Výkonným ředitelem Středoevropského technologického institutu – Ceitec se začátkem listopadu stal Američan Markus Dettenhofer. Do čela centra excelentního výzkumu, které spolu s Masarykovou univerzitou vybudovaly další brněnské vysoké školy a výzkumné instituce, se postavil na základě mezinárodního výběrového řízení.
Dettenhofer je zkušeným manažerem z oblasti vědy a výzkumu. Vystudoval mikrobiologii a imunologii na University of California v Berkley a na Johns Hopkins University. Postdoktorské studium z genetiky absolvoval na Harvard Medical School. Před nástupem do Ceitecu řídil výzkumné projekty ve firmě Crucell (Johnson & Johnson).
Jeho ambicí je prohloubit spolupráci s úspěšnými mezinárodními výzkumnými organizacemi a začlenit Ceitec do sítě celosvětově uznávaných vědeckých center. Ve spolupráci s univerzitami chce do projektu intenzivněji zapojit studenty.
Co vás přivedlo právě do České republiky a do Brna k projektu Ceitec?
Obecně jsou pro mě zajímavé věci, které jsou tak trochu výzva a nabízí něco jiného než klasickou pohodlnou práci v zajetých kolejích. Myšlenka Ceitecu je skvělá, vize je dobře promyšlena a je to ohromná příležitost pro celý region rozvíjet se prostřednictvím vědy.
Jak je to s vašimi pracovními zkušenostmi? Z životopisu by se mohlo zdát, že jste spíše vědec než manažer.
Jsem skutečně vzděláním vědec. Věnoval jsem se genetice a vývojové biologii. V nedávné době jsem pracoval na myších modelech a studoval mozek. Moje kariéra ale v určitém bodě nabrala trochu jiný směr.
Co se stalo?
Uvědomil jsem si, že věda se stává stále komplexnější a globálně velmi soutěživou. Dříve laboratoře pracovaly na vědeckých problémech izolovaně. Dnes už to tak není. Musíme spolupracovat nejen napříč vědními obory, ale také nezávisle na hranicích států a kontinentů. U řady vědců však není úplně přirozená tendence překračovat hranice vlastní laboratoře a pracovat s někým dalším. Navíc k tomu, aby byl nějaký vědecký výsledek úspěšný, potřebujete také silný administrativní aparát, právníky, lidi z byznysu a tak dále. Ty všechny je potřeba spojovat a stavět mezi jejich světy mosty tak, aby se dokázali domluvit. Postupně jsem zjistil, že právě stavění těchto mostů a rozvíjení spolupráce je role, která mě baví a ve které vidím smysl.
Ceitec má velmi ambiciózní cíl stát se excelentním vědeckým centrem s evropským, ne-li světovým významem. V jakém časovém horizontu je to reálné?
Záleží na tom, jak měříte celosvětově významný vědecký výsledek. Základní předpoklady tu rozhodně jsou. Nedělejme si ale iluze – bude to trvat ještě řadu let. Výzev je před námi mnoho. Máme ovšem tu výhodu, že se můžeme podívat po světě na celou řadu příkladů, kde se to povedlo. Třeba na Singapur, kde je dnes velmi úspěšné excelentní vědecké centrum. Chtělo to ale velké úsilí, silnou podporu místní vlády a také dost peněz.
Co je pro Ceitec největší výzva?
Rozvoj lidského potenciálu. Klíčové je, aby zde pracovali lidé, kteří mají zkušenosti ze světa a ví, jak fungují jiná úspěšná vědecká centra a laboratoře. Výzva je ovšem v tom přivést takové lidi do zatím neznámého střediska.
Jaký je na to recept?
Musíme jezdit do světa a říkat lidem, že existujeme a že je zde příležitost stát se součástí něčeho s velkým potenciálem do budoucna. Úspěch navíc plodí další úspěch. Ceitec už má za sebou celou řadu ceněných publikací v impaktovaných časopisech, ale potřebujeme jich ještě daleko více. To je nejlepší způsob, jak propagovat instituci mezi vědeckou komunitou. Dát o sobě vědět v prestižním časopise tak, aby každý viděl, že právě tady v Ceitecu v Brně vědci na něco skvělého přišli.
Jaké jsou podle vás silné stránky projektu?
Za zásadní považuji otevření se mezinárodní vědecké evaluaci, kterou prováděli nezávislí odborníci z Evropy a ze Spojených států. Podobné věci dokážou dodat nejen konstruktivní návod, jak být ještě lepší, ale je to důležitý krok i pro to, aby projekt získal kredibilitu.
A slabé stránky?
Nevnímal bych to jako slabé stránky, ale osobně vidím jako velkou výzvu více zapojit do činnosti Ceitecu studenty – zejména ty doktorské. Ceitec by měl být místem, které umožní těm nejlepším testovat skutečně velké otázky a dostat příležitost svobodně myslet a rozvíjet se. Studenti jsou také důležití pro budoucnost. Právě oni jsou těmi, kteří budou o Ceitecu mluvit se svými kolegy v zahraničí, a bylo by skvělé, kdyby měli být na co pyšní.
Jak vnímáte rizika spojená s udržitelností tak ambiciózního projektu?
Projekt samozřejmě svá rizika má. Je ale důležité, že o nich víme a snažíme se dělat strategická rozhodnutí v tom, jak se vědě věnovat, aby byla udržitelná. Pro vypracování kvalitního plánu je důležité si uvědomit, kam se chceme v budoucnosti dostat. A podobně jako ve fotbalovém zápase musí být součástí naší strategie také více střel na branku, abychom nakonec mohli být úspěšní. Máme navíc zodpovědnost i k celému regionu. Nesmíme tedy zakonzervovat jen stav, který máme, ale musíme se stát stavebním kamenem dalšího rozvoje. S ideou velké vědy navíc souvisí i významná spolupráce s komerční sférou.
Poznal jste nějaká specifika českého prostředí, která by mohla být problematická pro vaši práci? Pověstná je například tuzemská byrokracie.
V byrokratičnosti není Česko rozhodně výjimkou. Člověk to prostě musí brát takové, jaké to je. V čem vidím trochu problém, je skutečnost, že i když se v Česku často dělá skvělá věda, lidé se tím neumí ještě dost chlubit. I když jsou čeští vědci napojení na různé mezinárodní projekty a jezdí po světě, nedávají dost najevo svoji hrdost na to, co a kde dělají. Je potřeba se ukázat světu a říct, že nabízíme skvělou příležitost pro spolupráci.
