Je vnukem politika a vědce Karla Engliše, se kterým v dětství trávil hodně času. Vystudoval medicínu a poté působil jako lékař v nemocnici v Jablonci nad Nisou a v Liberci. Díky odborným znalostem a schopnostem se vypracoval až na primáře oddělení ORL v nemocnici v Děčíně, na kterém působil do roku 1997.
František Plhoň při slavnostní akci v aule na Právnické fakultě MU, kdy měl za zády podobiznu svého dědečka, zavzpomínal na to, když poprvé s matkou a Karlem Englišem stál v této aule. „Bylo mi sedm a mému dědečkovi Masarykova univerzita udělila čestný doktorát. Tenkrát jsem tomu příliš nerozuměl, ale chápal jsem, že Masarykova univerzita si jej velmi považuje. A to trvá dodnes. Jsem upřímně rád, že se Masarykově univerzitě daří Engliše stále připomínat. Kromě vědeckých konferencí také díky nakladatelství Munipress, které vydalo mnoho jeho spisů, včetně stěžejního díla Velká logika. Chci proto všem na Masarykově univerzitě jménem potomků mého dědečka poděkovat,“ uvedl František Plhoň.
Zároveň připomenul, že univerzita byla po vzniku Československa založena právě díky iniciativě Karla Engliše, který již v průběhu války upravoval v paragrafovaném znění zákon o založení druhé české univerzity.
Masarykova univerzita se věnuje dílům prvního rektora Karla Engliše prostřednictvím svého nakladatelství Munipress. Čtenářům se rozhodla poskytnout díla, která Karel Engliš napsal, ale z různých důvodů nebyla nikdy vydána. V roce 2019 navázala úzkou spolupráci s rodinou Karla Engliše. „I v posledním desetiletí svého života stále intenzivně pracoval, sepsal mnoho rukopisných stránek různých textů a já jsem nyní potěšen, že mohu být v týmu, který objevené rukopisy zpřístupňuje veřejnosti. Vydává je a zajišťuje jejich digitalizaci. Je to potřeba, protože od únorového převratu tehdejší moc cíleně pracovala na tom, aby byla Englišova práce zapomenuta,“ dodal Plhoň.
Na Karla Engliše si při slavnostním představení bankovky, kterou vydala Česká národní banka, dovolil František Plhoň přidat také osobní vzpomínku. „Vždy jsem se na něj moc těšil. Když jsme se ho jako vnoučata na něco zeptaly, vše nám perfektně vysvětlil. Vzpomínám si na astronomickou knihu ve francouzštině, u které se mnou dědeček sedával a obětavě vše ukazoval a popisoval. Dědeček nás měl moc rád, stejně tak, jako já mám rád svoje vnuky.“
Rozhovor ředitelky Munipressu Aleny Mizerové s Františkem Plhoněm o Karlu Englišovi můžete zhlédnout na Youtube kanálu Nakladatelství Munipress.
