V bufetu na Komenského náměstí předbíhá čekající řadu. „Kuchařka mi zakázala čekat,“ omlouvá se a bere si od okýnka zeleninový salát. Studentka třetího ročníku žurnalistiky a španělštiny na Masarykově univerzitě Jana Lokajová si zaslouží šetrnější zacházení. Už brzy se jí totiž narodí první potomek.
„Dozvěděla jsem se to v létě. Nervózně jsem chodila po pokoji a mumlala k břichu: mám tě ráda, ale dej mi chvilku, ať to vstřebám,“ vzpomíná Jana na prázdniny, které jí změnily život. Její partner Jiří byl na cestě ze zahraničí, a než měl šanci zatelefonovat domů, čekaly jej desítky zmeškaných hovorů. „Když se to dozvěděl, byl nadšený,“ říká Jana. Ačkoliv je její těhotenství neplánované, myšlenka na potrat nepřišla na mysl ani jednomu z mladých rodičů.
Od toho dne nabraly události rychlý spád. S přítelem odjeli na pouť do Santiaga de Compostely, kterou brali jako zatěžkávací zkoušku vztahu. Obstáli, proto začali plánovat svatbu a zázemí pro vznikající rodinu. Bydlení našli u babičky, s financemi pomůžou rodiče, dokud Jiří nedostuduje a nezačne vydělávat.
Zodpovědnější ve studiu
Janino studium komplikuje březnový termín porodu. „Snažím se během tohoto semestru splnit co nejvíc předmětů a sepsat co největší část bakalářské práce. To, co přijde po březnu, je pro mě velká neznámá,“ přiznává Jana. Už má však má zjištěno, že pokud nebude mít síly, bude moci přerušit studium i uprostřed semestru. Očekává, že této možnosti využije.
Vycházejí jejímu stavu učitelé nějak vstříc? „Vedoucí bakalářské práce mi doporučil změnit téma, abych nemusela běhat po archívech. Ale jinak žádné úlevy zatím nepotřebuji.“
Spolužáci se na její těhotenství zatím ostýchají reagovat. „Chodím ještě na zdravotní školu a tam to mé kolegyně prožívají daleko víc. Komentují, jak mi porostlo bříško, a dávají mi rady,“ srovnává Jana prostředí vrstevníků a starších spolužaček z večerní školy. „Připadá mi totiž, že si každý myslí, že těhotenství na vysoké škole znamená jen balík problémů. Ale já jsem šťastná a vidím v tom samá pozitiva. Moje tělo těhotenství snáší dobře. Těším se, že kolem čtyřiceti budu mít dítě odrostlé, a tím pádem spoustu času na sebe.“
Samotné učení teď bere studentka, pro kterou bylo dříve běžné sem tam si zopakovat předmět, daleko zodpovědněji.
„Těhotenství dalo mému studiu smysl. Už nestuduju pro sebe, ale i pro budoucnost dítěte,“ uzavírá povídání a vyráží do školy. Tramvaj však nedobíhá – šetří síly pro své rostoucí bříško.
