Jako zbraň proti bludům se dá brát nová edice nakladatelství Munipress, která chce populární formou šířit vědění, jež vzniká nebo se učí na Masarykově univerzitě. V nové řadě s názvem Munice vyšly první dvě knihy Vězeň to má spočítané a Co je čas?.
Autorem první knihy je matematik David Kruml z přírodovědecké fakulty, který v ní přibližuje teorii her. „Celé to začalo už v roce 2013, kdy jsme se s kolegy přidali k Noci vědců a mně se zdálo, že je pro takovou akci právě tato teorie vhodná. Během let se mi kupily nápady a materiály k aktivitám, až moje žena prohlásila, jestli to celé nechci zpracovat jako knihu,“ přibližuje svou cestu k popularizaci vědy Kruml.
Teorie her patří do aplikované matematiky, ale přesahuje do řady dalších oborů, protože popisuje rozhodování hráčů v různých konfliktních situacích a snaží se předvídat jejich chování. Krumla fascinuje stejně jako zástupy dalších specialistů, kteří se jí už přes padesát let zabývají.
„Zjistil jsem, že spousta zajímavých jevů z této teorie se dá demonstrovat na vězňově dilematu. Je to úloha, která řeší chování dvou kompliců, z nichž se policie snaží dostat přiznání, a lákalo mě zkusit na ní vystavět příběh,“ líčí matematik. Když tedy přišla nabídka z nakladatelství, měl už základní materiál připravený.
„Právě pro vědce, kteří by si chtěli vyzkoušet jiný žánr než klasické vědecké publikace, jsme tuto edici vytvořili. Rádi bychom vydávali knihy, které budou jakousi popularizační sondou do výzkumného tématu autora, ale mohou vtipně přibližovat čtenářům i nějaké obecnější téma,“ uvádí ke vzniku edice ředitelka Munipressu Alena Mizerová.
Volnější styl výkladu vědy může někoho odrazovat, první autoři edice s tím ale problém nemají. „Bylo to pro mě spíš zajímavé odskočení od suchého odborného jazyka. Bavilo mě hledat způsoby, jak problém laickému čtenáři zprostředkovat. Využil jsem zkušenosti i reakce lidí z Noci vědců,“ říká Kruml a dodává, že knihu už mu chválila tchyně-nematematička, a tak si snad najde i další příznivce.
Trochu jinak na to šel Josef Krob, autor druhé knihy s názvem „Co je čas? Lekce z filozofie“, v níž řeší otázky definice času, nesmrtelnosti vesmíru nebo problém toho, zda je skutečně pozdě honit bycha.
„Zjednodušování mi problém nedělá. Nemám matematické základy a kromě několika studijních pobytů ani žádné přírodovědecké vzdělání. Nezbývá mi tedy nic jiného, než si složité fyzikální a kosmologické koncepce sám pro sebe zjednodušovat, abych je posléze byl schopen interpretovat. Spíše mi pak dělá problém napsat text dostatečně zašmodrchaně, aby působil silně vědecky,“ říká profesor filozofie s tím, že pro psaní knihy zvolil metodu, že si v hlavě přehrával své přednášky pro studenty a zapisoval je.
Téma času je mu blízké, věnuje se mu už od diplomové práce. „Prvním impulsem pro téma do nové edice byl název kurzu Konec světa, na kterém se podílím jedinou přednáškou o konci vesmíru podle moderních kosmologických teorií. Nebyl to velký problém dostat se od konce světa k otázce samotného času a záměru nabídnout jakéhosi průvodce po úvahách o tomto fenoménu,“ přiblížil svou knihu Krob.
Co nabídne edice dál?
S přispíváním dalších autorů do Munice má pomoci manuál, který Munipress připravil a posílá jej těm, kteří o psaní pro tuto edici uvažují. V něm se zájemci dozvědí mimo jiné to, že rozsah knih v edici i členění do kapitol je poměrně přesně stanovené, stejně jako jejich grafická podoba. Všechny knihy by měla ilustrovat grafička Nikola Kalinová. „Každá osobnost má své pojetí psaní a vysvětlování, náš manuál je připravený tak, aby vyhověl většině a zároveň byla edice jednotná,“ vysvětluje účel tohoto návodu pro autory redaktorka Lenka Brodecká, která má edici na starost.
Koncepce nové edice je sympatická i oběma aktuálním autorům. „Líbí se mi užší vymezení témat, v němž knihy pracují jen s jedinou základní otázkou a k ní se přibaluje pouze to, co je potřebné. Z otázky se tak stává příběh a čtenář díky němu může hlouběji proniknout pod povrch problému,“ domnívá se Kruml.
Josef Krob zastává myšlenku, že seznamovat s výsledky práce co nejširší veřejnost je povinnost každého akademika. „Psát populární texty o vědě mi připadá mnohem užitečnější než neustálé vysvětlování, že vědu potřebujeme z těch a těch důvodů,“ říká.
