Angažmá profesora Andreje Zubova na Masarykově univerzitě rezonuje Evropou. Krátce po příjezdu ruského historika do Brna dorazila na vedení univerzity žádost z týmu místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věry Jourové o setkání s kritikem současného ruského režimu. Obě osobnosti se potkaly dnes na půdě Filozofické fakulty MU a krátce poté nám nejvýše postavená Češka v unijní exekutivě poskytla exkluzivní rozhovor.
Na Masarykově univerzitě jste byla ve své aktuální roli vůbec poprvé, údajně jste sama projevila zájem o zprostředkování setkání s prof. Zubovem. Co Vás k tomu vedlo?
Viděla jsem pana profesora v televizi, pak jsem se vrátila k některým jeho statím a zjistila jsem, že je to člověk, se kterým bych se chtěla potkat. Nejenom pro jeho neuvěřitelnou moudrost a rozhled a jako autora knihy o ruské historii, ale i jako člověka, protože si myslím, že profesor Zubov celý život zastával statečné postoje, a to i v době, kdy mu za to hrozilo vězení, což bylo aktuálně teď předtím, než se rozhodl opustit zemi. Jeho věta, že nemá strach z toho, že ho zavřou do vězení, protože pro něj je svoboda slova víc než zachování jeho osobní svobody jako takové, to na mě udělalo velký dojem.
Jaký tedy konkrétní dojem ve Vás profesor Zubov zanechal?
Já jsem sem přijela s mezinárodním týmem a chtěla jsem, abychom všichni slyšeli slovo někoho, kdo rozumí ruské historii a ruské duši a také historii soužití Ruska se zbytkem Evropy. A ten dojem byl naplněn tím, že jsme slyšeli opravdu velice zajímavé názory, které nám i umožnily trošku lepší vhled do toho, co prožíváme teď a co nás může čekat, protože jedna z otázek, na kterou jsme se ptali, byla, jak si máme představit soužití s Ruskem do budoucna.
Vaše setkání s profesorem Zubovem trvalo zhruba hodinu, jak moc formální a zdvořilostní bylo či naopak nebylo.
Nevěděla jsem, do čeho jdu a v prvním okamžiku, když jsem potkala pana profesora, tak jsem pochopila, že to bude hodina, která bude spíše neformálním setkáním, protože jeho osobnost a vůbec to, jak mě přijal, jak jsme se pozdravili, to všechno dávalo tušit, že budeme mít velice otevřený a přátelský dialog, který ale bude naplněn důležitými informacemi, zejména pro nás.
O čem jste si tedy povídali?
Mluvili jsme o současné situaci. O tom, jak se Rusko dostalo do mezinárodní izolace, jak působí sankce, mluvili jsme o tom, jak asi vnímá současnou situaci běžný ruský občan. Hodně mě i můj tým zajímalo, jestli můžeme něco dělat pro to, aby se ruští občané lépe dostali k faktům o ruském počínání na Ukrajině a profesor Zubov mi potvrdil, že bychom se o to měli snažit. Že bychom samozřejmě neměli oplácet Rusku stejnou mincí, protože my jsme pod obrovským tlakem válečné propagandy a lží, ale že bychom se měli pokusit skutečně nasměrovat informace, které přinesou Rusům pravdivý vhled do situace.
Jaký vliv může mít např. na evropské záležitosti angažmá profesora Zubova na Masarykově univerzitě, který je poměrně hlasitým kritikem ruského prezidenta Putina?
Tak především si myslím, že je velká čest pro Masarykovu univerzitu, pro Brno, pro Českou republiku, že si profesor Zubov vybral toto místo jako hostující profesor. A jaký vliv to může mít? Já můžu teď mluvit o vlivu na nás, kteří jsme v rozhodujících pozicích, co se týče sankcí, co se týče vyšetřování válečných zločinů, co se týče postoje k ruským emigrantům a musím říct, že ty informace budeme muset s týmem ještě probrat, protože já jsem i jemu říkala, že ta hodina debaty není pro nás hodinou nějakého teoretizování, že je to pro nás nesmírně důležité, abychom věděli, jakým způsobem rozhodovat o dalším postoji Evropské unie.
Současná válečná situace na Ukrajině silně polarizuje společnost. Jak vnímáte situaci, že Masarykova univerzita veřejně odmítá princip kolektivní viny a podporuje jak studenty, tak akademiky z Ukrajiny, kteří uprchli ze země zasažené válkou, aby si zachránili holý život, přitom zároveň přijala pod svá ochranná křídla profesora Zubova.
Kolektivní vina je princip, který jsme už nikdy nechtěli uplatňovat v Evropě. A myslím, že i dnes velice zvažujeme, jak se postavit k ruským občanům, zejména k těm, kteří se pohybují na našem území. Domnívám se, že zatím jsme schopní posuzovat případ od případu. Já jsem se třeba ptala novinářů, a to i evropských novinářů, jestli třeba spolupracují s ruskými novináři a jak rozeznají, kdo je kdo, a oni mě ubezpečovali o tom, že je to velice průhledná věc, která se dá poměrně jednoduše rozeznat. A bylo mi také řečeno, že mají zájem o spolupráci s těmi Rusy, kteří uprchli před režimem, protože s ním nesouhlasí, kteří i před tím, než opustili Rusko, byli vystaveni velkému nebezpečí. Proto si myslím, že kolektivní vina jako taková není a nebude uplatňována. Ale samozřejmě, další otázka je kolektivní odpovědnost, otázka toho, co Rusové vědí o situaci, co mohou změnit a myslím si, že ve chvíli, kdy Rusové začnou chápat více to, co se stalo, co kremelský režim spustil, že možná také budou schopni zvednout hlas a třeba dát najevo, že s tím nesouhlasí.
