Geneticky modifikované organismy (GMO) jsou zejména v posledních letech důvodem k řadě etických polemik. Nezasahuje jejich vytvářením člověk do přirozenosti věcí a nemění nenávratně ekosystém? Nebo je kladení podobných otázek jen výsledkem iracionálních obav? Renata Veselská z Přírodovědecké fakulty MU, která se zabývá bioetikou, se řadí spíše mezi příznivce GMO. „Už když lidstvo začalo křížit první rostliny, překročilo tím přirozené genetické bariéry,“ říká Veselská.
Má člověk právo geneticky modifikovat organismy?
Jsem v trochu rozpolcené situaci, protože jsem především genetik a bioetika je až můj druhý obor. Jako genetik s GMO samozřejmě nemám žádný problém, jinak bych tenhle obor vůbec nemohla jít studovat. Ovšem i z pohledu bioetiky je můj osobní postoj poměrně vstřícný. To slovo „poměrně“ ale znamená, že považuji za nutné si vždycky klást otázky, jaký konkrétní zásah se dělá, proč se dělá a jaké jsou jeho přínosy i rizika.
Proč myslíte, že se veřejnost tolik staví proti GMO?
To by byla otázka spíš pro sociologa nebo psychologa, protože ten odpor je v podstatě iracionální strach z neznámého. Podle mezinárodních průzkumů veřejného mínění je většina Evropanů přesvědčena, že geneticky modifikované plodiny jsou morálně neakceptovatelné. Přitom o genové terapii, která využívá stejných metod, si to myslí jen minimum lidí. Osobně nechápu, proč by mělo být morálně nepřijatelné využívat GMO v zemědělství, když se tím sníží používání chemických postřiků nebo když geneticky modifikované plodiny bude možné pěstovat i na místech, kde dřív nikdy nic nerostlo – což se týká hlavně rozvojových zemí. Bohužel se ale z odporu vůči GMO stalo politikum, na němž se dobře získává popularita.
Odpůrci argumentují třeba tím, že jde o zásah proti přirozenosti věcí...
... a že člověk nemá právo pánubohu zasahovat do řemesla. Jenže jak stanovit hranice přirozenosti? Pokud přijmeme názor, že genetické modifikace jsou proti přirozenosti, pak musíme jako nepřirozené odmítnout i transplantace, asistovanou reprodukci a řadu dalších výdobytků moderní medicíny. Dotaženo do krajnosti bychom dle této logiky mohli zavrhnout třeba i léčbu antibiotiky u pacientů s infekcí, protože přirozené by přece bylo, aby se s ní jejich imunitní systém zkusil vyrovnat sám.
Co otázka překračování genetických bariér? Někomu vadí, že dochází k mezidruhovému vnášení genů. Tedy že se třeba lidský gen vloží do ryby, aby rychleji rostla.
Podobné věci ale člověk dělá odpradávna. Už když lidé začali křížit první rostliny, překročili genetické bariéry a vytvořili nové formy života. Nebo se podívejte na soudobá plemena psů – jsou výsledkem cíleného domestikování vlka, které vedlo ke vzniku nového druhu, tedy psa. Přitom jste mnohdy na pochybách, co vlastně ještě mají s vlky společného. To, že dnes zasahujeme přímo do genomu, je jen jiný metodický přístup. Navíc tento mezidruhový přenos genů jako by vadil jen v některých oblastech. Nevšimla jsem si, že by aktivisté chodili protestovat před biotechnologické firmy, kde se pro diabetiky vyrábí inzulín tak, že se lidský gen vnese do bakterií.
Vnímáte nějakou hranici, kterou by lidstvo nemělo při přípravě GMO překročit?
Vidím celkem jasnou hranici v účelu manipulací s geny člověka. Využití pro léčbu považuji za přijatelné, pokud se změna nebude přenášet do dalších generací. Úplně stejný zásah ale lze provést pro „vylepšení“ zdravého člověka – odborně se tomu říká genový enhancement. To už je pro mne za onou hranicí.
Hlídá se podle vás dostatečně to, jak se provádějí genetické modifikace?
Myslím, že legislativa je v této oblasti v České republice velmi dobrá – zajišťuje poměrně přesnou evidenci a kontrolu toho, co se v této oblasti dělá. Obecně celá EU má přísná pravidla pro GMO a vytváří silné nástroje kontroly. Na jednu stranu je to dobře, protože technologii genetických modifikací pak nelze snadno zneužít. Na druhou stranu – v bioetice jsou mnohem problematičtější oblasti a odpovídající právní úprava buď žádná, nebo nekvalitní.
Nebyla by, vzhledem k možné zneužitelnosti i vzhledem k důsledkům, které nemusí být odhadnutelné, vhodná větší předběžná opatrnost?
Principem předběžné opatrnosti se s oblibou ohánějí odpůrci GMO. Obvykle bohužel bez toho, aby domysleli všechny souvislosti. Podle tohoto principu je lepší se vyhnout každému skutku, u něhož nejsou známé všechny důsledky, ale je pravděpodobné, že by negativní důsledky mohly být rozsáhlé nebo nevratné. Jenže nikdy nám nejsou známé všechny možné důsledky jakéhokoliv činu a nikdy nemůžeme zajistit, že se nestane nic negativního. Taky se nepřestanou vyrábět auta nebo letadla jen proto, že se stávají nehody. Nikdo se nedomáhá zákazu výroby nožů kvůli tomu, že nožem přece můžete někoho zabít. Kdybychom měli princip předběžné opatrnosti aplikovat důsledně, tak bychom nemohli dělat vůbec nic.
Takže se nebojíte, že mohou mít GMO nějaké nevratné negativní důsledky? Třeba porušení rozmanitosti druhů?
Biodiverzitu porušuje lidstvo po celou dobu své existence, a to podstatně drastičtějšími způsoby, než jsou GMO. Kolik druhů zmizelo jen kvůli tomu, že se mění charakter krajiny? A začalo to kdysi vykácením první paseky, aniž by kdo překročil nějakou genetickou bariéru... Nebo si vezměte používání chemikálií v zemědělství – postřiky, hnojiva, antibiotika, hormony. Nevěřím, že GMO jsou v tomto směru pro přírodu větší zlo. Navíc je opakovaně prověřována bezpečnost všech GMO, které se uvádějí do životního prostředí. Výrobci jsou povinni zajistit, aby se tyto organismy nemohly rozmnožovat a křížit s přirozenými druhy. Jistě, odpůrci vám vyjmenují případy, kdy něco selhalo. V reálném světě ale můžete jen málokdy něco zaručit za všech okolností na sto procent.
