Noc s Andersenem je mezinárodní akce, při které knihovny otevírají své prostory dětem, aby si v nich mohly zahrát příběhy z oblíbených knih a mohly naslouchat čtení pohádek, kromě toho smí v knihovně i přespat. Knihovny Masarykovy univerzity připravují tuto akci pro děti svých zaměstnanců pravidelně. Letošního 25. ročníku Noci s Andersenem se v rámci Masarykovy univerzity zúčastnily čtyři fakultní knihovny, které pro dětské účastníky připravily pestrý program. Termín Noci s Andersenem byl stanoven na 28. března. Toho využila knihovna pedagogické fakulty, která připravila pro děti program nazvaný Dobrodružství v trávě, a knihovna přírodovědecké fakulty, jež se inspirovala Andersenovou pohádkou Křesadlo. Další dvě knihovny uspořádaly akci o týden později.
Sherlock na ekonomicko-správní fakultě
Noc s Andersenem se ve Středisku vědeckých informací odehrála v duchu vyšetřování případu slavného detektiva Sherlocka Holmese. Uskutečnila se 4. dubna a přítomné děti pasovala do rolí detektivů, kteří měli pomoci přepracovanému Sherlockovi s odhalením zloděje a nalezením pokladu.
Děti a vnoučata zaměstnanců ekonomicko-správní fakulty loni čekalo dobrodružství inspirované Harrym Potterem, letos je přivítaly detektivní lupy a vedle luštění se mohly těšit na odhalování pachatele. Přibližně patnáct zúčastněných se po příchodu do knihovny usadilo na schody a naslouchalo vyprávění ve stylu Arthura Conana Doyla. Napínavý příběh o ztracené truhle najednou vtáhl všechny přítomné: „Našimi spoludetektivy budete vy, děti, a snad najdete truhlu dřív, než se ztratí navěky,“ sdělili provádějící knihovníci.
Přítomný Sherlock Holmes dohlížel, aby se malí novopečení detektivové rozdělili do dvou pátracích týmů. „Tady máte výsledky mého dosavadního pátrání,“ pokračoval sám Sherlock. „Obsahují jména čtyř pachatelů, kteří mohli poklad ukrást. Jeden z nich je skutečný padouch a skrývá se pod falešnou identitou detektiva,“ prozradil a ukázal na téměř deset členů Sherlockovy detektivní kanceláře. Ti po celou dobu pátrání děti provázeli jak u zhotovování čepic, tak u následného hledání pokladu. „Abyste byli správní detektivové, musíte mít pořádnou detektivní čepici,“ upozornila členka Sherlockovy detektivní kanceláře a děti se s nadšením vrhly do vyrábění pokrývek hlavy, které byly nezbytné pro jejich vstup do vyšetřovatelského oddělení.
Pak už se ve dvou týmech směle vrhaly do plnění úkolů. Díky doplnění puzzle, hledání šifer v místnosti anebo rozluštění osmisměrky získaly indicie potřebné k odhalení únosce pokladu. „Jsou to šifry, které Sherlock našel, ale zatím neměl čas rozluštit,“ vysvětlil další příslušník kanceláře. Výsledky pátrání si zapálení malí detektivové zapisovali do pátracích složek. „Pořádně ty složky prohledejte. Třeba tam jsou nějaké skryté důkazy, které se budou hodit.“
Po zúžení počtu podezřelých čekala děti zasloužená večeře. Před posilněnými detektivy stál poslední úkol: závěrečná šifra složená z otisků prstů. Tehdy už musely dát týmy hlavy dohromady, protože pouze obě výsledná čísla vedla k odhalení umístění pokladu. Ta překvapivě navedla detektivy z knihovny do přilehlé šatny, kde nalezli poklad i poslední důkaz usvědčující pravého pachatele. Nalezený poklad a jeho cenný obsah byl spravedlivě rozdělen a Sherlockova pouta sevřela zápěstí skutečného padoucha. Pátracímu nadšení detektivů bylo učiněno zadost.
Továrna na čokoládu na filozofické fakultě
Knihovna na filozofické fakultě se zapojila do akce Noc s Andersenem již posedmé. V noci z 5. na 6. dubna tam děti absolvovaly exkurzi do továrny na čokoládu, inspirovanou slavnou knihou Karlík a továrna na čokoládu od spisovatele Roalda Dahla.
Knihovnice děti hned po příchodu rozdělily do šesti skupin podle věku, v nichž pak absolvovaly dvouhodinovou hru. Jejím cílem bylo získat indicie, z nich složit slovo do tajenky a získat tak tajnou ingredienci na zlepšení Wonkovy čokolády. Předtím, než se děti ve skupinkách vydaly na jednotlivá stanoviště plnit úkoly, zkusily si navrhnout a namalovat vlastní obal čokolády.
Hru pak zahájil knihovník Roman Brück v převleku Willyho Wonky, následoval společný tanec Umpalumpů a děti se se svými týmy vydaly plnit úkoly na deset stanovišť. „Rodiče u nás děti nenechávají, ale stávají se součástí hry. Je jim přidělena role pomocníků, takže na stanovištích v rolích Umpalumpů pomáhají organizovat hru,“ vysvětlila knihovnice Alena Kmochová. Kromě rodičů byli v rolích Umpalumpů na stanovištích také zaměstnanci filozofické fakulty, brigádníci knihovny nebo studenti knihovnictví.
Úkoly na stanovištích tematicky odpovídaly různým scénám z knihy Karlík a továrna na čokoládu a byly především akčního rázu. Děti například vytahovaly Telekuka z televize, odšťavňovaly Fialku Garderobovou nebo čistily čokoládový tunel. „Nejvíc mě tu dnes bavil kakao–špageto–vytahovač a virtuální realita,“ popsala své zážitky třináctiletá Anička Taranzová. Kakao–špageto–vytahovač je dětmi vymyšlená přezdívka pro kladku, pomocí které získávaly indicie a která imitovala teleport. Kromě akčních úkolů byla pro děti nachystaná i stanoviště, kde načerpaly nové znalosti nebo musely dojít k společnému řešení problému.
„Akce je určena primárně pro děti zaměstnanců filozofické fakulty od šesti do jedenácti let, přičemž můžou přijít i starší děti za předpokladu, že u nás mají mladšího sourozence,“ uvedla Kmochová. Rodiče mohli přivést i mladší děti do takzvané školičky, která neprocházela všemi stanovišti. Podle Kmochové bylo mezi účastnícími se dětmi asi 80 procent těch, kteří chodí opakovaně. Letos se jich zúčastnilo 35. „Já jsem tady už od prvního ročníku, každý rok se sem moc těším a vypadá to, že příští rok už budu pomáhat,“ okomentovala své zážitky Anička.
Po absolvování všech stanovišť daly skupinky dohromady své indicie a za vyluštění tajné přísady dostalo každé dítko čokoládu ve svém dříve namalovaném obalu. Po večeři, než se děti na různých místech knihovny uložily ke spánku, je čekalo ještě dobrovolné společné večerní čtení. Knihovnice tematicky předčítala z knihy Karlík a továrna na čokoládu.
Autor a autorka článku jsou studující filozofické fakulty a stážisté studentské redakce Magazínu M.
