Jak ochránit Antarktidu před zavlékáním cizích rostlin či živočichů nebo jak stanovit náhrady za znečištění způsobené vědeckou prací či turistikou, to je jen část témat, kterým se věnují zástupci 54 zemí na 42. Konzultativním shromáždění stran Antarktické smlouvy. To se koná až do 11. července v Praze a je to poprvé, co se v tuzemsku státy pečující o tento kontinent sešly.
Česká republika patří mezi tři desítky zemí, které na nejjižnějším kontinentu provádějí vědecký výzkum. Od roku 2014 díky tomu patří mezi státy, které mají takzvaný konzultativní statut, tedy hlasovací právo v rámci Smlouvy o Antarktidě, a může tak rozhodovat o její budoucnosti.
„Národní antarktický výzkum a také vlastní vědecká stanice, kterou na ostrově Jamese Rosse provozuje Masarykova univerzita, nás řadí mezi nejvyspělejší země světa. Dosud se na stanici vypravilo 15 vědeckých expedic, na kterých se vystřídalo na 140 českých i zahraničních vědců. Ti tam sledují mimo jiné dlouhodobý vývoj klimatu, jeho vliv na ledovce i odledněnou část ostrova a vliv oteplování na rostliny. Zabývají se ale i hledáním nových bakterií s unikátními vlastnostmi jako produkce přírodních antibiotik,“ uvedl Daniel Nývlt z Přírodovědecké fakulty MU, vedoucí českého antarktického vědeckého programu.
Výzkumné aktivity na tomto kontinentu mohou pomoci i české ekonomice. Mikrobiologický výzkum bakterií může přinést nejen nové možnosti výroby antibiotik, ale také různých enzymů použitelných jak v medicíně, tak v průmyslu. „S českými výrobci spolupracujeme také na testování a úpravách jejich zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Pro podporu spolupráce s průmyslem a aplikační sférou má náš antarktický program registrovanou ochrannou obchodní známku Testováno v Antarktidě,“ dodal manažer národního antarktického programu Pavel Kapler.
Každoročně přijde provoz stanice a zajištění expedic na zhruba 13 milionů korun. Financování je ale zajištěno pouze do konce tohoto roku a o podpoře v dalších letech jednají zástupci Českého antarktického výzkumného programu s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
„Podpora současné ochrany Antarktidy a její poznávání je ve světě chápána jako klíč k budoucnosti. Hypoteticky například pouze státy s konzultativním statutem budou mít v budoucnu možnost podílet se na využití tamních zdrojů a zapojit se třeba do těžby surovin či kolonizace odledněných území,“ podotkl Nývlt. Bez výzkumného programu ale může podle něj Česká republika o své postavení v rámci zemí antarktické smlouvy přijít.
Smlouva byla podepsána v prosinci roku 1959 a v platnost vstoupila o dva roky později. Československo bylo první zemí, která k ní v roce 1962 přistoupila. Aktuálně má dohoda 29 konzultativních členů a dalších 25 bez hlasovacího práva. V Praze tak o budoucnosti kontinentu jedná na 450 delegátů. Smlouva o Antarktidě upravuje její právní režim a stanovuje, že se tento kontinent může využívat jen pro mírové účely.
Od roku 1998 také platí dodatečný protokol o ochraně životního prostředí, který mimo jiné zapovídá činnost související s nerostnými surovinami s výjimkou vědeckého výzkumu a tento dodatek může být až do roku 2048 měněn jen na základě jednomyslného souhlasu všech konzultativních členů.
