Absolventka doktorského studia v oboru Speciální pedagogika Soňa Chaloupková působí v současné době na pedagogické fakultě jako odborná asistentka, zároveň je ale členkou výboru v neziskové organizaci s názvem Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením, pobočný spolek Brno (SPMP Brno). Zabývá se výukou, vzděláváním a intervenční činností v trochu upozaděné oblasti v problematice mentálního postižení – celoživotním učením dospělých osob s mentálním postižením. „Dnes je pozornost soustředěna především na děti školního věku, společnost se zabývá inkluzivním vzděláváním žáků s lehkým mentálním postižením. Naše organizace se zaměřuje a sdružuje rodiny s již dospělými lidmi s mentálním postižením v pásmu lehkého a středně těžkého postižení, kteří mají třicet až padesát let. Říkáme jim také děti, ale prakticky jsou to dospělí. A jejich rodiče mají ve svém věku mnohá zdravotní a osobní omezení a potřebují s dalším vzděláním a podporou samostatnosti svých dětí odborně pomoci.“
V edukaci lidí s mentálním postižením tedy na pedagogické fakultě pořádáte Večerní školu. Můžete její smysl a práci víc popsat?
Někteří z našich klientů pracují, někteří jsou v chráněném bydlení nebo v denních stacionářích, ale většina z nich žije v domácím prostředí, ve velmi podporujících rodinách. V kurzech naší Večerní školy se snažíme zvyšovat jejich samostatnost, podporovat jejich praktické a sociální dovednosti. Hlavně proto, že jednou přijde čas, že jejich rodiče jim zázemí nebudou moct dopřát. Večerní škola probíhá podle možností, hlavně v odpoledních hodinách. Já ji konkrétně organizuji pro klienty naší neziskové organizace, využívám tedy spojení mé práce na fakultě a v neziskové organizaci. A zapojuji do práce v kurzu také naše studující z programu Speciální pedagogika.
Studenti a studentky se mohou do práce s lidmi s mentálním postižením zapojit a získat již při studiu praktické zkušenosti?
Ano, díky účasti ve Večerní škole si studující zvyšují svoje kompetence. Někteří, byť studují speciální pedagogiku, se třeba ještě neměli možnost potkat s lidmi s mentálním postižením. Díky práci přímo s našimi klienty si vyzkouší i praktickou edukační složku, pochopí, jaké metody a formy výuky mohou využít, jaké pomůcky nebo jaké zvolit přístupy k člověku s mentálním postižením v kontextu jeho osobnosti.
Kolik máte klientů a kolik se do výuky a práce ve škole zapojuje studentů?
Do Večerní školy chodí 11 účastníků a 10 studentů, což představuje vysoce individuální přístup k účastníkům.
Jak vypadá taková výuka?
Pracujeme hlavně pomocí fotografií, obrázků, takzvaných procesuálních schémat a hraní scének. Každý účastník má interaktivní deník, který si vypracovává sám za pomoci studujících, zanáší do něj každé téma, které probíráme. Někteří studenti také každou hodinu lektorují, to znamená, že si ji s mojí pomocí připraví a vedou. Já jsem připravena pomoci, moderovat, usměrňovat a zajistit opakování minulé lekce. Ti studující, kteří nelektorují, se individuálně věnují žákům, pomáhají jim při hraní scének, korigují, opakují a snaží se jim vštípit, co dělat, až se jim probírané situace v životě stanou.
Večerní škola je opravdu zajímavým konceptem výuky. Je první svého druhu v Brně?
Dalo by se to tak říct. Takový koncept v Brně již delší dobu nefungoval a v rámci spolku jsme si uvědomovali nedostatečnost v této oblasti. Díky vstřícnému přístupu vedení pedagogické fakulty a možnosti zapojení studujících jsme se rozhodli aktivitu obnovit. Je praktickou ukázkou toho, jak málo se věnujeme celoživotnímu učení dospělých osob s mentálním postižením a tomu, že jejich rodiče jednou odejdou. Díky spolupráci mezi neziskovou organizací a akademickou půdou otevíráme po dlouhé době okrajové téma v oblasti mentálního postižení.
Jaké jsou kapacity Večerní školy? Jste připraveni třeba na to, že bude ze strany klientů větší zájem o vaše kurzy?
Zatím spolupracujeme s klienty výše zmíněné neziskové organizace a zájem ze strany rodin s dospělými lidmi s mentálním postižením je velký. V případě pokračování Večerní školy na akademické půdě představuje obrovský potenciál zapojení studentů. Účastníci se na studenty těší, berou je jako kamarády i autoritu. Dochází k naplnění sociální inkluze dospělých osob s mentálním postižením. Další možností je organizace kurzů v prostorách spolku, či jiných sociálních zařízení nebo škol. Počítáme s rozšířením nabídky i služeb v rámci neziskové organizace.
Jsou studující motivováni, aby se zapojili do činnosti Večerní školy?
Mají možnost částečného plnění praxe nebo předmětu Dobrovolnictví, za který je možné získat kreditové hodnocení. Finanční ohodnocení v podobě případných stipendií nepředstavuje hlavní motivaci. Tou je zejména získání zkušeností v práci s dospělými lidmi s mentálním postižením. Všichni participující studenti mají možnost účasti na veškerých aktivitách spolku a praktické zkušenosti zúročí také při tvorbě závěrečných prací.
Připravujete pro budoucí fungování Večerní školy nějaký projekt?
O to se snažím. Nyní hlavně průběžně připravuji elektronický edukační materiál, jakýsi online kurz, který za naší prací zůstane. Měl by obsahovat souhrn toho, jaká témata jsme probírali, jaké jsou třeba návodné otázky pro rodiče, co můžou doma s dětmi opakovat. Online kurz je zpřístupněný studentům i rodičům. Pokud by byla v rámci fakulty možnost získat projekt, využila bych toho. Ráda bych i ke konci akademického roku uspořádala workshop, kde bychom pro akademickou obec a rodiče představili naši práci.
Jak jste se vy dostala k tématům inkluzivního vzdělávání a speciální pedagogiky?
Vystudovala jsem speciální pedagogiku a vedla mě k ní babička, která v oboru pracovala. Myslím si, že jsem se s tím narodila, bylo to ve mně. Když jsem dokončila magisterské studium, přešla jsem na doktorské studium a paralelně s tím jsem působila v různých organizacích, školách a sociálních službách. Mojí hlavní oblastí zájmu jsou sociální služby a dospělý život osob s mentálním postižením se zaměřením na zachování práv dané cílové skupiny.
A jak složité je pracovat s lidmi s mentálním postižením? Co jim připravujete? Říkáte edukace, co si pod tím můžeme představit?
Hlavně nácvik praktických a sociálních dovedností. Probírali jsme třeba téma řešení kritické životní situace a nacvičení znalosti důležitých telefonních čísel. Kvůli věku rodičů se často stane situace, že se jim doma udělá nevolno a upadnou. A jejich dítě, čtyřicetiletý člověk s mentálním postižením, nad nimi stojí. Buď neudělá nic, nebo se rozpláče a uteče.Účastníci pracují s interaktivním deníkem kam si zapíší, nakreslí nebo vlepí obrázek, fotografii či schéma. Každá lekce je zaměřena na jiné téma, ke kterému studenti připraví materiály. Stěžejní je dramatizace, hraní scének a rolí konkrétních praktických situací a vysvětlování způsobů řešení. Jsme školou, ve které si účastníci vyzkouší vše prakticky, podporujeme vnímání všemi smysly, prožití aktivity.
Máte pozitivní zpětnou vazbu právě třeba z loňského semestru na výuku?
Zjišťuji pomocí různých metod, zda si naučenou schopnost účastníci udrží. A hlavně vidím posun v sociální a komunikační oblasti. Od rodičů máme jen pozitivní reakce. Pochvalují si, že děti vůbec někam chodí a že se někam těší
