Zkusit si samostatný život chtěla před pár lety absolventka filozofické fakulty Andrea Vatulíková. Získala tehdy doktorskou pozici na VUT, finančně se osamostatnila a mohla se odstěhovat do podnájmu.
„Brala jsem to jako vstup do nového života. Do té doby jsem byla psychicky i materiálně jištěna buď rodiči, nebo pevným vztahem,“ popisuje důvody, které ji v devětadvaceti letech vedly k pořízení prvního vlastního bydlení.
Ve dvoupokojovém bytě obývala jeden z pokojů a postupně zjišťovala, že osamělý život není rozhodně jednoduchý. „Byla jsem několik let zvyklá neustále s někým být, probouzet se vedle něj. Na malé posteli pro jednoho jsem si připadala jako voják na palandě. Nejhorší ze všeho ale bylo zvyknout si na to, že si člověk sám musí vyplňovat čas,“ líčí první měsíce jako single Vatulíková a vysvětluje, že když s někým sdílíte domácnost, jsou kolem vás lidé, s nimiž si můžete povídat.
„Studovala jsem dva magisterské obory, byla zvyklá chodit nejen do školy, ale i na brigády a navíc jsem po příchodu domů trávila čas s přítelkyní a se psem. Najednou jsem nic z toho neměla. Začala jsem se proto intenzivně věnovat práci na doktorátu a neustále psala různé recenze,“ popisuje Vatulíková, která studovala management v kultuře a teorii interaktivních médií a teď se věnuje umění ve veřejném prostoru a uměleckému provozu.
Trvalo jí asi tři čtvrtě roku, než se na novou situaci adaptovala, a jak sama říká, začala být šťastná. „Pak jsem si našla nový vztah, kterému jsem se naplno věnovala, přestala jsem i tak intenzivně pracovat, ale bohužel to neskončilo šťastně,“ přibližuje další etapu svého života Vatulíková. Nebylo to pro ni příjemné období, měla problémy s alkoholem a kvůli nedostatku peněz musela dokonce sdílet pokoj s cizím člověkem.
Momentálně už má zase samostatný pokoj a jak říká, hodně se z předchozích situací poučila. „Zjistila jsem, jak to v životě chodí. Dřív jsem byla zvyklá, že se o mě pořád někdo staral a já jsem vlastně moc věcí neřešila. Měla jsem také problémy, jak vyjít s lidmi ve společné domácnosti,“ říká Vatulíková s tím, že teď už se snaží vycházet si se spolubydlící vstříc a navzájem se příliš neobtěžovat.
Přestože by jednou ráda měla i rodinu, aktuálně změny neplánuje. „Dlouho jsem nechtěla žít sama, ale zpětně jsem si uvědomila, že jsem do nového vztahu vplula příliš rychle. Teď si chci dát čas na to, abych se postavila zpátky na vlastní nohy,“ popisuje svou situaci.
„Momentálně si znovu hledám náplň času a soustředím se především na vlastní rozvoj. Chodím na meditace, jógu a postupně se dostávám zpět do pracovního tempa, jaké jsem měla před pár měsíci,“ dodává Vatulíková. Ráda by si pořídila samostatné bydlení, ale prioritou je teď pro ni najít si práci v oboru.
