Odpověď Mikuláše Beka ZDE.
Odpověď Petra Dvořáka ZDE.
Odpověď Ivana Holoubka ZDE.
Odpověď Ladislava Janíčka ZDE.
Odpověď Jiřího Zlatušky ZDE.
Přečte si také, co si kandidáti myslí
o školném
o sestavování univerzitního rozpočtu
o udržení kvality vzdělávání při vysokém počtu studentů.
Jak si představujete další profilování a uspořádání univerzity ve vztahu ke dvěma jejím funkcím - vzdělávací a výzkumné?
Masarykova univerzita má ve struktuře českého vysokého školství jedinečné postavení. Je historicky druhou „klasickou“ univerzitou, na níž je výuka úzce propojena s vlastní vědeckou prací učitelů, a to zejména v oblasti, které se dnes říká základní výzkum. To je na naší univerzitě standardem od zakladatelské generace profesorů jednotlivých oborů. Tím se také dost výrazně lišíme od ostatních škol, ať již technických či jinak relativně úzce profesně zaměřených. Já bych dokonce řekl, že jde vlastně o funkci jednu. My vzděláváme studenty tím, že je postupně výukou uvádíme do metod vědecké práce. Už během studia studenti sami zpracovávají, byť zpočátku dílčí, vědecké projekty či studie. A to nutně předpokládá, že se také učiteli na naší univerzitě stávají ti, kdo sami aktivně vědecky pracují. Pro vztah výuky a výzkumu na univerzitách, jako je naše, se dobře hodí známé úsloví o vejci a slepici. Prostě je to tak, že univerzita učí bádáním, řečeno staromódním, ale pěkným slovem. Kdyby neučila, nebyla by univerzitou, ale „výzkumákem“. Kdyby nebádala, nebyla by univerzitou, ale vysokou školou. Vím, že toto je ideální model, který si v praxi žádá nezřídka složité rozhodování akademiků o ekonomii svých pracovních sil a balancování vzhledem ke zdrojům financování. Ale je třeba o tento ideální stav stále znovu usilovat.
Jak si představujete další profilování a uspořádání univerzity ve vztahu ke dvěma jejím funkcím - vzdělávací a výzkumné?
V odpovědi na tuto otázku vycházím z toho, že Masarykova univerzita musí a chce patřit do elitní skupiny výzkumných univerzit v České republice. Z tohoto pohledu je jejím posláním generovat nové znalosti a vzdělávat studenty. K otázkám směřování výzkumu na naší univerzitě jsem se podrobně zmiňoval ve svém programovém prohlášení. Považují prostě za klíčové lépe rozeznávat, oceňovat a pečovat o ty, kteří představují výzkumnou excelenci ve svých oborech. Aby však bylo na všech fakultách naplňováno vzdělávací poslání výzkumné univerzity, je nutné, obecně řečeno, modifikovat kulturu vzdělávání na univerzitě prostřednictvím pedagogů s výzkumnou erudicí. Bylo by ale nešťastné zvažovat hodnotu akademických pracovníků jejich výzkumnou potencí na úkor vzdělávacích aktivit, jak se to v současné době na mnoha univerzitách děje. Mým přesvědčením je, že excelence ve vzděláváni a ve výzkumu musí být velmi těsně propojená a musí působit synergicky, aby se zvyšovala efektivita obého. Odhlédnuto od (vždy oborově specifické) výzkumné excelence, by k tomu měly sloužit následující nástroje:
• systematické vzdělávání akademických pracovníků v pedagogicko-psychologické problematice a vědeckých metodách výuky studentů;
• zavedení systému, který umožní bazální (negrantovou) podporu výzkumných aktivit vynikajících učitelů;
• důsledné požadování excelence ve vzdělávání pro kariérní růst akademických pracovníků;
• podpora vytváření mezioborových diskuzních týmů pro otázky vzdělávání;
• podpora vzniku mezioborových vzdělávacích programů, zejména na úrovni bakalářského studia;
• podpora vědeckých metod vzdělávání a stimulace studentů k účasti na výzkumu;
• selekce takových vedoucích pracovníků napříč univerzitou, kteří svou doložitelnou profesionální historií zaručí rovnoměrný tlak na vzdělávací a výzkumné aktivity svých podřízených.
Detailnější strategii profilování naší university jako špičkové vzdělávací a výzkumné instituce je možné nalézt v mém programovém prohlášení. Přidávám pouze, že budu, v případě zvolení do funkce rektora, důsledně dbát na to, abychom na univerzitě uměli lépe rozeznat a ocenit úsilí výzkumníků, kteří jsou současně vynikajícími a zapálenými učiteli.
Jak si představujete další profilování a uspořádání univerzity ve vztahu ke dvěma jejím funkcím - vzdělávací a výzkumné?
Masarykova univerzita je a bude výzkumnou univerzitou. Být skutečně silnou a respektovanou výzkumnou univerzitou je ovšem dlouhá a náročná cesta jednoznačně postavená na kvalitě naší pedagogické a výzkumné činnosti. Pro mě je rozhodující, abychom všichni chápali, že pro další vývoj nelze vytvářet špičkové výzkumné pracoviště bez kvalitní výuky a bez návaznosti na výuku.
Skutečnou výzkumnou univerzitou budeme jen tehdy, když budeme produkovat kvalitní absolventy a najdeme rozumnou míru mezi kvalitou a kvantitou; když bude výuka kvalitní a náročná. Je velmi rozumné, že se opouští tendence kvantitativní, že nebude důležitý počet studentů, díky nimž budeme finančně zajištěni, ale že nás nutně bude zajímat, jaká je kvalita pedagogického procesu, jaká je kvalita pedagogického produktu, který od nás odchází a nese značku MU. Je-li kreativní a uplatnitelný na trhu práce nejen v ČR, ale i v zahraničí, konkurenceschopný.
Klíčovým předpokladem pro vnitřní vytváření pozice výzkumné univerzity je svoboda bádání s důrazem na zajištění existenčních podmínek pro bádání. Takových podmínek, které zajistí udržení špičkových pracovníků a takových, které přitáhnou nové.
Renomé výzkumné univerzity je otázkou celé MU založeném na rozvoji výzkumných aktivit vedoucích k excelenci na všech fakultách při nezbytném respektování jejich specifičnosti.
Za nesmírně důležité osobně považuji velmi silnou podporu zapojení do výzkumných aktivit těch fakult, které dosud nebyly vnímány jako výzkumné. Tyto fakulty se zcela jednoznačně podílejí na velkém množství nesmírně důležitých aktivit přispívajících k obrazu MU jako silné a respektované výzkumné univerzity. Mohou mimo jiné nastavit nové pohledy na stávající výzkum, a tak významně přispět k mozaice existujících výzkumných aktivit.
Pro to vše je pro budoucí vývoj MU nezbytný skutečně silný management s praktickými
manažerskými zkušenostmi a zvláště vědeckým a pedagogickým renomé.
Jak si představujete další profilování a uspořádání univerzity ve vztahu ke dvěma jejím funkcím - vzdělávací a výzkumné?
Vzdělávání a výzkum považuji za základní pilíře, na kterých univerzita stojí. Základním tématem vysokého školství současnosti se stala konkurenceschopnost, směřování od kvantity ke kvalitě a excelenci. Tento trend je posilovaný i probíhajícími změnami v systému financování. Jeho zajištění vyžaduje také změny v přístupu k řízení.
Univerzita musí vytvářet podmínky pro to, aby fakulty, ústavy a katedry mohly efektivně učit i bádat. K tomu musí být především schopna vytvářet podmínky pro efektivní využití odborného potenciálu akademických pracovníků a podmínky pro maximální využití příležitosti získávat finanční zdroje. To vyžaduje neustále reagovat a eliminovat stále vzrůstající administrativní byrokracii zatěžující akademické pracovníky neproduktivní administrativou, usilovat jednáním s poskytovateli dotací o rozumné nastavování legislativy i podmínek financování tak, aby tato nastavení byla vůbec proveditelná a abychom uměli finanční prostředky absorbovat skrze stále složitější byrokracii.
Vzdělávání a výzkum se liší způsobem řízení i způsobem financování. Výuka je realizována v podstatě v liniové struktuře: univerzita – fakulta – ústav/katedra. Výzkum a vývoj pak v projektové struktuře prostupující strukturou liniovou. Zde vzniká rozpor, který je příčinou složitosti řízení procesů na univerzitě, jejímž důsledkem je nadbytečnost a složitost rozhodovacích a administrativních procesů. Považuji za nezbytné vytvoření struktury řízení, která umožní paralelní koexistenci obou struktur v podobě, kterou nazývám strukturou funkcionální a jejíž model hodlám po diskusi zavést.
Jsem také přesvědčen o tom, že konkurenceschopnosti lze dosáhnout primárně rozvojem lidského potenciálu, tedy investicemi do lidí, zejména do jejich kvalifikačního a odborného rozvoje a s důrazem na kontinuální rozvíjení nové generace vysokoškolských pedagogů pro výuku, ale také vědeckých pracovníků pro výzkum a vývoj na vysokých školách prostřednictvím PhD studií, ale také kvalitních pracovníků v administrativě. To vše vyžaduje kvalitativní změnu také v přístupu k personálnímu rozvoji a řízení. Kvalita našich lidí už pak přinese vše ostatní – kvalitní studijní programy, přitáhne vynikající studenty, přinese úspěšné absolventy na trhu práce a zajistí i úspěšnost v získávání finančních prostředků a grantů na výzkum a vývoj.
Jak si představujete další profilování a uspořádání univerzity ve vztahu ke dvěma jejím funkcím - vzdělávací a výzkumné?
Masarykova univerzita si musí podržet své postavení významné samosprávné vysoké školy dané historicky (druhá česká univerzita), prestiží ve společnosti (nejžádanější česká vysoká škola s pověstí kvalitní i inovativní instituce) i svým odborným renomé (ve světových žebříčcích se zpravidla objevuje jako druhá nejvýznamnější česká vysoká škola po Univerzitě Karlově, v žebříčcích tuzemských ji v řadě případů předbíhá). Tohoto postavení musí být využito k upevnění samosprávného charakteru Masarykovy univerzity jako „kolegiální univerzity,“ kde je zachováno stávající rozdělení samosprávných pravomocí mezi rektora a akademický senát a garantováno zastoupení studentů v této samosprávě.
Masarykova univerzita si musí zachovat především vnitřně poctivý vztah k tomu, že akademický badatel má v prvé řadě odpovědnost k rozvoji poznání, posouvání jeho hranic a předávání poznaného dalším generacím a teprve v druhé řadě má brát ohledy na politicky motivovaná kritéria, podle kterých jsou poskytovány peníze. Pokud bychom toto pořadí obrátili, přestává být univerzita univerzitou, natož pak univerzitou výzkumnou.
Před Masarykovou univerzitou stojí významný úkol dopracovat a zrealizovat hodnocení kvality univerzitních výzkumných pracovišť založené na expertním posuzování a peer review stavějícím významně na zahraničních posuzovatelích. Současně se ve veřejné debatě musí univerzita i její rektor výrazně a nedvojznačně zasadit o odmítnutí účelových metod hodnocení, převádění prostředků na financování výzkumu do skrytých subvencí tržním subjektům.