Přestože virus eboly v Evropě žádnou epidemii nezpůsobil a odborníci se jí ani neobávají, mikrobiolog Ivo Rudolf z Přírodovědecké fakulty MU nevylučuje, že se zde mohou objevit lokální epidemie jiných, pro Evropany exotických infekčních nemocí. Globalizace a změny klimatu totiž umožňují zavlečení nebezpečných virů i tam, kde se dosud přirozeně nevyskytují.
Co všechno vlastně musí splňovat mikroorganismus, aby byl patogenní, tedy vyvolávající chorobu?
Dříve se při definicích patogenu vycházelo z takzvaných Kochových postulátů. Jednoduše řečeno musel organismus současně splňovat několik kritérií: být přítomen u všech případů daného onemocnění, být izolován v čisté kultuře, způsobovat stejné onemocnění po naočkování jedinci stejného druhu a z tohoto jedince být také posléze znovu izolován. S nárůstem vědeckých poznatků však byla tato pravidla několikrát přeformulována. Původně nebrala například v úvahu patogenní mikroorganismy, které nejsou běžně kultivovatelné. Nesmíme také zapomenout, že vedle obligátních patogenů, které vyvolávají nemoc zpravidla vždycky, je celá řada oportunních čili podmíněných patogenů, které způsobují onemocnění jen za určitých okolností a představují reálnou hrozbu zejména pro pacienty s narušenou imunitou.
Jak je možné, že se neustále objevují nové patogeny?
Především díky obrovskému rozvoji molekulárních metod se vědcům daří popisovat stále nové mikroorganismy včetně řady patogenních. Připomeňme si alespoň pár zabijáků z poslední doby – koronaviry SARS a MERS, odlišné subtypy ptačí chřipky, paramyxoviry Hendra a Nipah, flaviviry West Nile a Zika. Asi dvě třetiny infekcí se řadí k zoonózám, nákazám přenášeným na člověka ze zvířat. Navíc asi 200 patří k takzvaně emergentním, tedy novým infekcím s měnící se incidencí (počtem případů), virulencí (schopností vyvolat infekci), spektrem přenašečů a hostitelů nebo geografickým rozšířením. Emergentní zoonózy tak představují pro lidstvo nejvýznamnější skrytou hrozbu nových infekcí.
Jsou skutečně nebezpečné i pro Českou republiku, potažmo Evropu?
Musíme si uvědomit, že dnes mluvíme o globalizaci infekčních onemocnění. Vlivem environmentálních faktorů jako zemětřesení, povodně, klimatické změny a také faktorů socio-ekonomických, kam patří migrace, turistika, mezinárodní obchod nebo transport zvířat, hrozí zavlečení exotických patogenů, včetně dosud nepoznaných, do nových teritorií zahrnujících i Evropu.
Už se u nás exotické nemoci objevily?
Objevují se tu infekce opomíjené nebo vzácné, kterým se nevěnuje dostatečná pozornost, ale záhy se mohou stát závažnými. Když před mnoha lety naše laboratoř v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR poprvé izolovala v komárech na jižní Moravě arbovirus West Nile, původce západonilské horečky, pro mnoho odborníků šlo o v podstatě nevýznamný nález. V roce 1999 byl stejný virus zavlečen do USA, kde vypukla epidemie, která zasáhla během několika následujících let prakticky celé Spojené státy a vyžádala si dokonce stovky obětí na životech. Dnes je tento virus rozšířen po celém světě a jsou hlášeny případy i nedaleko od našich hranic, v Rakousku či Maďarsku. Virus, který může způsobovat meningitidu nebo encefalitidu, se nám v posledních dvou letech podařilo opakovaně detekovat v komárech na Břeclavsku a nyní čekáme na první lidské případy.
Takže Ebola a Zika virus mohou být skutečně hrozbou?
Pokud hovoříme obecně o možném výskytu nových epidemií anebo skrytém potenciálu zoonotických nákaz, je velmi obtížné předvídat jejich další šíření či vývoj. Epidemie se velmi často bez varování vynoří, tvrdě udeří především v panenských oblastech, tedy místech, kde se daný virus nikdy nevyskytoval, způsobí lokální epidemii a poté často rychle vymizí. Podobně jako již zmiňovaná epidemie západonilské horečky ve Spojených státech. Pokud hovoříme o současné hrozbě nákazy virem Zika v Evropě, rád uvádím analogii s epidemií jiné exotické horečky přenášené také komáry. V roce 2007 v italské Ravenně náhle udeřila epidemie pro Evropu exotické nákazy virem Chikungunya, který do té doby nikdo neznal a endemicky se vyskytoval jen v tropech. Postiženo bylo najednou asi 300 lidí, kteří trpěli horečkami, bolestmi hlavy a kloubů.
Kde se náhle vzal v Evropě?
Infekci do Itálie přinesl sezónní zemědělský pracovník z Indie ve viremickém stádiu onemocnění, na kterém se v Itálii nasáli tamní tzv. tygří komáři druhu Aedes albopictus, kteří virus šířili dál. A epidemie mohla propuknout.
Je tygří komár tak nebezpečný?
Tygří komár se díky svému invazivnímu šíření a také kapacitě přenášet řadu vážných arboviróz, jako je horečka dengue, chikungunya nebo žlutá zimnice, stává reálnou globální hrozbou. Pokud by se ukázalo, že je schopen přenášet i Zika virus, což podle mě není vyloučené, mohlo by analogicky podle stejného scénáře docházet i k lokálním epidemiím horečky Zika v Evropě v místech, kde se tento komár již zabydlel – ve Španělsku, Itálii nebo Chorvatsku. Mimochodem tygřího komára jsme u nás již jednou zachytili, a to při hranicích s Rakouskem při pravidelném monitoringu v roce 2012.
Mohou se stát novou hrozbou i nemoci, které se u nás vyskytují a vnímáme je jako běžné a neohrožující?
Řada virů se díky nestabilitě RNA genomů velmi často mění v důsledku mutací a čas od času, podobně jako u chřipky, dojde k významnější změně, která vyústí v pandemii. To je však jev spíše řídký. Největší hrozbu tak opravdu představují onemocnění, která velmi dobře známe, často proti nim existují i preventivní opatření, a přesto se jejich vysoká incidence nemění, nebo dokonce vzrůstá. Mám na mysli infekce přenášené klíšťaty jako lymská borelióza nebo klíšťová encefalitida, nákazy z potravin jako salmonelóza, kampylobakterióza, rota- a norovirové nákazy nebo listerióza a v neposlední řadě také vzestup některých nemocí, kterým se dá předcházet očkováním, jako příušnice či dávivý kašel. Alarmující je i nárůst rezistence k antibiotikům poslední generace a záložním antibiotikům.
