Jak se začal koncem 80. let sovětský blok rozpadat, vycítila i Gruzie šanci na získání samostatnosti. Jejímu nabytí však předcházely násilné střety, které se vyžádaly i lidské oběti. „Při takzvaném tbiliském masakru 9. dubna 1989 zakročila sovětská armáda proti demonstrantům takovým způsobem, že zemřelo 19 lidí. I když sovětský režim vládl v zemi ještě rok a půl, tímto dnem definitivně ztratil svoji legitimitu,“ poznamenala Zinaida Shevcuk, doktorandka fakulty sociálních studií, která také pochází z Gruzie.
O tom, že by se země za oněch dvacet let stala plnohodnotným demokratickým státem, ovšem nemůže být řeč. Dodnes se potýká s problémy souvisejícími se separatistickými tendencemi Abcházie a Jižní Osetie, které před třemi lety vyústily v rusko-gruzínskou válku. Rusko obě země uznalo jako samostatné státy.
I proto Gruzie stále potřebuje rozvojovou pomoc. Jedním z jejích prvních dodavatelů bylo i Česko. V zemi dodnes působí například Charita Česká republika, která se soustřeďuje na oblast zdravotnictví, zemědělství a podporu demokracie a lidských práv. „Po rozpadu Sovětského svazu nastala privatizace a došlo k opačnému extrému, než jaký panoval předtím. Lidé si půdu rozdrobili na malá políčka a teď je pro ně problém využívat je jako zdroj obživy,“ popsala jednu z tamějších potíží manažerka charity pro jižní Kavkaz Sylva Horáková. Ona a její spolupracovníci teď zemědělcům pomáhají s jejich prací a odbytem úrody. Spolupráci s Gruzínci si pochvaluje. „Různé projekty se tam dělají velmi dobře. Lidé jsou šikovní a jsou vidět výsledky.“
