Dříve Velká aula, dnes Velká aula Karla Engliše. Tak zní oficiálně aktuální jméno snad nejreprezentativnějších prostor Masarykovy univerzity, kde se pravidelně konají ty nejvýznamnější akce a události MU. Karel Engliš byl nejen spoluautorem a spolupředkladatelem návrhu zákona o zřízení „druhé české university“, ale později i jejím prvním rektorem, kterému se ve spolupráci s tehdejším prezidentem T. G. Masarykem podařilo opatřit základ univerzitních insignií – rektorský řetěz.
„Je důležité zůstat v doteku s odkazem těchto velkých osobností, s jejich myšlenkami a s jejich dílem. Říká se, že národ, který si neváží svých hrdinů, nebude žádné mít, až bude potřeba. Mám upřímnou radost, že tato univerzita nebude po dnešku jen Masarykovou, ale o něco viditelněji zase i Englišovou,“ řekl rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš v úvodu slavnostního podvečera.
Po něm si vzal slovo děkan právnické fakulty Martin Škop a rovněž připomněl odkaz historicky prvního rektora Masarykovy univerzity. „Karel Engliš jako ministr financí významnou měrou přispěl ke zřízení Masarykovy univerzity a zasloužil se i o vznik této auly, která měla být původně přednáškovou místností a až později se její účel změnil,“ uvedl Škop.
Životní příběh Karla Engliše by mohl být námětem na celovečerní film. Celkem šestkrát byl jmenován ministrem financí a dodnes je jediným Čechem, který stál v čele dvou největších univerzit v zemi. Působil také jako guvernér Národní banky Československé, přesto byl komunistickým režimem po roce 1948 nuceně penzionován a vystěhován z Prahy. Knihy tohoto významného národohospodáře, právníka, filozofa, státovědce, politika a profesora byly vyřazeny z veřejných knihoven a Engliš byl nucen dožít pod stálým dohledem StB s pravidelnými domovními prohlídkami v malém domku v rodné Hrabyni, přičemž ho komunistický režim zbavil nároku i na potravinové lístky a na určitou dobu mu i zcela odebral důchod.
„Dědeček pro svou vědeckou i společenskou pravdu utrpěl mnohá příkoří, přesto však nikdy nepřestal věřit, že pravda nakonec i v tomto smyslu zvítězí. Opava a Praha mají svou Englišovu ulici, jeho rodná Hrabyně zase školu Karla Engliše. Vím, že dědeček se v místech, jež nyní nesou jeho jméno, vždy cítil jako doma a mezi svými. Často tu přednášel a v roce 1947 mu zde, a to i za mé přítomnosti, byl udělen čestný doktorát. Vážím si, že se Masarykova univerzita přihlásila tímto způsobem k jeho odkazu,“ uvedl František Plhoň, vnuk Karla Engliše. V průběhu slavnostního aktu dostal Bronzovou medaili Masarykovy univerzity za dlouholetou činnost a spolupráci při připomínání odkazu Karla Engliše.
Stejné ocenění převzal z rukou rektora Masarykovy univerzity Martina Bareše také Jiří Blažek, zakládající člen Spolku přátel Karla Engliše, jenž napsal řadu článků, publikací a zorganizoval několik konferencí a výstav zabývajících se osobností prvního rektora Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na katedře finančního práva a národního hospodářství Právnické fakulty Masarykovy univerzity, s níž Karel Engliš spojil značnou část svého života.
Po předání Bronzových medailí MU byla slavnostně pokřtěna kniha Paměti Karla Engliše s podtitulem Kdo sloužíš vlasti, odměny nečekej. Publikace přináší například dosud nezveřejněné rukopisy Karla Engliše, které ukrýval před zabavením a zničením, a zachycuje texty a vzpomínky zaznamenávané samotným Englišem po dobu téměř čtyřiceti let. „Nejedná se o klasický životopis, a tím je tato kniha osobitá a zvláštní. Dovoluje nám nahlédnout, jakými tématy se Engliš zabýval a co považoval za nutné komentovat či zaznamenat,“ představila knihu Alena Mizerová, ředitelka nakladatelství Munipress.
Paměti se vyznačují typickými povahovými vlastnostmi Engliše: přímostí a pravdomluvností. „Mluvím pravdivě, co si myslím, ať uvalím na sebe číkoli hněv. Tak jsem to dělal po celých 80 let.“ Podtitul knihy Kdo sloužíš vlasti, odměny nečekej vysvětluje Englišovo bilancování. Autor 224 prací, z nichž řada byla přeložena do němčiny, francouzštiny, angličtiny, maďarštiny, rumunštiny a španělštiny v závěrečných pasážích svého textu uvádí: „Chci žít v mysli s úvahou, zda jsem po sobě zanechal myšlenky užitečné vědě i praxi. To posoudí historie a doba nezaujatá předsudky.“
Rektor Martin Bareš poté prostřednictvím Víta Pokorného převzal dar rodiny Karla Engliše - originální fotografii prvního rektora MU z roku 1933.
V závěru slavnostního podvečera se hosté přesunuli do foyer právnické fakulty, kde byl odhalen nový název auly. „Od tohoto okamžiku bude tato aula nést jméno našeho prvního rektora Karla Engliše a já jsem za to velice rád,“ pronesl při slavnostním okamžiku rektor Bareš.
