měl jsem rád Karla Čapka či Ivana Krause, kteří mě zpočátku inspirovali,“ vzpomíná. Přesto ale chvíli trvalo, než si uvědomil, že by psaní chtěl brát vážně. Popohnala ho až učitelka na gymnáziu, která vedla školní literární kroužek.
Na její podnět se přihlásil do soutěže Skrytá paměť Moravy. Soutěžní povídku napsal za pouhé dva dny – a vyhrál. „Finalisté pak dělali rozhovor v Českém rozhlase. Paní redaktorka mé jméno ale nemohla nikde v papírech najít, tak jsem se musel posluchačům představit sám. Byl to celkem nepodařený první rozhovor,“ směje se dnes Skolek.
Už za studií na střední škole vycházely Skolkovy fejetony v Brněnském deníku Rovnost, v Blanském deníku a týdeníku Týden u nás. Jako sbírka vyšly v roce 2009 pod názvem Hubený nás nedostanou.
Medvěd Bručimír, který všechno zapomněl – tak zní název první ze Skolkových knížek pro děti. „Jsou to tak trochu Zoufalé manželky pro nejmenší – jde o detektivní příběh o medvědovi, který pomalu objevuje, kdo vlastně byl,“ charakterizuje svérázně knihu. Kromě ní napsal ještě další dvě pohádky, z nichž jedna už byla přijata vydavatelstvím. Napsána je ve verších a jmenuje se Zeb a Ebra. Na otázku, jestli pohádky četl i jako malý, odpovídá Skolek překvapivě zamítavě. „Spíš jsem se díval na dokumenty. S pohádkami jsem začal až na stará kolena,“ přiznává se smíchem.
Stejně tak se až teď začal věnovat poezii, i když jak sám říká, ani on se nevyhnul pokusům o básně o nešťastné lásce. Dnes se k tématu lásky vrací v úplně nové sbírce Vzdechy a povzdechy, ale jiným způsobem. „Spíš než o lásce jsou to básně o vztazích. Básní o lásce je moc a jsou si hodně podobné. Navíc jsou často přehnané a patetické, a to jsem nechtěl. Moje básně jsou obyčejné,“ říká Skolek.
Dle jeho slov bylo cílem napsat takové básně, aby po jejich přečtení každý rozuměl, o čem vlastně jsou. Knížka je tak trochu cynická a na lásku a vztahy se dívá s humorem. „I já jako čtenář chci číst poezii, které rozumím,“ přiznává.
Vzdechy a povzdechy vyšly začátkem listopadu v nakladatelství Backstage Books, za kterým stojí další student Masarykovy univerzity Martin Toman. Skolkovi nedávno vyšla i elektronická verze sbírky epigramů Nesvlíkej se sama (knižně 2011).
