Čeští vysokoškoláci chtějí několika dny vyplněnými demonstracemi, happeningy a přednáškami ukázat svůj odpor vůči aktuálním návrhům reformy vysokých škol, kterou předložilo ministerstvo školství. Těší se i podpoře řady akademiků. Týden neklidu začíná v pondělí 27. února.
„Chceme vyjádřit zájem studentů o budoucnost vysokých škol a dát jasně najevo, že jsme připraveni bránit vysoké školy před politickým a ekonomickým vlivem. Zároveň chceme podpořit představitele akademické obce v náročných vyjednáváních s politiky. Budeme informovat, diskutovat i protestovat proti reformě, která má znevolňovat a komercializovat terciární vzdělávání,“ říká k záměru akce Jan Chmelíček z iniciativy Brno Za svobodné vysoké školy, která celou akci koordinuje.
Bohatý program nabídne vedle dalších českých univerzitních měst i Brno. Kromě demonstrace, která se má v ulicích města uskutečnit v úterý odpoledne, to bude především Noc univerzit - v pondělí od šesti večer se v univerzitních budovách na Komenského náměstí (FSS, bývalá LF a JAMU) uskuteční řada popularizačních přednášek významných akademiků, diskusí k reformě, ale také nejrůznějších happeningů a kulturních akcí.
Další aktivity připravili brněnští studenti i na středu a na čtvrtek. Čtvrtý den Týdne neklidu se kupříkladu vysokoškoláci sejdou na náměstí Svobody k hromadnému polibku, jímž chtějí ukázat, jak rádi mají své univerzity.
Proti aktuální podobě reforem se nestaví jen studenti, kteří zformulovali řadu prohlášení jak z pozice studentských senátorů, tak v rámci nově vzniklých iniciativ. Také rektoři všech pěti brněnských veřejných univerzit vyzvali na konci ledna ministerstvo k zastavení legislativního procesu a k dalšímu intenzivnímu jednání o změnách ve vysokém školství.
Projednávání reformy vysokých škol ve vládě je momentálně odsunuté, legislativní rada vlády vrátila návrh zákona o vysokých školách k přepracování. Připomínky chce podle ČTK úřad zapracovat co nejdříve. Zákon o školném legislativní rada s připomínkami schválila.
Co přesně studentům na chystaných změnách ve vysokém školství vadí?
Položili jsme dvě otázky třem studentům aktivním v protestních akcích.
1. Která témata z věcného záměru zákona o vysokých školách vám nejvíc vadí?
2. Která témata vám naopak přijdou důležitá k prosazení?
1. Za zásadní považuji posilování pravomocí rady veřejné vysoké školy a zároveň způsob jejího obsazování. Ten skutečně hrozí ovládnutím univerzit politickými reprezentacemi. Odborníci a volení zástupci akademické obce by byli v rozhodování nahrazeni méně kvalifikovanými a motivovanými zástupci zájmových skupin. Jejich vliv na základní úkony, jako je schvalování statutu vysoké školy, rozpočtu či jmenování rektora, považuji za velmi nebezpečný.
Dalším problematickým bodem je pevné stanovení počtu studentů v akademických senátech na jednu třetinu, které by v případě Masarykovy univerzity i dalších škol znamenalo snížení jejich zastoupení.
Studenty totiž považuji za nutný proaktivní prvek každého senátu. Jsou hybateli mnoha pokroků a jejich viditelné zastoupení odlišuje kolegiální přístup na univerzitách od čistě obchodního vztahu.
Nelze opominout věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům, který je hrubě nedotažený a hrozí omezením přístupu ke vzdělání pro sociálně slabší skupiny. Původně plánovaná státní stipendia či studijní granty nahrazuje půjčkami na komerční bázi, jejichž jediným reálným výsledkem bude odtok financí ze školství do bank a související zadlužení čerstvých absolventů v době, kdy mají zakládat rodiny.
2. Dovedu si představit vhodnost zavedení funkčních míst pro přivedení zahraničních vědců. To se ale nepovede, nebude-li možné nabídnout jim odpovídající platové podmínky.
1. Reforma zavání snahou vystavit dosud svébytné instituce hospodařící s velkými rozpočty různým vnějším tlakům, které mohou negativně ovlivnit naplňování prvořadých cílů a hodnot vysokých škol. V tomto ohledu jsem zastáncem důsledného dodržování principu předběžné opatrnosti.
Zásadně nesouhlasím se zavedením školného na veřejných školách v jakékoliv podobě, vzdělání považuji především za kolektivní hodnotu, a tudíž by měly být i náklady na její udržování a rozvíjení hrazeny společně. Navržený systém finanční pomoci je celkem evidentním tunelem, kterým mají odtékat peníze z veřejného rozpočtu i z kapes studentů do soukromých bank. Tyto reformy jsou nepřijatelné jako celek v kontextu připravovaného rozpočtu, podle kterého mají univerzity přijít o dalších 33 % prostředků. Univerzity se tak ocitají v existenciální tísni, a budou proto zřejmě povolnější k přijetí kritizovaných reforem.
2. Pozitivní dopady reformy vidím v možnosti kontraktového financování škol a stanovení funkce docentů a profesorů podle mezinárodních standardů.
Eva Majerová, koordinátorka studentských protestních akcí v Brně
1. Největší problém mám s přesunem důležitých pravomocí akademického senátu směrem k nově vzniklé radě vysoké školy. Podle věcného záměru by měla rada schvalovat rozpočet školy a zároveň by se blíže nespecifikovaným způsobem podílela na volbě rektora a společně s ministerstvem školství by jeho jmenování doporučovala prezidentovi.
Rada by také určovala rektorův plat. Pokud vezmeme v potaz, že radu volí z jedné třetiny rektor, z druhé ministr a ze třetí akademický senát, docházíme k zajímavému „kolečku“ pravomocí, kdy do volby rektora bude mluvit rada, kterou ze třetiny rektor volí, a zároveň i ministerstvo, které zase volí ze třetiny radu. Zároveň tato rada bude mít pravomoc rektorovi ovlivnit plat, což je velice účinná páka pro prosazení jejího názoru. V takovém případě je pravděpodobné, že rektor, dvě třetiny rady a ministerstvo budou tzv. „táhnout za jeden provaz“ a budou společně ovlivňovat rozpočet univerzity, který v případě MU činí asi šest miliard korun.
V současné společenské atmosféře, která politikům příliš nevěří jejich čisté úmysly, je takové propojení politické moci s vedením univerzity neakceptovatelné.
2. Považuji za přínos omezení možnosti udělovat doktorské tituly pouze na školy univerzitního typu, což zpřísní možnost takový titul získat a omezí soukromé a nekvalitní vysoké školy. Dále bych zmínila zákonné stanovení podmínek pro odebrání titulu a možnost uzavírat s ministerstvem tzv. rámcové dohody, které by školám zajistily stabilní financování po určené období.
