Ta se do výuky češtiny pro ukrajinské studenty zapojila od samotného začátku a byla to pro ni jedna z prvních zkušeností s výukou uprchlíků, i když už druhým semestrem studuje učitelství češtiny se specializací na žáky s odlišným mateřským jazykem na Pedagogické fakultě MU.
„Jsem moc ráda, že jsem mohla alespoň nějak pomoci. A musím říct, že jsem studenty vážně obdivovala, jak se za čtyři měsíce zvládli dostat na úroveň B2 a naučit se plynule česky. Ale když máte každý den výuku čtyři hodiny a pak další dvě na samostudium, naučíte se jazyk rychle. Zvlášť když jste Slované,“ vysvětluje Eliška.
První skupinku učila od května do srpna a druhou od října do prosince, v každé z nich bylo okolo 18 studentů. Po celou dobu výuky se snažila držet se jednoduchého pravidla – aby v hodinách panovala pozitivní atmosféra a aby se tam studenti cítili dobře. Taky jim výuku zpestřovala různými hrami, doplňováním slov do českých písniček, procvičováním české diakritiky, s níž měli studenti největší problém, nebo dokonce diskusí nad kontroverzními tématy, u nichž se studenti nejvíc rozmluvili. Jinak bylo poměrně náročné je přimět mluvit.
Díky tomu výuka nebavila jenom ji, ale i samotné studenty. Ti jí za její usilovnou práci přichystali na závěrečné lekci malé překvapení – společně vyrobený plakát „pro nejlepší paní učitelku“ plný fotek, poděkování a přání do budoucna.
Po skončení výuky češtiny nastoupili studenti do studia na různé fakulty MU a Eliška je obdivuje, jak všechno zvládají. V obou skupinkách prý měla spoustu šikovných a nadaných studentů. Třeba jeden studuje na právech a hned první semestr si zapsal předměty za 70 kreditů. Velkou radost měla také ze studentky žurnalistiky, která nyní píše články v češtině na velmi dobré úrovni. S tou je dodnes v kontaktu. Na velikonoční svátky ji Eliška dokonce pozvala k mamince.
„Výuka ukrajinských studentů mi dala tunu zkušeností a svou první třídu si budu pamatovat na celý život. Jsem moc ráda, že MU otevřela adaptační kurzy, které studentům pomohly se rychleji začlenit. Bylo to ale náročné všechno tak narychlo zorganizovat. S vedením CJV a ostatními kolegy jsme byli v neustálém kontaktu, navzájem jsme se školili a sdíleli si materiály, takže jsem se hodně naučila od zkušenějších kolegů. A taky jsem si díky téhle práci uvědomila, že vyučovat cizince češtinu je přesně to, co chci v budoucnu dělat,“ přibližuje učitelka češtiny a zároveň studentka pedagogické fakulty.
