Slavnostnímu shromáždění ve Velké aule Karla Engliše předcházelo v budově Právnické fakulty Masarykovy univerzity položení kytice u pamětní desky obětem nacistického bezpráví z řad členů akademické obce. Podle prorektora MUNI Jiřího Hanuše, který shromáždění provázel svým slovem, nejde jen o připomínku brutálního policejního zásahu vůči účastníkům pokojné studentské demonstrace 17. listopadu 1989: „Radostné je na tomto datu to, co následovalo, totiž mohutné vzedmutí celonárodní solidarity a velmi rychlá a v podstatě nečekaná změna režimu,“ řekl prorektor Hanuš a dodal: „Od tohoto data se učíme, jak žít v demokratické, pluralitní společnosti, která jistě není bez problémů, ale je systémově zcela odlišná od předlistopadového, nedemokratického řádu – nebo by se spíše dalo říci neřádu.“
Předsedkyně Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity Natália Antalová připomněla, že 17. listopad je Mezinárodním dnem studentstva, a zmínila odpovědnost současných studentů pro uchování základních hodnot ve společnosti: „Jako akademická obec musíme být hlasem spravedlnosti a rovnosti proti všem formám útlaku, které naši svobodu ohrožují.“ Právě v těchto dnech je podle Natálie Antalové důležité „udržovat plamínek svobody zářivě hořící, abychom zabezpečili, že hodnoty, za které bojovali naši předchůdci, nezhasnou, ale budou posvátným odkazem pro další generace.“
V římském exilu prožil 17. listopad 1989 teolog a filozof Karel Skalický – jihočeský rodák emigroval z Československa v roce 1956, stal se katolickým knězem a působil na Lateránské univerzitě v Římě. Od roku 1967 redigoval exilový časopis Studie. V 90. letech se vrátil do Českých Budějovic a působil na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, kterou také tři roky vedl jako děkan. Nyní 89letý profesor Skalický obdržel v úvodu programu Křehká svoboda Stříbrnou medaili Masarykovy univerzity. „Pro mou generaci představuje mimořádnou osobnost, která pomáhala udržovat naději v 70. a 80. letech v Československu a která se po svém návratu po roce 1989 zásadním způsobem podílela na vybudování kvalitních humanitních oborů nejen v Českých Budějovicích, ale prostřednictvím svých knih a hlavně svého velkorysého a tolerantního přístupu přispěla k něčemu ještě důležitějšímu, totiž k prosazení hlubokého pochopení demokracie a občanské statečnosti,“ uvedl prorektor Jiří Hanuš.
Nasadit svobodu pro nějakou hodnotu
„Svoboda je vždycky křehká, může se velmi snadno ztratit,“ řekl Karel Skalický k tématu akce v univerzitní aule. Samotná schopnost „chtít cokoli, co se mi zalíbí“, v zásadě neomezená, podle něj totiž k vystižení svobody nestačí. „Svoboda, která je potom ale křehká, spočívá v tom, že tuto svou schopnost musím pro něco nasadit, být pro něco, k něčemu svobodný. Je to svoboda sebenasazení pro nějakou hodnotu. A to je svoboda křehká, protože záleží do značné míry na tom, jak toto nasazení každý člověk vydrží,“ dodal emeritní profesor Jihočeské univerzity. Za ocenění poděkoval a s humorem glosoval, že ač rodák z Čech, dostává se mu uznání především na moravských univerzitách. „Jsem přesvědčen, že modlitba je síla. Budu se modlit za úspěch Masarykovy univerzity,“ ujistil poté, co prorektor MUNI Radim Polčák před předáním medaile citoval k tématu shromáždění Ježíšova slova z Janova evangelia: „Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“
V podvečerním programu zazněla i vzpomínka na Václava Havla v citacích jeho slov, třeba výroku „Kdo se bere příliš vážně, stává se brzy směšným, a kdo se dokáže trvale vysmívat sám sobě, nemůže skutečně směšný být“. Toto umění vysmívat se sám sobě u Havla vyzdvihl dramaturg, scenárista a pedagog Petr Oslzlý, emeritní rektor Janáčkovy akademie múzických umění, který v listopadu 1989 patřil k iniciátorům divadelní stávky a zakladatelům Občanského fóra, poté byl poradcem prezidenta Václava Havla. Znali se ale mnohem déle, jak zaznělo. „Spojovalo nás, že jsme divadlo považovali za prostředek nenásilného boje za svobodu,“ zmínil Petr Oslzlý a dodal: „Dodnes věřím jeho myšlenkám a vedu s ním rozhovor, který nepřestal ani po jeho smrti.“
Ukrajina jako hranice mezi dobrem a zlem
Působivým způsobem upozornil na neustálou křehkost svobody – také demokracie a samotného lidského života – ukrajinský host Olexander Scherba, diplomat, který řadu let vedl zastupitelský úřad své země ve Vídni, působil také v Německu nebo USA a o geopolitických souvislostech Ukrajiny napsal několik knih. „Jsem velice rád, že můžeme právě v předvečer našeho 17. listopadu přemýšlet o Ukrajině s povolaným odborníkem,“ poznamenal k tomu prorektor Hanuš. „Děkuji, že pro vás ukrajinské slovo něco znamená. Ukrajina je dnes hranicí mezi dobrem a zlem – a lidé, národy světa si vybírají, na kterou stranu této hranice patří. Není to volba politická, ale morální. Nejde o geopolitiku, ale o lidskou schopnost cítit bolest a nespravedlnost způsobenou jiným lidem. A je neuvěřitelně inspirující vidět, že tolik slušných lidí a národů na celém světě podporuje Ukrajinu v této době temna,“ prohlásil ukrajinský host.
Podle něj obrana proti ruské agresi znamená i obranu demokratických hodnot a světového pořádku proti diktátorské zvůli a vítězství Ukrajiny by bylo důležitou událostí pro celý svobodný svět. Od loňského 24. února jeho vlast čelí „celému tsunami zla“, ale nezhroutila se a odolává díky vlastní statečnosti i rozhodnutí spojenců postavit se na stranu odvahy a slušnosti, uvedl Olexander Scherba: „Děkuji vám za veškerou podporu, kterou vaše země, váš kontinent a vaše část lidstva poskytly Ukrajině. To, co se stalo v roce 2022, nebyl jen zázrak na Dněpru, ale také zázrak v Bruselu, Washingtonu, Praze, Brně – na všech těchto místech, kde se lidé spojili a odmítli nečinně přihlížet, zatímco suverénní národ v Evropě byl masakrován.“
„Kvůli přednášce o Ukrajině jsem přišla, byla velmi zajímavá,“ uvedla Jaroslava Jamrichová, proč program Křehká svoboda navštívila. Zmínila také závěrečnou hudební tečku: „Přiznám se, ze jsem si nikdy neuvědomila, ze varhany v aule Karla Engliše jsou funkční, takže jsem zvědavá, jak budou znít,“ uvedla o nástroji, o jehož opravu se postaralo Kulturní centrum Masarykovy univerzity, pořadatel programu.
Doufejme, že pravda a láska budou vítězit
Podle prorektora Jiřího Hanuše je dobré si udržet vědomí, že „svoboda je náročná, křehká záležitost, o niž je možné přijít. Mělo by nás to povzbudit v tom, abychom o tuto cennou hodnotu pečovali.“
Podle Petra Oslzlého Václav Havel „věděl přesně, co říká“, když v revolučních dnech roku 1989 použil slavný výrok „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. „Doufejme, že budou vítězit, i když nezvítězí úplně. To by bylo proti lidské nátuře,“ uzavřel Petr Oslzlý.
