O tom, kolik žen působí nebo nepůsobí v IT odvětví, už se toho v posledních letech namluvilo hodně. Středoškolačky, které o oboru třeba uvažují, si ale kladou pořád ty samé otázky a mají tytéž pochybnosti: Hodím se na ten obor? A zvládnu ho?
Aby pro ně bylo jednodušší odpovědi najít, uspořádala pro ně Fakulta informatiky MU na konci dubna Girls Day. Ukázal mimo jiné to, jak moc se celý obor za posledních pár let změnil.
Schválně, máte nějakou obecnou představu, jak by mohla vypadat informatička? Dost možná ano a dost možná si myslíte, že to bude žena, která se trochu vymyká průměru už jenom svojí vizáží. Právě proto měl Girls Day hlavně formát setkání s těmi, které se oboru věnují.
Na besedě si tak se zájemkyněmi o obor povídala čerstvá docentka Barbora Kozlíková, která se dělá výzkum v oblasti vizualizace vědeckých dat, Vlasta Šťávová, specialistka na uživatelskou přívětivost bezpečnostních systémů, Zuzana Zatrochová, která nedávno fakultu absolvovala a dnes pracuje jako projektová manažerka ve firmě Y Soft, a Dominika Krejčí, která je zrovna ve třeťáku a snaží se obor popularizovat mezi těmi, kdo na něj teprve přijdou.
„Mě na střední škole hrozně bavila matematika a logika a taky mě pro obor motivoval táta jednoho mého dnešního kolegy, který mě učil. Když jsem před lety na fakultu přišla, bylo to ale něco úplně jiného než dnes. V mém ročníku bylo přes 400 lidí, ale děvčat jenom šest,“ zavzpomínala Barbora Kozlíková na časy na začátku nového tisíciletí.
Okolí ji od volby oboru před lety odrazovalo a i ona sama přiznává, že začátky na fakultě byly kruté a doprovázené řadou předsudků. „Prvními měsíci jsem se ale nějak probojovala a pak už šlo všechno dobře. Já jsem si byla jistá, že sem patřím,“ podotkla Kozlíková. Sama dnes vede vědecké týmy, které jsou složené z mužů i žen, což je podle ní nejlepší volba. „Holky se pořád bojí, že nebudou moct mužům v oboru konkurovat, ale to je hloupost. Přece jen jsou obě strany jinak zaměřené, mají jiný úhel pohledu a potřebné je obojí.“
Čtvrtina uchazečů už jsou ženy
V letošním přijímacím řízení se do bakalářských oborů na Fakultu informatiky MU hlásilo 2053 uchazečů, přičemž dívky tvořily 22,3 procenta. Trend narovnávání poměru studujících dívek je vzestupný, a v posledních letech se dokonce zrychluje. Před deseti lety tvořily uchazečky jen dvanáct procent. V posledních dvou letech jejich zájem roste i o dvě procenta ročně.
„Proč to není rychleji? Protože předsudky v generaci našich rodičů a učitelů pořád jsou. Pořád nám někdo nutí, že bychom měly být učitelky a zdravotní sestřičky. Dodnes si pamatuju, jak se u nás ve třídě na střední škole učitelka informatiky zeptala, kluci, kdo z vás už umí programovat. Nepočítala s tím, že by to mohla umět holka,“ mrzí trochu Dominiku Krejčí, která přitom vynikala už na střední škole a na vysoké patří mezi osm procent nejlepších studujících svého oboru.
Její starší kolegyně Vlasta Šťávová se Zuzanou Zatrochovou se shodly na tom, že kluci s informatikou opravdu většinou začínají dřív, není to ale výrazný handicap. „Ano, holky většinou nechodí do kroužků pro informatiky a pak mají pocit, že jsou kluci napřed. Ale s informatikou se dá začít kdykoliv a všechno se dá dohnat,“ podotkla Zatrochová. Sama přiznala, že na střední škole trávila odpoledne a večery s kamarády a chodit do nějakého takového kroužku by ji ani nenapadlo.
Byl to risk, ale vyplatil se
Všechny ženy na besedě líčily, že když se doma nebo mezi spolužáky poprvé zmínily, jaký obor by rády studovaly, vyvolalo to spoustu odmítavých reakcí. To nejde, nehodí se to, nezvládneš to, je to divné. Samá slova, která člověka nepotěší. „Jistě, z tohoto pohledu se to zdálo být trochu riskantní, ale když člověk na školu přišel, zjistil, že lidé na ní jsou úplně normální,“ popsala s úsměvem Šťávová.
Ona i ostatní informatičky, které se na fakultě potkaly, má navíc dojem, že prostředí přímo na fakultě už je na mísení mužů a žen tak zvyklé, že když už se na ni člověk dostane, cítí se na ní opravdu jako doma, protože prostě potká lidi, kteří mají stejné zájmy.
