Na Fakultě informatiky Masarykovy se pohybuji již řádku let. Prošla jsem si od pozice čerstvého prváka až po nedávnou docenturu. Když jsem byla oslovena napsat tento krátký článek jako zamyšlení nad rolí a pozicí ženy na naší fakultě, donutilo mě to zavzpomínat na vlastní začátky.
S prvním zádrhelem v mém záměru studovat informatiku jsem se setkala už na střední škole, kdy mi bylo taktně sděleno, že taková škola pro mě rozhodně není. Moc kuráže to nepřidá, ale nedala jsem se tak snadno a přihlášku na informatiku jsem přece jen podala.
Při nástupu jsem zjistila, že v ročníku čítajícím přes 400 studentů jsou jednotky děvčat, což jsem sice očekávala, ale připravená jsem na tuto situaci očividně nebyla. V testosteronovém prostředí se neprosazovalo lehce, ale když mí kolegové zjistili, že mám čitelné písmo a chodím na přednášky, ze kterých dělám poznámky, hned jsem se stala oblíbenou spolužačkou. A poté už se dali i lehčeji přesvědčit o tom, že i s tím mozkem to možná nebude až tak zlé.
V dalších letech už to šlo samo a svoji spolupráci na projektech s muži jsem brala jako benefit, protože věřím, že týmy sestávající z mužů a žen mají něco víc proti čistě mužským nebo ženským týmům. Ale co to vlastně je?
Asi bych měla být opatrná v pojmenování, ale zkusím to. Myslím, že uvažování mužů a žen má určité odlišnosti a jiný pohled na věc je vždycky přínosný. To se mi potvrdilo jak z pohledu studentky, tak z pohledu školitelky studentů a vedoucí výzkumných projektů se smíšenými týmy. A samozřejmě ženský prvek v týmu vždycky přináší trochu více ohleduplnosti a galantnosti od mužské části. Nejednou se pak stane, že se pracovní vztahy přetaví do osobních. Ale to už je jiný příběh...
Osobně si tedy myslím, že ženský element má v informatice své nezastupitelné místo a obohacuje tento obor jak inteligenčně, tak sociálně. Vzhledem k neustále narůstajícímu počtu studentek na fakultě informatiky věřím, že se dřívější předsudky ohledně žen v IT úspěšně daří překonávat a je to moc dobře.
Pamatuju si dobu, kdy byly na fakultě jednotky studentek, takže atmosféra tomu odpovídala. Teď si i studenti zvykají, že se poměr mužů a žen na chodbách školy vyrovnává a nutí je to chovat se jinak, získávají nové pohledy, a to pak prospívá oběma stranám.
Samozřejmě nechci, abychom se dostali do situace, kdy by ženy zcela ovládly technické obory a muže odsunuly na humanitně zaměřené fakulty. Nic se nesmí přehánět. Jde hlavně o to, aby si ženy nemyslely, že na obor nemají jen proto, že jsou ženy. Stávající situace vytváří zdravé prostředí, které bude v budoucnu určitě produkovat skvělé absolventy, kteří budou oproti dřívějším dobám vybaveni do praxe nejenom znalostmi, ale i sociálně. Za což bude patřit velký dík právě našim studentkám a zaměstnankyním.
Autorka je docentkou na katedře počítačové grafiky a designu.
