Začátek nového školního roku může vypadat různě: Někteří studenti rovnou míří na první přednášky, jiní se učí surfovat.
Třídenní výlet na pobřeží s dalšími sto padesáti vysokoškoláky, procházky džunglí, odpočinek na písečné pláži a výuka surfování. Právě takovým způsobem vítá nové zahraniční studenty Deakin University, která sídlí v druhém největším australském městě Melbourne.
Na australské univerzitě, kde studuje přes 55 tisíc studentů a která podle žebříčku Times Higher Education (THE) patří mezi nejlepších 350 univerzit světa, může každý rok díky partnerské smlouvě studovat také několik vysokoškoláků z Masarykovy univerzity. Loni tuto možnost dostala i studentka Právnické fakulty MU Zuzana Novotná, která na místě strávila tři trimestry, tedy celý akademický rok.
„Už od malička jsem si chtěla zkusit chvilku žít a pracovat v Austrálii, ale pro Čechy není jednoduché se tam dostat. Aby mohli v Austrálii pracovat, musí mít studentská víza a studovat třeba na jazykovce nebo na místní univerzitě. Obojí stojí nemalé peníze. Když jsem v Austrálii říkala, že za roční studium na vysoké škole neplatím žádné školné a ještě dostávám od Masarykovy univerzity stipendium, všichni mi tiše záviděli,“ popisuje Zuzana.
Masarykova univerzita jí na studijní pobyt přispěla stipendiem ve výši deset tisíc korun měsíčně, tedy sto tisíci za celý rok. „Austrálie je jednou z nejdražších zemí světa, takže stipendium mi nepokrylo všechny náklady – a ani by nemělo. Měsíčně jsem utratila za nájem, jídlo, dopravu a volnočasové aktivity tak 35 tisíc korun. Bez práce se tam dá jen těžko přežít, ale není problém si ji najít. V Austrálii je nejvyšší minimální mzda na světě, takže i když jsem jenom po večerech pracovala v restauraci, zbyly mi peníze na cestování,“ vysvětluje studentka.
Nejet by byla chyba
Práce po večerech ji ale nijak neomezovala ve studiu – všechny přednášky totiž byly online, takže přehrávat si je mohla i doma. Studentka měla každý trimestr tři předměty, každý z nich měl výuku dvakrát týdně a na semináře se musela pravidelně připravovat.
Zkoušky byly prakticky zaměřené, na každé museli vyřešit nějaký případ. „Učitelé nám se vším pomohli, jejich přístup byl vynikající, což je možná dané i vysokým školným – na kvalitu výuky v Austrálii nehledí jenom učitelé, ale i studenti,“ popisuje Zuzana.
Budoucí právnička procestovala kus Austrálie a s úsměvem říká, že toho viděla mnohdy víc než místní. „Taky jsem získala kamarády na celý život, zlepšila jsem si jazyk a získala nadhled nad tím, co studuju. Svým spolužákům z Muni vždycky říkám, ať se neohlíží na to, že musí dodělat školu, a ať jedou studovat do zahraničí aspoň na semestr,“ říká.
Je podle ní velká škoda nejet. „Možnost odjet do zahraničí, neplatit školné a dostat stipendium už nikdy mít nebudu. Nic člověku nedá víc než studium v zahraničí,“ říká studentka a dodává, že podat si přihlášku není nic složitého: Jí stačilo poslat životopis, motivační a doporučující dopis a projít pohovorem v angličtině.
