Vedle vzdělávání je výzkum důležitou součástí poslání univerzity a obě tyto činnosti jsou navzájem propojené. Na Masarykově univerzitě se proto nemalá část peněz vynakládá právě na vědu. Za posledních deset let se zvýšily prostředky plynoucí do této oblasti téměř pětkrát.
Zatímco v roce 2004 mířilo na výzkum asi 370 milionů, v roce 2013 to bylo už 1,75 miliardy korun v kategorii neinvestičních nákladů. Rozpočet univerzity se přitom zvýšil asi třikrát, z 2,2 na 6,2 miliardy korun. Výrazně se za tu dobu proměnila i skladba zdrojů, z nichž peníze na výzkum plynou.
„Z počátku neexistovalo institucionální financování vědy a výzkumu a téměř vše bylo placeno z projektů. Institucionální financování je ale důležité, protože jde o pravidelný příjem, který vědcům zajišťuje určitou míru stability ve výzkumu,“ zdůraznil prorektor pro výzkum Petr Dvořák.
V roce 2004 přitom převládaly mezi zdroji financování výzkumu takzvané výzkumné záměry financované ministerstvem školství. „Byla to podpora na hranici mezi institucionálním a projektovým financováním. Záměry byly určené především na základní výzkum a byly nastavené na sedm let, což byla pro vědce velmi příjemná jistota,“ uvedl Dvořák.
Institucionální financování začalo fungovat až o čtyři roky později, a postupně nahrazuje výzkumné záměry. Tento typ financování je v Česku založený na přepočtu vědeckých výsledků na body a posléze peníze, které plynou konkrétní univerzitě či výzkumné organizaci. Přestože bylo díky reformě určité stabilní financování vytvořeno, jsou i nadále hlavním zdrojem peněz na výzkum projekty. Například v Rakousku činí podíl institucionální podpory více než 70 procent, zatímco v Česku je to necelá polovina a na Masarykově univerzitě jen okolo 30 procent.
Institucionální podporu rozděluje univerzita jednotlivým fakultám podle jejich výkonu. Nejlépe je na tom přírodovědecká fakulta, následovaná fakultou lékařskou a filozofickou, nejmenší podíl na tomto typu financování pak má fakulta sportovních studií a ekonomicko-správní fakulta. Fakulty pak rozdělují peníze dál na základě vlastních kritérií. „Pět procent podpory, které v rámci institucionální podpory přijdou na univerzitu, zůstává na rektorátu, který je rozděluje na výzkum pomocí univerzitních grantů a cen za výzkum,“ dodala Libuše Chládková, vedoucí odboru výzkumu Rektorátu MU.
Vyčleněním institucionální podpory došlo podle vedoucího Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty MU Petra Novotného ke zvýraznění kapitoly podpory vědy a výzkumu v rozpočtech akademických institucí. „Přispívá to mimo jiné k racionálnímu hospodaření s prostředky, ale pro pracoviště úspěšná v získávání grantových prostředků z více zdrojů jde spíše o administrativní změnu,“ uvedl Novotný.
Tsunami strukturálních fondů
Od roku 2009 se začaly do výdajů na vědu a výzkum promítat finance ze strukturálních fondů Evropské unie a předloni už tvořily peníze z operačních programů zhruba třetinu výdajů. Ještě výrazněji se však jejich dopad projevil v investicích, kde mají v posledních čtyřech letech strukturální fondy naprostou převahu. Například v roce 2013 byly investiční náklady na vědu a výzkum 1,55 miliardy, ale jen 25 milionů přišlo z jiných zdrojů.
Výrazně se v investicích samozřejmě promítá výstavba Ceitecu MU a dalších pavilonů v bohunickém kampusu a budov, které se nedávno otevřely či otevřou na fakultě informatiky, pedagogické či filozofické fakultě. Přes jednu miliardu korun se také investovalo do nového přístrojového vybavení.
Stejně významným zdrojem peněz na výzkum jsou granty od národních poskytovatelů. Mezi nimi má výraznou převahu Grantová agentura ČR (GAČR), která se zaměřuje především na podporu základního výzkumu. Svou roli ve financování má i takzvaný specifický výzkum, který se zaměřuje na magisterské a doktorské studenty. Z peněz je možné financovat stipendia, ale také náklady na stáže, konference nebo třeba materiál pro výzkum.
Vědět, co potřebuji
Než se výzkumník zahloubá nad konkrétní projektovou žádostí, musí si najít ten správný program. Pro základní přehled se granty v prvé řadě dělí na individuální, například od Evropské výzkumné rady (ERC granty), Marie Sklodowska Curie akce či granty EMBO, a takzvaně kolaborativní, tedy takové, na nichž se podílí více výzkumníků či týmů, typicky mezi ně patří centra excelence Grantové agentury nebo projekty druhého a třetího pilíře programu Horizon 2020. „Na hranici mezi individuálními a kolaborativními granty jsou standardní granty GAČR,“ podotkl prorektor Dvořák.
Druhou důležitou otázkou je pak to, zda jsou peníze z daného schématu poskytované bez omezení, nebo jde o směřovaný výzkum, kde jsou předem dané oblasti výzkumu. Témata určují politici na evropské, národní a regionální úrovni a právě regionální význam bude ještě posilovat. „Evropská komise totiž prosazuje, aby se vzdělávání i výzkum institucí částečně přizpůsobovali tomu, co funguje v jejich regionu. Z Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje například plyne, že mezi nejsilnější průmyslové obory tady patří vývoj a výroba vědeckých přístrojů a zařízení, oblast kybernetické bezpečnosti, strojírenství a oblast zdraví,“ doplnila Chládková.
Nový rámcový program unie Horizon 2020 kombinuje oba výše uvedené přístupy, podporuje individuálně a bez omezení excelentní vědce či výzkum nových technologií a na druhou stranu financuje kolaborativní projekty zaměřené na prioritní témata, například na zdraví, stárnutí populace, nanotechnologie nebo čistou energii.
Podle Novotného z filozofické fakulty není pro výzkumníky až tak těžké obecně se v grantových schématech zorientovat. „Problémem je spíše rozdílnost pravidel mezi jednotlivými schématy a jejich neustálé změny. Příprava každého nového projektu je tak trochu badatelská práce, neboť grantové agentury s každou novou výzvou upravují základní i zcela podružná pravidla. Pro vědce není nic víc frustrujícího, než když je projekt odmítnut z administrativních důvodů, což se občas přihodí právě kvůli nekoherentním pravidlům financování,“ podotkl Novotný.
S prostředky na výzkum podle něj také úzce souvisí hodnocení vědy a výzkumu, které prochází podobnými turbulentními změnami, jež mohou být pro badatele nečitelné, nesrozumitelné nebo pro daný obor dokonce nesmyslné. „Více kontroly pak v tomto případě neznamená lepší vědecké objevy,“ zdůraznil.
Pomoc je po ruce
Projekty s sebou podle Novotného také přinášejí značnou byrokratickou zátěž a výzkumníci v tomto směru potřebují velkou podporu. Informace a pomoc se najít dají. „Kompletní přehled zdrojů financování je na webových stránkách vyzkum.rect.muni.cz. Pořádáme také semináře, školení a individuální konzultace, a to zejména pro projekty Horizon 2020,“ uvedla Chládková. Doplnila, že odbor výzkumu také pravidelně zájemcům rozesílá newsletter, kde jsou uvedeny chystané a otevřené výzvy. Studenti, kteří se zajímají o specifický výzkum, se musí řídit pravidly konkrétní fakulty a nejvíce informací najdou tedy právě tam.
Existují ale i další možnosti. Schéma, které má pomoci se získávání vysoce prestižních ERC grantů, vytvořili odborníci ze Středoevropského technologického institutu (Ceitec) a dali je k dispozici i ostatním vědcům z Masarykovy univerzity. „Chtěli jsme získat ERC grant, který je známkou vědecké kvality a který v Brně dosud chyběl. Během pobytů v grantových kancelářích v zahraničí, jsem zjistil, že podpora vědců žádajících o tento grant je ze strany jejich domovských institucí daleko propracovanější než v Česku,“ uvedl autor schématu a vedoucí projektový manažer Ceitecu Roman Badík.
Proto vznikla systematická podpora vědeckým pracovníkům ve snaze získat další granty, které jsou jednou ze známek vědecké kvality instituce. „I když jde v první řadě o myšlenky a osobnost žadatele, který musí být uznávaným odborníkem, vyplatí se, pokud jako instituce zvýšíme byť o procento jeho šanci uspět. Pořádáme proto semináře pro zájemce o více informací o grantech ERC, specializované workshopy s expertem z Velké Británie pro žadatele a v případě postupu do druhého kola připravujeme vědce na interview v Bruselu ve spolupráci s experty z Nizozemí,“ popsal Badík, jak schéma funguje.
Granty ERC jsou určené špičkovým výzkumníkům, kteří přicházejí s novou revoluční myšlenkou, jež může výrazně ovlivnit daný obor, posunout jeho hranice či otevřít nové výzkumné perspektivy. Ceitec nedávno získal již druhý grant ERC, a to i přesto, že Česká republika jako celek obecně zaostává za průměrem EU jak ve statistice držitelů grantů ERC, tak v počtu přihlášek, procentu úspěšnosti, počtu žádostí na tisíc výzkumníků či počtu opakovaných žádostí.
Nejsou to ale jen ERC granty, jejichž získávání Ceitec systematicky podporuje. Svým vědcům nabízí individuální podporu od manažerů výzkumných projektů, kteří jsou přiřazeni jednotlivým výzkumným programům, monitoruje i méně známé grantové příležitosti a pomáhá vědeckým pracovníkům s přípravou projektových žádostí různého typu.
