Modrým světlem decentně podsvícený památník, svíce na schodech, tlukot lidského srdce, který utichá, a poté hlas, předčítající jména obětí. V Kounicových kolejích se včera opět sešli členové akademické obce, studenti i veřejnost, aby vzdali čest obětem hrůzných události z roku 1939 a let následujících, kdy studentskou kolej ovládli nacisté a proměnili ji ve věznici a popraviště.
„Společně si připomínáme vězněné, mučené a popravené, jejichž život byl zničený nacistickou tyranií,“ připomněl v úvodu prorektor Masarykovy univerzity pro akademické a kulturní záležitosti Jiří Hanuš. V roce 1939 Kounicovy koleje obsadilo gestapo a učinilo z nich obávaný žalář. Část studentů putovala do koncentračních táborů, vysoké školy byly uzavřeny. V období stanného práva do Kounicových kolejí přiváželi nacisté zatčené z celé Moravy. Obsadili i další budovy univerzity – dnešní právnickou fakultu, kde mělo SS velitelství, či filozofickou fakultu, která se stala úřadem Protektorátu Čechy a Morava. Prorektor Jiří Hanuš v souvislostech s událostmi ve světě vybídl přítomné ke snaze pochopit, co se v roce 1939 stalo, abychom byli schopni čelit hrůzám našeho času a oponovat zlu kolem nás a v nás. Poté přednesl Modlitbu kamene Vladimíra Holana.
Myšlenka, že tragické události, k nimž došlo během druhé světové války v Kounicových kolejích, musíme uchovávat v paměti, abychom nedopustili jejich opakování, se stala vedle nutnosti čelit zlu leitmotivem letošní piety. Během ní položili věnce k památníku v areálu kolejí zástupci všech deseti fakult. Jako první položil věnec k památníku rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš společně s předsedkyní Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity Natálií Antalovou. Stejně tak děkani nebo proděkani jednotlivých fakult přicházeli k památníku vždy ve dvojici se studentem či studentkou z fakultního akademického senátu.
„Kounicovy koleje jsou významným místem pro československé dějiny, dějiny města Brna i Masarykovy univerzity,“ připomněl ve svém projevu rektor Martin Bareš, který zmínil i žalostné vzpomínky pamětníků na období prvního a druhého stanného práva, kdy se v Kounicových kolejích popravovalo na dvou dřevěných rámech.
„Jde o velké memento, a proto si ho musíme opakovaně připomínat, neboť promlouvá k dnešku. Zlu se ustupovat nemůže a nesmí,“ uvedl rektor Martin Bareš s tím, že doba, kdy zvítězilo zlo, pro nás musí být varováním. Boj se zlem vidí Martin Bareš ve schopnosti rozlišování – mezi idejemi a ideologií, svobodou a tyranií, pravdou a lží, světlem a tmou. „Další možností, jak zlu čelit, je hlasitě pojmenovávat a odvaha říkat pravdu,“ dodal. Právě proto si oběti válečných událostí zaslouží naši úctu a vděčnost, neboť se postavili zlu a zaplatili nejvyšší cenu.
Ideu nikdy nezapomenout vyslovila za studenty i Natália Antalová, která ve svém proslovu oslovila zavražděné studenty jako kolegy. Studentští zástupci všech fakult pak rozmístili na schody deset hořících svící. Květiny a další svíčky i se vzkazem poté mohli k památníku přinést všichni zúčastnění. Ve vzkazech na svících se tak zhmotnila podobná přání: Za svobodu, Nezapomeneme nebo Děkujeme za hrdinství.
Kounicovy koleje přepadli v časných ranních hodinách 17. listopadu 1939 příslušníci německé tajné státní policie (gestapo) jednotky SS-Totenkopf v souvislosti s násilným uzavřením všech českých vysokých škol na území Protektorátu Čechy a Morava. Celkem 173 studentů bylo odtud odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen, ostatní z 500 obyvatel se museli urychleně vystěhovat. Počátkem ledna 1940 se pak Kounicovy studentské koleje změnily v policejní věznici řídící úřadovny brněnského gestapa, kam poté ze všech poboček gestapa na Moravě přiváželi zatčené účastníky protinacistického odboje. Jako neblaze proslulé nacistické vězení a popraviště tak Kounicovy koleje sloužily až do dubna 1945. V době více než pětileté působnosti policejní věznice brněnského gestapa – od 4. ledna 1940 do 19. dubna 1945 – prošlo Kounicovými kolejemi na 35 000 antifašistů, převážně vlastenců a protinacistických odbojářů z Moravy, ale také z Čech a ze Slovenska.
Za právnickou fakultu kladli věnce děkan Martin Škop a Anna Blechová.
Za lékařskou fakultu kladli věnce děkan Martin Repko a Matyáš Fejfar.
Za přírodovědeckou fakultu kladli věnce děkan Tomáš Kašparovský a Tomáš Brom.
Filozofickou fakultu zastoupili děkanka Irena Radová a Ondřej Varaďa.
Pedagogickou fakultu zastoupili proděkanka Helena Vaďurová a Dominik Levíček.
Za farmaceutickou fakultu kladli věnce proděkan Jakub Treml a David Švestka.
Ekonomicko-správní fakultu zastoupili proděkan Petr Valouch a Jakub Daněk.
Za fakultu informatiky kladli věnce děkan Jiří Barnat a Martin Macák.
Za fakultu sociálních studií kladli věnce děkan Stanislav Balík a Jerguš Dovala.
Za fakultu sportovních studií kladli věnce děkan Jan Cacek a Alexandr Paťava.
