Na novou roli a úkoly do budoucna chystá české knihovny projekt Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty MU zaměřený na sociální inovace.
Knihovny se už dnes nemůžou spokojit jenom s tím, že půjčují tištěné svazky. Do budoucna by měly hrát spíš roli komunitních center, s čímž počítá také státní koncepce rozvoje knihoven. S čím už ona koncepce ale nepočítá, to je podpora knihovnám pro tyto účely.
Právě na tento rozpor před několika lety přišla Ladislava Suchá, která proto napsala projekt, který by měl s rozjezdem inovací pomoct. Její následovníci teď myšlenky převádějí do reálného života.
„Cílem je v konečném důsledku přeměna na komunitní centra, ale naše aktivity se spíš než institucí dotýkají samotných knihovníků. Chceme je naučit přemýšlet o svých službách tak, aby jimi řešili nějaký konkrétní problém v místě svého působení, a zlepšovali tak lidem život,“ vysvětluje Tomáš Štefek, jeden z realizátorů z filozofické fakulty.
Podle něj i jeho kolegyně Elišky Bartošové knihovny s nutností svojí přeměny s ohledem na digitalizaci četby i návazných služeb počítají. Teď jde o to naučit jejich pracovníky dovednosti a techniky, jak potřeby lidí z okolí zjišťovat a jak je naplňovat. „Aby mohli úspěšně dělat sociální inovace nebo komunitní akce, musí zapojovat jiné metody práce, než na jaké jsou zvyklí,“ vysvětluje Bartošová.
Pracovníci knihoven se proto učí, jak analyzovat potřeby lidí. Pilotní skupina knihovníků prošla například mentorským programem, díky kterému si mimo jiné vyzkoušeli, jak dělat výzkum formou rozhovorů mezi lidmi. Strůjci projektu rovnou říkají, že je jim jasné, že taková práce není pro každého. Už mezi prvními proškolenými našli takové, kterým práce v terénu není příjemná.
Rovnou ale deklarují, že není cílem, aby to dělal každý. „Ideální stav je, že knihovníci jsou zvyklí mluvit s lidmi, zjišťovat, jaké role mají zastávat, a být pružní. Neznamená to však, že mají pak všechno dělat sami. Mají být spíš zprostředkovateli a těmi, kdo propojuje,“ říká Bartošová.
Konkrétní podoba takové pomoci samozřejmě závisí na možnostech a velikosti knihovny i místa, ve kterém sídlí. Jde to ale všude. Třeba tak, že knihovník vytipuje náruživého čtenáře literatury o bylinkách a pomůže mu zorganizovat přednášku pro obyvatele vesnice.
Bartošová i Štefek tvrdí, že jejich cílem aktuálně není proškolit všechny české knihovníky. Chtějí hlavně otestovat metody, které by knihovníci mohli používat, a pak už jim jen nabízet ty osvědčené. V tréninkovém pracovišti, kterým je třinecká knihovna, teď proto vytvářejí něco, čemu říkají komunitní plán rozvoje. Zaměřují se přitom na definici hlavních témat, na kterých by knihovníci mohli pracovat, aby svoji energii neutopili ve zbytečně velkém množství aktivit, které by pak nemohli dělat pořádně.
Školeními v rámci projektu už prošlo asi 40 účastníků, dalších víc než 60 bude následovat. Teď je navíc ta chvíle, kdy budou lidé z kabinetu zvát na školení další knihovníky z celé republiky.
