Uplynulé týdny a měsíce ovládly debaty o věcném záměru zákona o vysokých školách, který i přes připomínky akademické obce ministerstvo školství tlačí do legislativního procesu. Co z debat vyplynulo? Především skutečnost, že názorů na budoucnost vysokého školství v Česku je mnoho a najít souznění v každém bodě nelze. Většina zúčastněných se ale shoduje v tom, že reforma vysokého školství je nezbytná.
„Panuje poměrně shoda v tom, že je třeba vytvořit další prostor pro jednání a diskusi o reformě. Názory na konkrétní řešení a návrhy se ale liší. Pozitivní jednotná představa o školném, funkčních místech, akreditacích či správních radách se bude hledat obtížněji. Nicméně bez elementární shody o základních cílech a principech reformy, jež se nakonec musí odehrát na samotných vysokých školách, nemůže být reforma úspěšná,“ uvádí rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, podle něhož je současný legislativní stav zastaralý, v řadě ohledů nefunkční a brání kvalitativnímu rozvoji vysokých škol.
Prosadit komplexní reformu je tedy podle řady představitelů vysokých škol nezbytné. Už proto, že pokud selže, může dojít k přijímání dílčích novelizací bez jakékoli veřejné debaty.
Rektoři všech pěti brněnských veřejných univerzit vyzvali na konci ledna ministerstvo k zastavení legislativního procesu a k dalšímu intenzivnímu jednání o změnách ve vysokém školství.
Protestovat chtějí dál, dokud ministerstvo nevyslyší jejich požadavky. Od pondělí 27. února pořádají tzv. Týden neklidu, jehož součástí bude kromě řady přednášek, diskusí a happeningů, také další demonstrace v několika českých městech včetně Brna. Nejvíce akcí se bude soustředit hned na pondělní večer, kdy se uskuteční tzv. Noc univerzit.
Co je obsahem připravované reformy?
Cílem věcného záměru zákona o vysokých školách, jak ho představuje ministerstvo, má být modernizace českých univerzit, která vychází především z principů zvyšování kvality a jejího hodnocení podle evropských standardů.
Mezi jednu z hlavních chystaných změn proto patří vytvoření diverzifikovaného systému vysokých škol – dojít by mělo k jasnému definování funkcí jednotlivých škol a jejich financování na základě jasně stanovených a měřitelných cílů. To je jeden z mála prvků reformy, který se těší obecné podpoře.
Funkční místa akademiků
Kontroverzní prvek představuje zavedení pozic akademických pracovníků jako funkčních míst v rámci struktury vysoké školy a tedy vznik tzv. profesních profesorů a docentů. V této otázce zůstává česká akademická obec poměrně roztříštěna. Zatímco velká část představitelů univerzit systém odmítá, řada dalších ho vítá jako cestu k mezinárodně uznávané praxi.
„Samosprávná vysoká škola musí mít plnou kompetenci rozhodovat vlastními mechanismy o výběru svých profesorů a dalších akademických pracovníků. Jedině tak je možné zabránit situaci, kdy lze o titul usilovat na jiné instituci jen proto, že tamní kritéria jsou méně náročná,“ uvádí rektor MU Mikuláš Bek, který se tak jasně hlásí ke druhému zmíněnému táboru.
Změny v samosprávě
Mezi málo problematické prvky patří upuštění od detailní zákonné regulace vnitřních poměrů veřejných vysokých škol. Záměr deklaruje posílení významu statutu vysoké školy jako základního vnitřního předpisu, který vymezí vnitřní strukturu a organizační vztahy uvnitř vysoké školy. Statut si každá škola schvaluje sama, řada věcí by tak zůstala přímo na ní.
Co se správy univerzit týče, velmi se diskutuje o pozici nových rad veřejných vysokých škol coby klíčových orgánů nahrazujících dosavadní správní rady a dohlížejících na chod univerzit. Mají mít pravomoc po předchozím souhlasu akademického senátu schvalovat na návrh rektora statut a dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy a také její rozpočet. Rada má jmenovat a odvolávat rektora a rozhodovat o jeho odměňování. V radě by pak měla být jedna třetina členů jmenována na návrh rektora, druhá na návrh akademického senátu a třetí na návrh ministra školství.
Většina reprezentantů vysokých škol se velmi ostře staví právě proti tomuto prvku. Vidí v něm totiž pronikání politických zájmů do řízení vysokých škol. Proti radám vystupuje i řada studentských iniciativ. Vymezili se vůči němu ve společném prohlášení také studentští senátoři všech brněnských veřejných vysokých škol, kteří tvrdí, že posilování pravomocí takto jmenované rady na úkor volených akademických senátů povede k výraznému omezení autonomie škol.
Rektor MU je v kritice zdrženlivější. „Rada není skutečným ohrožením pro univerzitní autonomii, neboť dvě třetiny nominací členů jsou v rukou univerzity. Aktivní politici by byli podle návrhu vyloučeni. A sebevědomá instituce našeho typu a síly nemá ostatně ve zvyku se nechat od politiků ani podnikatelů manipulovat. Nesouhlasím ovšem s tím, že by rady měly nahrazovat ve svých pravomocech senáty,“ říká Bek.
Zejména studenty je také kritizován fakt, že se má podle nového zákona zmenšit jejich zastoupení v akademických senátech. Dosavadní zákon stanovuje, že je jich v senátu maximálně jedna polovina a minimálně jedna třetina. Nový návrh zastoupení striktně omezuje na jednu třetinu. Studentští senátoři to považují za neopodstatněné. „Snížení poškodí samosprávný charakter vysokoškolských institucí, neboť studenti jsou plnohodnotnou součástí akademické obce,“ píší zástupci studentů šesti brněnských vysokých škol v prohlášení z 25. ledna.
Institucionální akreditace
Záměr zákona přichází s tzv. institucionálně pojatou akreditací vysokých škol. Na jejím základě bude škole udělováno oprávnění k vysokoškolskému vzdělávání. Rozhodnutí o tom, zda bude akreditace udělena, má spočívat v ověření fungujícího vnitřního systému na zajišťování kvality a ve splnění předpokladů pro dosažení navrhovaného poslání vysoké školy. Obecně mezi představiteli vysokých škola panuje shoda, že jde o rozumné opatření, ne všichni jsou ale spokojeni s konkrétní podobou v návrhu.
Kontraktové financování
Většina představitelů vysokých škol vítá, že návrh zákona přichází s tzv. kontraktovým financováním. Veřejná vysoká škola má podle tohoto systému s ministerstvem sjednávat rámcovou dohodu týkající se směrů působení školy, ukazatelů výkonu a minimální zaručené výše příspěvku od státu. Dohoda by se měla sjednávat zpravidla na tři až pět let.
„Vysokým školám by to mohlo přinést nezávislost na výkyvech státní politiky a finančních turbulencích státního rozpočtu,“ soudí Bek. Tato část věcného záměru zákona se však ukazuje jako problematická z pohledu ministerstva financí.
Školné a zákon o finanční pomoci studentům
Kromě zákona o vysokých školách se vedou diskuse také o věcném záměru zákona o finanční pomoci studentům, který vychází z toho, že vláda zamýšlí zavést finanční spoluúčast absolventů vysokých škol na hrazení nákladů svého studia formou tzv. odloženého školného. Cílem zákona je proto zavést systém finanční pomoci studentům tak, aby se nevytvořily nové sociální bariéry.
Konkrétní podoba návrhu ale vyvolává odpor prakticky v celé akademické obci. Česká konference rektorů ve svém prosincovém prohlášení uvedla, že návrh je výhodný pouze pro komerční banky, nikoli pro studenty či vysoké školy. Velká obava panuje také v tom, aby se školné nestalo jen náhradou za výpadek ze státního rozpočtu.
Postoje ke školnému jako takovému se nicméně v akademické obci poměrně liší. Málokdo ho však zavrhuje zcela. „Pokud se stát rozhodne zavést školné, mělo by být založeno na přímém vztahu studenta a školy, jen tak může mít nějaké motivační či zpětnovazebné efekty ve vztahu ke kvalitě výuky. Peníze za školné musí vysoké školy dostat hned tak, aby školné odráželo reálné náklady v daném čase a působilo jako zpětná vazba,“ říká k tématu Bek.
