Martina Kosinová absolvovala Lékařskou fakultu MU před osmi lety, před třemi lety získala atestaci v oboru Anesteziologie a intenzivní medicíny a v následujícím roce ukončila doktorské studium v oboru Anesteziologie, intenzivní medicína a algeziologie. Nyní, dva roky poté, je ve stejném oboru v závěrečné fázi habilitačního řízení. Už za studií se připojila ke skupině studentů a odborníků, kteří vytvořili výukový portál AKUTNĚ.CZ, kde si osahala jiný způsob výuky než ten na fakultě běžný. Od začátku října jej pomáhá zavádět v novém Simulačním centru LF MU (SIMU), tentokrát v roli lektora. Její příběh je další částí miniseriálu na em.muni.cz o projektu SIMU.
„V předmětu Samostatná práce studenta – Rozvoj multimediálního výukového portálu AKUTNĚ.CZ, na který jsem se přihlásila ve třetím ročníku, , se nám vyučující individuálně věnovali, mohli jsme jezdit na odborné kongresy, chodit na operační sály, pomáhat s organizací konferencí nebo Kurzu urgentní medicíny. Díky tomu jsme měli možnost prakticky si vyzkoušet věci, na které nebyl prostor ve standardní výuce. Ta se většinou odehrávala v příliš velkých skupinách a učitelé klinických předmětů na nás neměli mnoho času,“ vzpomíná Kosinová, jak vypadala ještě před pár lety výuka.
Letošní studenti prvních ročníků oborů všeobecného a zubního lékařství ale zažívají něco jiného. Začali využívat Simulační centrum se cvičnou nemocnicí a s tím také nový styl výuky. Na ten se těší i lektoři. „Nikomu z nás se v posledních letech neučilo dobře, když jsme mívali na praktické výuce skupinu dvaceti studentů a byli na ně sami. V konceptu připraveném pro výuku první pomoci v rámci SIMU budou už do výuky zapojení proškolení studentští lektoři. Studenti vyšších ročníků všeobecného lékařství budou učit mladší kolegy a vyučující akademik bude namístě v roli tzv. kontent-experta. Umožní nám to rozdělit studenty na malé skupiny po maximálně šesti lidech a každý tak dostane šanci si věci skutečně vyzkoušet,“ říká Kosinová, která pracuje na Klinice dětské anesteziologie a resuscitace v Dětské nemocnici.
I pro ni a její kolegy znamená projekt SIMU zásadní změny ve výuce. Museli se na nový styl výuky připravit v řadě kurzů a školení v České republice i v zahraničí. Prohlubovali si praktické dovednosti, znalosti komunikace, dávání zpětné vazby nebo takzvaného debriefingu, tedy způsobu hodnocení, kdy se lektor snaží navést studenta k tomu, aby sám odhalil chyby ve svém postupu. „V SIMU také chceme využívat metody participativního učení, kdy se studenti učí vzájemnou diskuzí nad nějakým problémem a ne tak, že by jen pasivně poslouchali, co říká učitel.“
Kosinová se během tří let přípravy SIMU dostala také z role účastníka seminářů do role toho, kdo své kolegy na nové vyučovací metody připravuje. Příjemně ji překvapilo, že většina z nich se ke změnám staví pozitivně a vidí, že je to správná cesta, kterou se má vzdělávání mediků i dalších zdravotnických profesionálů ubírat.
„Změna je to zásadní. Dosud to často vypadalo tak, že lektor věděl, jaké téma bude učit, měl třeba nachystanou prezentaci, nachystal si místnost a hodinu odučil. Často se přitom mezi jednotlivými lektory podané informace lišily. Výuka v SIMU má i další výhodu, tou je přítomnost vyškolených techniků, kteří každou lekci dle připravených podkladů nachystají a vyučující se pak může plně věnovat studentům, kteří si tak maximum dovedností mohou prakticky vyzkoušet. Dopředu je téměř na minutu naplánovaná každá vyučovací lekce s podrobnými instrukcemi pro všechny zúčastněné. Nejsou tak možné významné odchylky nebo improvizace a všichni lektoři první pomoci učí podle jednotných evropských doporučení pro resuscitaci,“ zdůrazňuje Kosinová.
SIMU, které má studenty co nejvíc přiblížit praxi, se podle jejích slov pokusí studenty vztáhnout také do rozhodovacího procesu. Měli by si v rámci výuky projít tím, jak vypadá celý léčebný proces od diagnostiky pacienta, péče o něj včetně reálných souvislostí.. „Třeba ty, že když nařídí určité vyšetření, tak se nějakou dobu čeká na výsledky, nebo jaké komplikace mohou nastat, když třeba chtějí nestabilního pacienta převézt na nějaké vyšetření. Prostě chceme jim ukázat i věci, co nejsou v učebnici, a které si člověk neuvědomí, dokud je nezažije.“
Jak ale Kosinová připomíná, sebelepší zázemí pro to, aby byli studenti lépe připravení do praxe a na moment, kdy se setkají se skutečnými pacienty, nestačí. „I oni musí k výuce přistupovat aktivně. My se snažíme přenastavit v rámci nového kurikula celé vzdělávání. Proto se studenti již od prvního ročníku budou budu muset chystat na hodinu předem, vyplňovat vstupní testy, které jsou podmínkou pro umožnění účasti na praktické výuce. Studenti se tak při simulacích mohou věnovat opravdu už jen nácviku dovedností a ne tomu, že jim bude někdo vykládat teorii. Bude to pro ně sice větší zátěž, ale o to jednodušší to pak budou mít v klinické praxi. A musím říct, že jim to hodně závidím,“ dodává Kosinová.
