Existují nejen různá národní, přírodovědná, technická či historická muzea, ale také celá řada univerzitních muzeí a sbírek. Lidé, kteří se o ně starají, se letos v červnu sešli v Mendelově muzeu Masarykovy univerzity, aby si vyměnili zkušenosti s udržováním akademického dědictví.
Přesněji šlo o setkání asociace Universeum, která vznikla v roce 2001 a mezi jejíž hlavní cíle patří uchovávání, studium, ale také zajištění přístupu a propagace univerzitních sbírek, archivů, knihoven, botanických zahrad, observatoří i dalších památek. Aktuálně stojí v jejím čele Sébastien Soubiran z francouzské University of Strasbourg.
„Různorodé sbírky a muzea jsou přirozenou součástí univerzit, je to jejich dědictví, uchovávají totiž materiály, které vypovídají o různé praxi a vývoji znalostí během historie školy. Jsou to věci, které se využívaly nebo pořád ještě využívají pro výzkum či výuku. A právě fakt, že se stále mohou používat, je velmi důležitý a pro univerzitní sbírky specifický,“ přiblížil význam vysokoškolských muzeí Soubiran.
Tyto sbírky jsou podle něj neustále spjaté s vývojem dané instituce a ještě počátkem minulého století bylo toto sepětí hodně silné. „Pak se ale ukázalo, že většina oborů už na historických přístrojích ani materiálech příliš závislá není. Sbírky se tak postupně přesouvaly mezi artefakty spíše jen připomínající historii univerzit, které se s ní sice rády na jedné straně chlubí, na straně druhé ale musí být moderní, současné a inovativní. To občas vede k napětí a historické artefakty se vnímají spíše jako zatěžující staré věci z minulosti,“ podotkl prezident asociace.
U univerzitních sbírek nejde jen o jejich uchovávání, ale také zpřístupňování vědcům i veřejnosti. „Například u nás ve Francii je ohromný počet univerzitních přírodovědných sbírek, které jsou v součtu srovnatelné se sbírkami národního přírodovědného muzea. Jejich zachování je důležité i proto, že čas od času vědci znovuobjeví jejich hodnotu. Aktuálně například v souvislosti s vývojem klimatu či životního prostředí jsou to po staletí vytvářené soubory důležité třeba pro výzkum biodiverzity,“ uvedl Soubiran.
Při péči o akademické dědictví je nejdůležitější, aby se o něj starali profesionálové. „Univerzity se často obávají toho, že se v souvislosti s péčí o různé historické artefakty a data objeví požadavky na velké prostory a speciální vybavení, ale to v naprosté většině případů není potřeba. Nároky na místo vznikají ve chvíli, kdy je potřeba zajistiti dostupnost materiálů pro studenty, odborníky a třeba veřejnost, protože i skrze muzea a aktivity s nimi spojené se mohou školy otevírat lidem.“
Právě asociace Universeum vznikla jako síť lidí, kteří se starají o různé sbírkové a historické části univerzitního dědictví a propagují myšlenku jeho zachování a profesionální péče o něj. Síť má pomoci zviditelňovat jejich práci i pro vedení univerzit a pomoci je přesvědčovat, že tyto oblasti jsou důležité a potřebují podporu.
Původní projekt spolupráce se před deseti lety rozšířil v asociaci, do níž se zapojuje stále více institucí i jednotlivců. „Podařilo se nám vytvořit komunitu, v níž se můžeme potkávat, vyměňovat si zkušenosti, řešení různých otázek. Chceme ale být silnější a pracovat i na marketingu a lobbovat za podporu například u různých univerzitních sítí či u Evropské komise,“ dodal Soubiran.
